BOHEMIA KLUB
BULHARSKO

Slovanská knihovna při Národní knihovně ČR uspořádala ve spolupráci s Bulharským kulturním a informačním střediskem v Praze výstavu nazvanou BOHEMIA KLUB BULHARSKO.
Vernisáž výstavy přibližující činnost klubu bulharských bohemistů byla spojena s besedou, na kterou přicestoval ze Sofie do Prahy předseda Bohemia klubu Vladimir Penčev. K účastníkům besedy patřil bulharský kulturní atašé Dimităr Pechlivanov, ředitel BKIS Nikolaj Balčev, ředitel Ústavu pro českou literaturu Pavel Janoušek, ředitel Správy českých center MZ Zdeněk Matějka, přední čeští bulharisté jako Jan Rychlík, Dana Hronková, Hana Reinerová a především zakladatelé cimrmanologie Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, jejichž tvorba představuje velký zdroj inspirace pro činnost Bohemia klubu. Besedu řídila Ivana Srbková, autorka scénáře výstavy a současně “organizační duše” nejen této besedy, ale všech zdařilých setkání, besed a výstav přibližujících bulharskou literární kulturu a bohemistiku, které pořádá Slovanská knihovna.

Bohemia klub Bulharsko organizuje činnost bulharských bohemistů, má kolem 160 členů, působí v Sofii, Plovdivu, Blagoevgradě a Burgasu, spolupracuje s Českým centrem, československým klubem TGM v Sofii a s univerzitami po celém Bulharsku. Společnost je první organizací svého druhu, vznikla jako univerzitní sdružení 20. září 1993 s cílem soustředit bohemistickou činnost a přispívat tak k popularizaci českého jazyka a české kultury. Členy však jsou nejen absolventi a studenti bohemistiky, ale i bulharští intelektuálové se zájmem o českou kulturu.
Bohemia klub pořádá besedy, přednášky, vzpomínkové večery, prezentace knih, vědecká fóra, setkání s představiteli české vědy, kultury a umění i překladatelské a odborné soutěže. Vydává rovněž vlastní časopis Homo bohemicus a publikace v edicích Malá česká knihovnička, Velká česká knihovna, Almanach Bohemia, Slovanská knihovna a Příležitostná edice.
Časopis Homo bohemicus začal vycházet v  zimě roku 1994, v prvních dvou letech byl redigován především Veličkem Todorovem a Jankem Băčvarovem. Financován byl převážně z Open Society Fund, podporu však poskytli i bulharští a zahraniční sponzoři. Časopis postupně získal svou charakteristickou formu, jakousi “ochrannou známkou” se stala postava Švejka na bílém pozadí. Vyhranily se rovněž určité stálé rubriky, např. Čechy ve mně, Analýza - způsob existence, Bohemopis, Poprvé přeloženo, Naši jubilanti nebo Homo bulgaricus. Literární přílohy představily dosud nepublikované překlady z širokého spektra české literatury.
V letech 1996-1997 časopis z finančních důvodů nevycházel, byly však vydány tři Almanachy Bohemia.
Časopis Homo bohemicus byl znovu obnoven roku 1998 - vychází čtyřikrát ročně v nakladatelství Heron Press, každé číslo znovu doprovází literární příloha, ale současně

Na  snímku z besedy zleva  Nikolaj Bačev (ředitel BKIS), Ivana Srbková, vpravo Vladimír Penčev. (Foto: Eva Hodíková.)

došlo i k výrazným formálním a obsahovým změnám. Náklad časopisu i literárních příloh roste. Finančně časopis zaštiťuje výlučně Ministerstvo zahraničních věcí České republiky - Odbor kulturních a krajanských vztahů. České Ministerstvo kultury se pak formou grantů podílí na vydávání překladové literatury v literárních přílohách. Redakce pracuje v nové sestavě, šéfredaktorem je Vladimír Penčev, v redakční radě se setkávají Gorjana Lenkova, Margarita Mladenova, Anželina Penčeva a Jordanka Trifonova. Nová redakce si stanovila tři hlavní cíle:

- zachovat kontinuitu mezi “starou” a “novou” podobou časopisu, a to především pokračováním osvědčených stálých rubrik a posílením principu hravosti a přátelského tónu 

- zdůraznit specifický charakter každého čísla, což v praxi znamená, že je číslo vždy tematicky věnováno určitému aspektu česko-bulharských literárních a kulturních vztahů (např. Bulharsko-český eros, 100 let českého filmu, Musica bohemica, Bohemistica Academica Bulgarica) 

- rozšířit okruh lidí spojených s časopisem Homo bohemicus především o spolupracovníky “zvenčí”, např. u čísla věnovaného české hudbě v Bulharsku nebo politologické problematice (připravuje se samostatné číslo Homo bohemicus věnované politologii).

