RESTAUROVÁNÍ
PRAŽSKÉ BIBLE z r. 1488

Obr. 1. Zmrazená Pražská bible (únor 2003)

Jestliže se jedná o větší množství promočených knih, které není z technických důvodů možno okamžitě sušit, přistupuje se k jejich zamražení. Důvodem je ochrana před napadením plísněmi, ke kterému dochází v závislosti na teplotě do 24 – 76 hodin po namočení. Mokré knihy by se měly před samotným mrazením omýt čistou vodou, neotvírat a zabalit do polypropylenových sáčků. Vhodné je rychlé zmrazení mokrého materiálu. Při teplotě –30 až –50 °C se vytváří malé krystalky ledu, které nepoškozují strukturu celulózy. Městské knihovně se k tomuto účelu podařilo zajistit mrazírenské kapacity v Mochovských mrazírnách a. s.
V září r. 2002 byla Pražská bible jako první z celého sbírkového fondu Městské knihovny převezena do Centrálního depozitáře Národní knihovny v Hostivaři. V podstatě ihned začal výzkum, jakým způsobem co nejšetrněji vzácnou inkunábuli vysušit a uvést ji do stavu, v jakém se nacházela před povodní.

První česká (a vůbec slovanská) neilustrovaná tištěná bible, zvaná Bible pražská, vyšla v Praze r. 1488 v menším foliu na 610 listech o 44, 46 – 48 řádcích. Text je na stránce řazen do dvou sloupců. Na konci je 8 listů rejstříku epištolních a evangelijních lekcí pro církevní rok. Nejstarší tištěná bible vyšla v dílně největší pražské tiskárny, která pracovala od r. 1488 a její činnost můžeme s přestáv-kami sledovat do r. 1515. Podnikatelem tu byl (Jan) Severín kramář, staroměstský konšel. Označení “Severín kramář" svědčí o tom, že podnikatelem byl obchodník pracující v různém sortimentu, což posilovalo stabilitu jeho i tiskárny. Vlastním typografickým tvůrcem v Severinově podniku byl zřejmě impresor Johannes řečený Kamp, jenž je kromě jiného uveden v obšírném kolofónu bible jako “tovřiš jeho [Severínův] Johannes řečený Kamp impresor”. Bible vyšla nákladem staroměstských konšelů Jana Pytlíka, Severina kramáře, Jana od Čápů neboli Čapka a Matěje od Bílého lva.
V 15. století byla tato pražská tiskárna pravděpodobně největší v Čechách. Přitom tiskla jen knihy v řeči české. Z počátku užívala jen jeden druh písma, bastardu, jímž je většina tisků vytištěna. Tiskárna byla patrně dobře vybavena potřebným množstvím písma, takže se nesetkáváme s obtížemi, s nimiž zápasili naši první tiskaři; také užívání červeného tisku již nepůsobilo nesnáze. V Pražské bibli je užito antikvových římských číslic i když se v této dílně neužívala. Tisk bible byl později doplněn malovanými iniciálami zpravidla ve výši 3 řádků, v textu i 4 – 9 řádků. Celkem známe 72 kopií Pražské bible. V Praze lze vidět 19 exemplářů.

S využitím studie Státního ústředního archivu v Praze jsme jako teoreticky nejpřijatelnější sušící metody zvolili metodu lyofilizace a vakuového balení. Pak nastala důležitá experimentální část, která nám měla poskytnout více informací o chování barevné vrstvy při povodni.
Podle fotografií pořízených ještě před povodní jsme si mohli představit původní stav Pražské bible. Knižní blok byl v minulosti oříznut a červeně nabarven. Velké i menší iniciály jsou červené nebo modré; rubriky jsou žluté. Rejstřík na konci knihy je tištěn červenočerně. Někdy v 18. či 19. století byla Pražská bible převázána. Knihvazač potáhl lepenkové desky bílou usní, kterou ozdobil na přední desce černým středovým ornamentem. Červené linky lemují přední i zadní desku a zdobí vazy. Na hřbetě je červený titul Biblia sacra 1488.
V rámci výzkumu vedoucího ke zjištění pigmentů, které byly použity na iniciály v celém knižním bloku bible, jsme využili fondy Národní knihovny ČR, kde jsou uloženy 3 exempláře Pražské bible.
Z fotodokumentace, porovnáním s exempláři z Národní knihovny ČR a z historických záznamů o výrobě iluminací v daném období jsme vyvodili tyto závěry týkající se pigmentů použitých v Pražské bibli z Městské knihovny:

• červený pigment – rumělka či minium nebo jejich kombinace
• modrý pigment – azurit, popř. ultramarín
• žlutý pigment – auripigment.

