Mezi nejvýznamnější osobnosti, které kdy působily v Klementinu, patří bezpochyby Albert Einstein. V letech 1911–1912 nastoupil na místo profesora teoretické fyziky na pražské německé univerzitě a přednášel hlavně v Klementinu, i když pracovnu a seminář měl v budově univerzity ve Viničné ulici na Novém Městě. Jmenování profesorem i vlastní pobyt v Praze provázela řada zajímavých okolností, kterým je věnován tento článek. Jako zdroj informací posloužil zejména Einsteinův životopis z pera Phillipa Franka (Einsteinova nástupce na pražské univerzitě), materiály německé univerzity v  Praze z archivu Ministerstva vnitra, Einsteinova korespondence a vzpomínky pamětníků.

Albert Einstein (14. 3. 1879 Ulm, 18. 4. 1955 Princeton) absolvoval gymnázium ve švýcar-ském Aarau, polytechniku v Curychu (1900) a po dvou letech privátní učitelské praxe nastoupil jako technický úředník do paten-tového úřadu v Bernu (1902 –1909). Doktorskou hodnost získal na univerzitě v Curychu (1905), habilitaci na univerzitě v Bernu (1908), a mimo-řádnou profesuru opět v Curychu (1909). Místo nebylo příliš honorováno, a proto se Einstein rozhlížel po jiných možnostech. V roce 1910 v Praze odešel do důchodu Ferdinand Lippich, profesor matematické fyziky, známý experi-mentálními pracemi z optiky. Uvolněné místo zamýšlela německá univerzita obsadit některým významným fyzikem pracujícím v tehdejších bouřlivě se rozvíjejících oblastech – hlavně v termodynamice a v teorii elektřiny. Návrhem kandidátů pověřil profesorský sbor německé filozofické fakulty komisi ve složení Georg Pick, profesor matematiky, Anton Lampa, profesor experimentální fyziky a Viktor Rothmund, pro-fesor fyzikální chemie. V rozsáhlém zdůvodnění z dubna 1910 komise navrhuje na prvém místě Einsteina, následuje profesor Gustav Jauman (nar. 1863) z  německé technické univerzity v Brně a Emil Kohl (nar. 1862) z  Císařské akademie věd ve Vídni. I přes poukazy na tehdy již světový ohlas Einsteinových prací mini-sterstvo kultu vybralo druhého uchazeče Gustava Jaumana, žáka Ernsta Macha a rakous-kého státního příslušníka. Jauman se o své dru-hé pozici v doporučení komise dozvěděl a pro-fesuru v Praze uraženě odmítl.
Einstein tedy dostal jmenovací dekret s účin-ností od 1. 4. 1911, aby mohl začít přednášet v letním semestru po Velikonocích (od 22.4.). Dekret podepsal císař Franz Joseph I. (kromě jiných), a to dne 6. 1. 1911. Název řádné profesury byl změněn na teoretickou fyziku, dřívější kabinet byl přejmenován na Ústav pro teoretickou fyziku (min. výnosem z 13.1. 1911) a Einstein byl jmenován jeho přednostou. Ústav sídlil v budově ve Viničné ulici č. 3 (nyní č. 7), postavené roku 1879. Einsteinova pracovna měla výhled přes ulici do zahrady ústavu pro choromyslné. (Traduje se, že Ein-stein ukazoval svým návštěvám z okna chovance ústavu pracující v zahradě se slovy “To jsou ti blázni, kteří se nezabývají teorií relativity”.) V univerzitním seznamu osob figu-ruje u Ústavu pro teoretickou fyziku ještě pomocná vědecká síla E. Nohel a zřízenec K. Wittich. Einsteinovo služné činilo 6400 K ročně, s aktivním příplatkem 1472 K a 800 K  za vedení semináře. (Dvouhodinový seminář se konal ve Viničné, v posledním semestru v pátek večer od osmi hodin, poplatek Einstein od zapsaných studentů nevybíral.) Na přestě-hování do Prahy byl přidán jednorázový příspěvek 2000 K a Einsteinovi bylo doporu-čeno, aby v brzké době zažádal o rakouské občanství.
