Karla Erbová

Za všechno může Eva Kantůrková. V době, kdy Nadace pro záchranu Národní knihovny končila svoji činnost, protože nemohla vyhovět liteře připravovaného zákona, mne oslovila s tím, že by byla škoda, kdyby se za touto činností prostě udělala jen tečka. Že by se v práci mohlo pokračovat pod jinou hlavičkou, s jinými nápady. A jestli bych se do toho nechtěla náhodou pustit.
Vyžádala jsem si pár dnů na rozmyšlenou, ale spíše pro vlastní uklidnění – už jsem věděla, že to přijmu. Protože knížky, to byla vždycky moje slabost a láska. Pravda, bývaly to knížky především v knihovnách plzeňských, ale ono na instituci zase tak nezáleží. Už v obecné škole jsem plenila jejich regály, především s knížkami cestopisnými. Později přibyla historie, archeolo-gie, umění, francouzské a ruské romány, zvláště ty, které nám profesor češtiny na střední škole ostře zakazoval. I knihy, které jsem potřebovala pro řádné školní studium.
Svoji roli v určité době sehrálo i to, že ředitel Městské knihovny v Plzni byl můj kamarád – básník. Jednou jsem ho málem přivedla do malé-ru. Bylo to pár dnů po příchodu “bratrů osvoboditelů” v osmašedesátém. Sháněla jsem Pravdu o zkáze Sodomy od Ivana Kříže – byla beznadějně vyprodaná, aby poté byla stažena i   z   knihoven. Uprosila  jsem   ho,  aby pro mne

knížku vypůjčil na své jméno, to jest okamžitě. Kniha mne uchvátila (Ivanu Křížovi jsem to mo-hla říci až po 25 letech) – tehdy jsem měla sto chutí ji ukrást a zaplatit. Pouze to, že bych pana ředitele dostala do malérku, mi v té bohulibé činnosti zabránilo. Ačkoli – stejně za pár týdnů byl “odejit”…
Ostatně, sice s větší mezerou, za kterou jsem nemohla, kontakty s touto knihovnou v Plzni trvají dál, dnes spíše na bázi tvůrčí spolupráce. Je to doma. Z takových svazků se jeden nevyvleče i kdyby žil tisíce kilometrů daleko. A je v nich rád.
Takovéhle cestičky a citové vazby vedly nako-nec k tomu, že jsem začala hledat lidi, s  nimiž bychom založili Společnost Národní knihovny. A měla jsem štěstí: potkala je a podařilo se.
Tehdy jsem také měla možnost spatřit první digitalizovaný rukopis – to mne uchvátilo. I nadšení těch, kteří na tomto projektu pracovali za pár korun, bez ohledu na čas. Smeknout je málo. I řekla jsem si: “Pro tohle se pokusíš něco udělat..”
A tak tu jsem a občas si říkám: “Přivlastnila si Národní knihovna mne nebo já ji?” Ale vždyť je to jedno. Důležité je, že mi přirostla k srdci svými lidmi, prostorami, programy a nadšením. A že je tam pár duší, které mne docela snáší.

Spisovatelka Karla Erbová se narodila a padesát let žila v Plzni, v roce 1984 se přestěhovala do Prahy, kde žije dodnes. Je členkou Obce spisovatelů [1989] a Českého centra Meziná-rodního PEN klubu [1996]. Jako plzeňská rodačka se aktivně podílí na práci Střediska západočeských spisovatelů v Plzni. První publi-kovaná báseň Matčiny ruce vyšla v Plzeňské Pravdě v autorčiných dvanácti letech. Do roku 1951 pak publikovala básně a drobné prózy pod jménem Karla Fremrová, v letech 1951–1968 Karla Papežová a od roku 1968 jako Karla Erbová s více než dvacetiletým přerušením z politických důvodů. Publikuje v řadě českých, ale i německých či polských novin, časopisů, sborníků, publikací. Překlady jejích veršů byly vydány například ve sborníku Wo deine Bilder wachsen v překladu Eriky Anuss, v bulharské Panoramě v překladu Marie Genovy, v  pol-ských sbornících Metafora, PAL, Panorama Ziemi Gogoliňskiej, Nowy Biuletyn Szkolny – Opole a Bez kurtiny v překladech Jana Pyszka. Její tvorba je publikována v několika sbornících poezie, vydávaných Střediskem západočeských spisovatelů Plzeň (Mezi Radbuzou a Řeznou, Mé město Plzeň, Obrazy obrazů, Melodie, Milostné mosty, Krajina v nás, Volná sebrání aneb Solná jezera).
V roce 1998 napsala libreto k opeře Anežka Česká, hudbu složil Leon Juřica.
Od roku 1990 do roku 1999 vydávala vlastním nákladem edici Strom, celkem vyšlo 19 svazků poezie, prózy, cestopisů apod.
Obsáhlá je její tvorba pro rozhlas, donedávna spolupracovala několik let s  Radiem Svobodná Evropa, pro rozhlas Plzeň zpracovala řadu roz-hlasových pásem, některé ve spolupráci s dalším autorem. Také její poezie se dočkala rozhlasového zpracování a odvysílání v Plzni, Praze Ostravě.
Nevydány, nejdříve z důvodů politických, dnes z finančních, zůstaly tři knížky pro děti, tři ces-topisy, dvě knihy povídek a dvě obsáhlé novely.
Od mládí publikuje fejetony, úvahy, články z kulturní oblasti v českých a slovenských no-vinách, spolupracuje s  bratislavským časopi-sem Mosty–noviny česko–slovenské vzájem-nosti.

Neklid [básnická sbírka, pod jménem Karla Papežová], Plzeň : Západočeské nakladatelství Plzeň, 1966; Komu mé kosti [básnická sbírka], Plzeň : Západočeské nakladatelství Plzeň, 1991; Via dolorosa [básnická sbírka], vlastním nákladem, 1992; Vždyť miluješ svou lásku ke mně [básnická sbírka], vlastním nákladem, 1993; Iokasty, Glauké, Klytaiméstry [básnická sbírka], vlastním nákladem, 1994; Obrazy obrazů [básnická sbírka, kresby Josef Piorecký, zájmový náklad k  životnímu výročí výtvarníka], 1995; Armor [básnická sbírka], Plzeň : Středisko západočeských spisovatelů [edice Vernisáž], PUBLIC–Jelínek, 1995; Náměstí zázraků [básnická sbírka]. Plzeň : Středisko západo-českých spisovatelů [edice Vernisáž], PUBLIC–Jelínek, 1996; Mukáň [básnická sbírka], vlast-ním nákladem, 1997; Terra cota [básnická sbírka], vlastním nákladem, 1998; Oslovení [bib-liofilie, společně s výtvarníkem J. Posledním], vlastním nákladem, 1999; Živly [bibliofilie, společně s výtvarníkem J. Posledním], vlastním nákladem, 1999; Krajina s  osamělým jezdcem [básnická sbírka], Praha : PROTIS Praha, 2000; Plzni [bibliofilie, ve spolupráci s výtvarníkem Miroslavem Třískou], vlastním nákladem, 2001; Kalendář plzeňský 2003 [povídky], Plzeň : Fraus Plzeň, 2002; Liánový most [básnická sbírka], Praha : Protis Praha, 2002; Již nikdy nedovolím požáru [fiktivní milostné dopisy George Sandové a Fryderyka Chopina], Plzeň : [česky vydalo] Pro Libris Plzeň, 2003; Již nikdy nedovolím požáru [v česko–polském překladu Jana Pyszka], Praha : SURSUM Tišnov, 2003.

(Z rukopisu připravované sbírky
Vásquezův jestřáb.)