Jako pojiva jsme v experimentální části užili vaječný bílek a arabskou gumu, tj. tradiční historická pojiva práškových pigmentů.
Připravili jsme 11 variant složení barevné vrstvy. Do třech cirkulářů z 18. století jsme namalovali barevné iniciály. Po úplném zaschnutí barev jsme nechali všechny vzorky stárnout suchým teplem při teplotě 80 ˚C v horkovzdušném sterilizátoru po dobu 10 dnů.
Současně jsme připravili dvě lepenkové destičky potažené bílou vepřovicí a vylepené ručním papírem. Destičky byly stárnuty za stejných klimatických podmínek po dobu 7 dnů.
Po umělém stárnutí jsem dva cirkuláře pevně svázala mezi silné lepenky, abych tak co nejpřesněji nasimulovala situaci, v níž se ocitla Pražská bible při povodni. Bible byla totiž uložena v pouzdře a v krabici a byla tedy pevně sevřena a chráněna před okolními vlivy. Cirkuláře jsem spolu s pota-ženými destičkami nechala 24 hodin máčet ve vodě. Pak byly všechny vzorky zamraženy zhruba na –25 ˚C po dobu 48 hodin.
Cirkulář sušený za pomoci vakuové baličky byl již po dvou přebaleních zcela suchý. Potažená lepenka se vysušila po čtyřech přebaleních. Sušení v lyofilizátoru trvalo 24 hodin.
Vzorky sušené vakuovou sublimací byly na první pohled evidentně přesušené. Papír doslova šustil pod rukama. Struktura vepřovice se zdůraznila; především stopy po chlupových kanálcích. Všechna vlhkost (i ta přirozená) se z materiálů odpařila a tím se změnily jejich vlastnosti. Lepenka i listy cirkuláře se značně pokroutily. Především modré iniciály se obtiskly na protější listy, některé dokonce změnily svůj odstín. Na stránkách se vyskytují hnědé mapy, jak špína migrovala při tání papírem.
Vzorky sušené ve vakuové baličce zůstaly naprosto rovné. Kniha zůstává po celou dobu procesu sušení pod neustálým atmosférickým tlakem, listy ani vazba se nekroutí, v každé fázi sušení lze materiál jednoduchým způsobem zkontrolovat a zjistit množství vody v knize. V materiálech zůstala i přirozená vlhkost (savý materiál nikdy neodejme absolutně všechnu vodu; v uzavřeném sáčku se pouze vyrovná vlhkost mezi suchým savým materiálem a zatopeným dokumentem). Špínu z cirkuláře do sebe absorboval filtrační papír, a to zcela přirozeně a rovnoměrně. Iniciály zůstaly bez poškození, pouze modré iniciály pojené arabskou gumou se mírně přilepily na protilehlou stránku nebo se obtiskly. Červené pigmenty pojené vaječným bílkem se vůbec nezměnily.
Z těchto pozorování jsem nakonec po konzultacích s Jiřím Vnoučekem, vedoucím Oddělení restaurování Národní knihovny, zvolila metodu vakuového balení jako nejvhodnější pro sušení Pražské bible.