V Praze měl Einstein prvně v životě dostatečně zajištěnou existenci, aby zde mohl žít bez pro-blémů s rodinou. Einsteinovi – s manželkou Milevou Marić (srbské národnosti) a dvěma syny (šestiletým Hansem Albertem a Eduardem, kterému bylo 8 měsíců) – dorazili 15. dubna 1911 a nastěhovali se do nedávno postaveného měšťanského domu v Třebízského ulici na Smí-chově. Nejspíš není známo, ve kterém bytě rodina bydlela. V jednom dopisu Einstein zmi-ňuje pohled z balkonu na Vltavu, čemuž by od-povídaly jedině byty ve čtvrtém patře s okny a balkony do ulice. Manželka si stěžovala na potíže s chůzí (v domě jsou schody do zvý-šeného přízemí a pak výtah). V protějším domě bydlí paní, jejíž manžel, doktor přírodních věd, Einsteina pamatoval. V nedaleké Portheimce v neděli odpoledne hrával Einstein na housle spolu s lékárníkem z lékárny U Anděla, podle vyprávění jeho vnuka, shodou okolností historika přírodních věd. Einstein a hlavně jeho žena se s pražským prostředím příliš nesžili a tak přišla vhod nečekaná nabídka řádné profesury na technice v Curychu, ve městě, kde se paní Mileva cítila nejvíce jako doma. Rodina se tam přestěhovala asi už v létě 1912, i když profesura v  Praze trvala až do konce září. V prvním článku po odjezdu, datovaném v Curychu v srpnu 1912, Einstein píše: “V tichých místnostech ústavu pro teoretickou fyziku pražské německé univerzity ve Viničné jsem objevil, že z principu ekvivalence vyplývá odchylka světelných paprsků v blízkosti Slunce a v míře pozoro-vatelné, aniž jsem tehdy věděl, že před více než sto lety byl podobný závěr odvozen z Newto-novy mechaniky a korpuskulární teorie světla. V Praze jsem také objevil důsledek o posunu spektrálních čar k červenému konci spektra”. Pro změření tohoto gravitačního červeného posuvu byla v Postupimi u Berlína v letech 1920/21 vystavěna tzv. Einsteinova věž, jejímiž autory byli architekt Erich Mendelsohn a astro-nom Erwin Finlay –Freundlich.
Mezi povinnosti nově jmenovaného profesora v Praze patřilo vykonat zdvořilostní návštěvy u ostatních profesorů, jichž bylo na 40. Phillip Frank píše, že Einsteinovi to připadalo zbyteč-né, na návštěvy chodil podle seznamu a spíše proto, aby poznal město; a stejně s tím brzy přestal. Nenavštívení kolegové si to nevyložili v dobrém, netušili, že důvodem bylo buď jejich zařazení ke konci seznamu anebo bydliště v nezajímavé čtvrti města. Raději než mezi kole-gy chodil do německého přírodovědného spol-ku “Lotos”, kde měl sám 24. 5. 1911 přednášku o principu relativity; na seznamu členů je ještě v roce 1913. Diskutovat chodíval také do kavár-ny Louvre na Národní třídě, mj. s  Vladimírem Heinrichem,   pozdějším  ředitelem   Astronomic-

kého ústavu Karlovy univerzity. Einstein navštěvoval také salon Berty Fantové, kde se každé úterý setkávala zejména židovská intelektuální společnost. Chodíval sem i Franz Kafka, a Einstein tu hrával na housle za kla-vírního doprovodu Maxe Broda. Prostředí exaktních věd Maxe Broda uchvátilo natolik, že napsal knihy “Galileo v zajetí” a “Tychona Brahe cesta k Bohu”. Einstein měl být údajně vzorem pro postavu Keplera, Brod však tento úmysl popřel.
Einsteinův pražský pobyt připomínají tři pa-mětní desky. Ve vestibulu budovy ve Viničné ulici je deska z konce padesátých let. Od roku 1979 je na domě v Lesnické ulici pamětní busta od autorů M. Bendy a I. Hněvkovského (když se Smíchov stal součástí Prahy, bylo nutno ulice přejmenovat a tak dnešní adresa Ein-steinova bytu zní Lesnická 7). Ke 120. výročí narození byla osazena deska od Z. Kolářského na domě “U jednorožce” na Staroměstském náměstí, kam Einstein chodíval do společnosti u Berty Fantové.
