|
Je dobře, že ti, kteří píší, k nám do knihovny občas i
zavítají. Rozčeří trochu hladinu naší virtuální reality a dovolí nám doplnit
si reálnou postavou představy z textů, čtených se záj-mem a úctou, či pocity
opačnými. Často nám to setkání dokonale rozhodí náš obraz autora a jeho
způsobů. Tu možnost jsme měli například koncem minulého roku, kdy jedním ze
zastavení francouzských spisovatelů zvučných jmen, kteří byli do Prahy
pozváni v rámci akce Krásné cizinky, byl i Zasedací sál NK.
Před pár týdny se knihovna stala hostitelkou další významné sešlosti mistrů
slovesného umění, tentokrát osobností ze všech koutů světa, včetně několika
domácích. Národní knihovna, jako spolupořadatel dvanáctého Festivalu
spisovatelů, nabídla, kromě dalšího, své prostory pro úvodní tiskovou
konferenci (zasedací sál) a přátelské setkání spisovatelů (Zrcadlová kaple).
Tiskovka proběhla 16. dubna a zájem sponzorů a médií jsme mohli akci jenom
závidět. Když se spolupracující organizátoři festivalu ptali na eventuální
rozšíření kapacity zasedacího sálu, shovívavě jsme je ujistili, že taková
tiskovka tady ještě nebyla, aby nestačilo pro novináře oněch šedesát míst.
V popředí zářila loga významných sponzorských firem:
The Guardian, Paegas, ČSA a další. S mladou energickou pracovnicí jedné
z nich, dožadující se neustálého posouvání jejich loga na vý-hodné místo a
posléze neodkladného ukrytí zbylých propagačních materiálů jejich firmy,
zavanul knihovnou duch podnikatelského pragmatismu (to už jsme začínali
hledat v okolí židle). Pan Michael March, americký básník a ředitel
festivalu, pronesl úvodní slovo, ředitel NK festival pozdravil a popřál mu
úspěch, zdravici pronesli sponzoři.
Přátelské setkání spisovatelů se uskutečnilo
v sobotu 20. dubna v naší kapli. Akce byla netradiční
už i proto,
že prostorem
nezněla
|
klasická hudba, nýbrž jazz, část vyhrazená oficiálním
projevům byla neskutečně krátká a v zadní části kaple bylo připraveno
občerstvení. Tu jsme opět varovali spřátelené festivalové organizátory, že
podle našich zkušeností s místními rauty, nebude kvantita jídla, a zvláště
pití, patrně dostatečná. Ale i tentokrát držel nad festivalem osud ochranou
ruku. Hosté v ten den teprve přilétali a do Klementina byli dováženi přímo z
letiště.
Únava po dlouhém cestování utlumí i ty nej-společenštější intelektuály. Milí
a unavení se bez protestů podepsali do naší pamětní knihy. Úleva z faktu, že
zde mohou opravdu jen nezávazně konverzovat, poslouchat jazz, nebo dokonce
jen nasávat první dojmy z Prahy, byla patrná. Letos jsme se mohli těšit
z účasti osobností jako jsou Alain Robbe–Grillet, John Calder, Ersi Sotiropoulos,
Albert Dichy, Christopher Logue, Duo Duo, Elmore Leonard, Daniela Hodrová,
Jiří Gruša, Ludvík Vaculík …
Program pěti dnů festivalu byl různorodý: setkání se spisovateli, autorská
čtení, prove-dení jejich her. Vše se odehrávalo zejména v divadle Minor ve
Vodičkově ulici. Po celé Praze jsme si mohli všímat plakátů upozor-ňujících
na festival, v jeho průběhu ho glo-sovala všechna média, zprávy z festivalu
se objevily několikrát v Událostech na ČT 1. Logo Národní knihovny a díky za
pomoc při pořádání akce se objevily ve festivalovém katalogu i ve všech
materiálech s festivalem souvisejících.
Národní knihovna se snaží být institucí, jež shromažďuje, co nejkvalitněji
popisuje a dále zprostředkuje informace. Pro ty, kdo si myslí, že by
působení naší instituce v kul-turním životě národa nemělo těmito aktivitami
končit, je pořádání podobných akcí dobrou zprávou.
Podrobnosti o historii festivalu a všem, co se ho týká, můžete nalézt na
internetové adrese:
www.pwf.pragonet.cz
|