Celá zmražená kniha byla vakuově zabalena. Již po třetím přebalení se mi podařilo sejmout lepenkové desky s usní a přelepy hřbetu. Knižní blok, desky a useň jsem dále sušila samostatně.
Při přebalování knižního bloku jsme opatrně otevřeli knihu, abychom zjistili stav malovaných iniciál. Manipulace s mokrými listy byla velmi obtížná, neboť mokrý ruční papír je velmi slabý. Po konzul-tacích jsme dospěli k závěru sušit bibli bez rozlistování, aby se zabránilo případným ztrátám barevné vrstvy.
Tloušťka bible je téměř 100 mm. Sušení takto silné knihy by bylo časově velmi náročné, a proto jsme usoudili rozebrat ji na tenčí svazky. Celkově vzniklo 15 malých balíčků.
Během doby sušení bloku jsem vydesinfikovala v parách nbutylalkoholu již suché lepenkové desky, přelepy hřbetu, předsádky a kožený potah desek. Useň jsem vyčistila pěnou 1% roztoku Alvolu OMK (neionogenní tenzid) a zbytek vytřela tamponem s destilovanou vodou.
Po celou dobu sušení a po něm jsem odebírala stěry na mikrobilogické analýzy. Výsledek byl vždy negativní.
Po cca 10 přebaleních byl knižní blok zcela suchý. Nastal ale problém se slepováním listů. Listy se slepovaly především v místech malovaných iniciál. Proto jsme potřebovali zjistit, jaké byly použity pigmenty, pojiva a klížidlo papíru. Analýzy na jednom listu bible provedla Ing. Miroslava Novotná, CSc. na Vysoké škole chemickotechnologické v Praze v Laboratoři molekulové spektro-metrie a rovněž Ing. Hana Paulusová v Chemické laboratoři Státního ústředního archivu v Praze na Chodovci. Na VŠCHT provedli také analýzu přítomnosti těžkých kovů v lepenkové desce. Závěry byly uspokojující. Bible nebyla při povodni nijak kontaminována a druh pigmentů a pojiv se v podstatě shodoval s naším odhadem.

Obr. 2. Vakuové balení.

Listy Pražské bible byly slepeny v místech barevné vrstvy. Červené iniciály byly dobře zajištěny filmem vaječného bílku, ale zato modré iniciály se kvůli nedostatku pojiva štěpily a část barevné vrstvy ulpívala na protější straně knihy. Stávalo se tak hlavně v případě silné barevné vrstvy, kde vystupující “bříška” zůstala na protější straně. Listy se slepily někdy i v místě červené iniciály nebo žluté rubriky. Pojivo pigmentu bylo tak silné, že na sebe vázalo vlákna papíru protějšího listu. Toto jsou pouze zobecňující závěry. Přes všechna fakta nutno říci, že se každá iniciála bez ohledu na pou-žitý pigment chovala naprosto odlišně. Svou vinu na slepování nese beze sporu historická špína, která se po staletí usazovala na stránkách Pražské bible. Je možné, že byl papír silně zaklížen a pig-menty málo pojeny. Při sušení proniklo klížidlo celým blokem a drželo na sobě zrna pigmentu. Slepení bylo také částečně způsobeno zvolenou sušící metodou. Mnoho iniciál mělo kolem sebe jakousi tmavší mapu. Zdá se, že iluminátor na závěr své práce přetřel každé písmeno ještě dodatečně vaječným bílkem, aby výsledné dílo zafixoval. Při pozorování pod mikroskopem jsme viděli, že červená a žlutá barevná vrstva je stabilní, mírně krakuje a modrá značně práškovatí.
Na rozlepování listů jsem zkoušela nejrůznější metody: opatrně za sucha, mírné navlhčení pomocí speciální textilie Goretex, použití teplé páry. Jako nejefektivnější se nakonec ukázala ultrazvuková zvlhčovací komora s nastavitelnou relativní vlhkostí. Jednotlivé svazečky bible jsem nechala až ně-kolik dní vlhčit při 100% vlhkosti vzduchu a pomalu jsem s pomocí špachtličky a tupého skalpelu oddělovala stranu po straně. Některá místa však nešla rozlistovat ani po týdnu nepřetržitého vlhčení. V tom případě jsem použila ultrazvukovou zvlhčovací pistoli s párou o teplotě 25 – 30 ˚C.

Na fixaci a transfer barevné vrstvy na její původní místo jsem používala 3% roztok vyziny o teplotě 40 °C. Iniciálu jsem potřela roztokem vyziny, nechala ho zavadnout, pak jsem na ni přiložila protější stranu a jemně uhladila knihařskou kostkou přes netkanou textilii. Tento postup je nutno několikrát opakovat. Úspěšnost transferu modrých zrnek azuritu je více než 50%.

Obr. 3. Iniciála U po transferu a fixaci barevné vrstvy.