I když Einstein zasáhl do mnoha oblastí fyziky a Nobelovu cenu dostal v roce 1921 zejména za vysvětlení fotoelektrického jevu, fyzikové dnes přikládají největší význam speciální a obecné teorii relativity. Práce na základech obecné relativity spadají právě do doby pražského pobytu, jeden článek z roku 1911 se týká ohybu světelných paprsků vzdálených hvězd v gravitačním poli Slunce. Číselnou hodnotu ohybu Einstein později opravil na dvojnásobek a to se také potvrdilo pozo-rováním pozic hvězd při úplném zatmění Slunce v roce 1919, což byl první důkaz a triumf obecné teorie relativity.
Méně známé je, že první úvahy o gravitačních čočkách, jevu založeném rovněž na ohybu světla v gravitačním poli, učinil Einstein také v Praze. Diář z let 1910–1914 (archiv v Prince-tonu) obsahuje výpočet zjasnění vzdáleného zdroje, procházíli světlo blízko kolem hmotného tělesa ležícího prakticky přesně na spojnici zdroje a pozorovatele; může to být např. hvěz-da. Připojena je berlínská adresa Freundlicha, za nímž Einstein mezi 15. a 22. dubnem 1912 zajel ke konzultaci, zda v naší Galaxii lze očekávat skoro přesné seřazení dvou hvězd a Země do přímky, aby mohl tento efekt “gravitační čočky” nastat. Záporná odpověď způsobila, že Einstein na věc zapomněl a znovu provedl prakticky tytéž výpočty v roce 1936 na popud českého elektroinženýra R. Mandla; tentokrát je ovšem publikoval v časopisu Science. První gravitační čočka byla ve vesmíru objevena v roce 1979, zdrojem světla byl však kvazar a mezilehlým tělesem jedna bezejmenná galaxie; hvězdné gravitační čočky byly nalezeny o deset let později.
Za zmínku stojí, že Finlay–Freundlich chtěl obecnou relativitu ověřit při úplném zatmění Slunce na Krymu v již roce 1914, ale výpravu tehdy zatkla carská policie. Po nástupu nacismu našel Freundlich útočiště na dva roky na praž-ském Vysokém učení technickém.
Po letech Einstein vzpomíná jak v Praze, ale hlavně později v Curychu, hledal vhodný způsob pro matematické vyjádření obecné teorie relativity. Na diferenciální geometrii vícerozměrných zakřivených prostorů, na práce matematiků Riemanna, Ricciho a Lévy – Civitty, jej přivedl Marcel Grossman v Curychu, ale možná již i Georg Pick v Praze.
Einstein v Praze publikoval celkem 11 prací, zejména v časopise Annalen der Physik; jedna práce – o současném stavu teorie specifických tepel – vyšla ve sborníku bruselské Solvayovy konference, jíž se v roce 1911 účastnil. Názvy ostatních prací dokazují značnou šíři témat – studium Brownova pohybu a termického pohy-bu molekul, termodynamické základy fotoche-mických ekvivalentů a problematika Planckova zákona.
Podobnou šíři měla i Einsteinova výuka. V Klementinu přednášel v letním semestru 1911 a v zimním semestru 1911–1912, témata jsou uvedena v seznamech vydávaných univerzitou – byla to mechanika, termodynamika, nauka o teple, molekulární teorie tepla, mechanika kontinua a mechanika soustav hmotných bodů. Klementinský genius loci se tedy znovu ukázal jako opravdu univerzální, podporující jak studia humanitní, tak i přírodovědná.

Frank, Phillip.: Einstein. His Life and Times, New York, A. Knopf, 1947
Havránek, Jan: Ke jmenování Alberta Einsteina profesorem v Praze (včetně přepisu archivních materiálů), Acta Univ. Carol. – Hist. Univ. Carol. 17/2, 1977, s. 105–130
Einstein a Praha; k stému výročí narození Alberta Einsteina, ed. Jiří Bičák, JČMF, Polygrafia, Praha, 1979
Horský, Jan: Albert Einstein, Prométheus, Praha, 1998