Homo bohemicus se tak stal především časopisem, ne jen bulletinem, i když redaktoři i nadále v rubrice Aktuality pružně reagují na současnou českou problematiku. V časopisu publikují studenti -bohemisté jak ze Sofijské (č. 1/1998 se věnuje současné, především sofijské, bulharské akademické bohemistice v širokém aspektu), tak i z Plovdivské univerzity (č. 1–2/1999 představuje studenty a překladatele z Plovdivu, připomíná významnou kulturní událost Evropský měsíc kultury v Plovdivu 1999).
Jednotlivé ročníky časopisu byly klubem věnovány na výstavu ve Slovanské knihovně. Po skončení expozice byly zařazeny do fondů Slovanské knihovny NK ČR a lze si je vypůjčit. 
Spektrum aktivit Bohemia klubu, které výstava představila, je široké nejen co do množství, ale také žánru.

Zda se podařilo výstavou přiblížit všechno podstatné, co Bohemia klub organizuje, na to jsme se zeptali pana doc. dr. Vladimira Penčeva, CSc., při jeho návštěvě v Národní knihovně.
Naše činnost je opravdu různorodá. Prostředky výstavy nebo vernisáže by se asi těžko dalo ukázat celou tuto činnost. Děláme věci, které se nemohou představit. Z  některých těchto činností zbyly fotky, takže můžeme alespoň přiblížit některá ze společných setkání. Dělali jsme například Poctu Čechům z 19. století. Málokdo u vás ví, že stovky Čechů se dostaly do Bulharska v  19. století a někteří působili v různých funkcích; že třeba Čech Konstantin Jireček byl ministrem kultury v Bulharsku. K poctě těchto Čechů jsme dělali slavnosti, vybrali jsme kupříkladu určitý ročník, a snažili se oslavit výročí takovým spíše zábavným způsobem, což je podstata naší činnosti. My děláme moc vážné věci, ale snažíme se je dělat s hravostí a humorem. Měli jsme i takovou akci - na konci 19. století Češi založili v Sofii pivovar, byly to bratři Proškové. Tento pivovar je momentálně skoro zbouraný a my jsme ho chtěli znovu založit, oživit tradici s pivem a jídlem. Navíc se pivovar nachází v objektu televize, takže zábavy bylo i díky tomu dost a dost. Kromě toho jsme jako správní bohemisté pořádali i soutěže o pivní bříško nebo kdo nejrychleji vypijte půllitr piva. Také u nás rozvíjíme cimrmanologii. V tomto oboru jsme udělili i čestná uznání za založení cimrmanologie, které získaly např. Margarita Mladenova a Radost Železarová. Studenti z Univerzity sv. Klimenta Ochridského v Sofii přeložili a nastudovali hru “Dobytí Severního pólu Čechem Karlem Němcem 5. dubna 1909”, kterou mohli předvést i jednomu z autorů - Ladislavu Smoljakovi při jeho návštěvě u nás.

Které z českých návštěv si nejvíce vážíte? Z výstavy vyplývá, že jste hostili pana Ladislava Smoljaka, Vladimíra Macuru...

Já bych to nestupňoval, protože každý host byl námi pozván proto, aby předložil bohemistům něco nového, jiného, zvláštního, a aby on sám měl zvláštní dojmy z Bulharska. Byli to umělci jako třeba Ivan Vyskočil, Ladislav Smoljak, vědci jako profesor Karlovy university Alexandr Stich, doc. Zdeněk Pinc, paní prof. Mirjam Moravcová, doc. Jan Rychlík, zmíněný dr. Vladimír Macura, ředitel Literárního ústavu v Praze dr. Pavel Janoušek nebo jeho kolega z olomoucké university pan doc. Lubomír Machala a další. Mám dojem, že oni se u nás bavili a my taky.

Vážně i s  humorem na besedě o Bohemia klubu Bulharsko a o česko  bulharských kulturních stycích. Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. (Foto: Eva Hodíková.)

Vaše činnost je zaměřená především na literaturu, film, divadlo, teoretické přednášky, přátelská setkání, máte také něco společného s knihovnami?

Společně s  Českým centrem v Sofii pořádáme Dny české kultury v jiných bulharských městech. Obyčejně tam, kde existuje studium oboru bohemistika. Studentům dovážíme knihy, spolupracujeme s universitními knihovnami - v Blagojevgradu, Plovdivu, Burgasu, kde bohemistika existuje jako obor. Pořádáme soutěže o nejlepší překlad z češtiny, o nejlepšího studenta bohemistiky, o bohemistickou činnost vůbec a tato cena nese název nejznámějšího bulharského bohemisty, který už bohužel zemřel, prof. Svetomira Ivančeva.

S využitím podkladů dr. Ivany Srbkové zpracovala a s doc. Vladimirem Penčevem rozmlouvala Zuzana Havelková.