8. Typologický popis bible

Teprve po vysušení bible bylo možno přistoupit k řádnému typologickému popisu. Bible byla převázána na konci 18. či začátkem 19. století. Základní rozměry knihy jsou 295 x 195 x 100 mm. Kniha je potažena bílou kozinou. Přední deska je zdobena velkým černým raženým páskovým ornamentem ve tvaru stylizovaného kvadrilobu. Přední i zadní deska jsou zdobeny jednoduchou červenou linkou, která tvoří obdélníkové zrcadlo. Na hřbetu jsou vyznačeny 4 poměrně široké falešné vazy. Bible byla ušita na 3 zapuštěné motouzy. Kniha má červenou barvenou ořízku, nemá kapitálky.
Při sušení bible jsem mohla plně objasnit organismus šití vazby. Desky se daly jednoduše sejmout z knihy, neboť byly spojeny s knihou pouze pomocí předsádkových papírů. Při snímání přelepů hřbetu jsem objevila fragment francouzských novin z r. 1936. Je tedy jisté, že v této době prošla Pražská bible jakousi úpravou. Dalším fragmentem byly opět noviny, nyní české s datací 1768. V tomto roce či později došlo k další úpravě knihy.
Rozměry jednotlivých listů se značně liší. Jejich rozměr je cca 290 x 200 mm. Tištěný text je upraven do dvou sloupců. Velikost zrcadla sazby je 247 x 157 mm. V záhlaví se mění názvy jednotlivých knih bible. V pravém dolním rohu jsou vytištěny kustody. Celý text bible je tištěn černě, pouze úvodních 15 řádků je tištěno červeně a rejstřík na konci knihy je tištěn červenočerně. Rubriky v textu jsou většinou žluté, ojediněle se však vyskytují i modré. Čísla kapitol jednotlivých knih jsou zdůrazněna červenou alineou.
Knihy, kapitoly a odstavce začínají malovanými červenými či modrými iniciálami. V bibli jsou pouze 2 iniciály zdobené ještě navíc žlutě, a sice B na první straně a N na začátku vlastního textu bible.

Obr. 4. Fragment českých novin z roku 1768 na hřbetu knihy. Obrázek byl pořízen před za-hájením vysoušení bible.

Knižní blok byl vydesinfikován v parách nbutylalkoholu. Jednotlivé stránky jsem rozlepila ve hřbe-tu a odstranila staré opravy novodobým papírem. Pracovala jsem pomocí vlhčicí pistole s nastavi-telnou teplotou páry.
Dále jsem vyčistila zbytky starých lepidel a vyrovnala listy. Po mechanickém čištění následovalo spravování trhlin a doplnění chybějících míst tónovaným japonským papírem.

Obr. 5. Spravený knižní blok.

Po přípravě složek na šití jsem zhotovila knižní vazbu. Typ vazby, která byla vyhotovena po r. 1768, nebyl zvolen nejšťastněji. Kniha se nedala zcela otevřít, jak by tomu bylo v případě vazby šité na pravé vazy. Přesto jsem byla nucena vyrobit stejný typ vazby, pokud jsem chtěla použít všechny zachované materiály a uvézt tak Pražskou bibli do stavu, v jakém byla před povodní. Všechny součásti knižní vazby se zachovaly v poměrně dobrém stavu, a proto jsem je použila. Knihu jsem tedy ušila na tři zapuštěné motouzové vazy. Kožený potah se zachoval ve velmi dobrém stavu, doplňky novou usní byly tedy minimální.
Jako ochranný obal byla vyrobena krabice z lepenky archivní kvality.

Závěr

Těžiště této práce bylo zaměřeno na výběr sušící metody, která je pro historický materiál nejvhodnější. Velkou část tvořila přípravná experimentální fáze a prověření sušících metod v praxi. Důležité informace nám také poskytly analýzy, které provedli pracovníci Národní knihovny ČR, Státního ústředního archivu a Vysoké školy chemicko-technologické.
Nutno říci, že problémem zatopených archiválií a knih se doposud nikdo v České republice nezabýval. Bylo to bezpochyby jen proto, že nás zatím nepostihla povodeň takových rozměrů, jaká nastala v létě 2002. O to bylo obtížnější hledat řešení, jak se s nastalou situací vyrovnat. Dík patří i našim kolegům ze zahraničí, kteří nám byli nápomocni již v prvních dnech katastrofy.
Závěrem lze konstatovat, že žádná ze sušících metod není všespasitelná. Každý technologický postup má své klady a zápory. Tato práce, doufám, přinese další podněty pro ostatní odborníky na restaurátorském poli. Možností výzkumu se nabízí celá řada.

Summary

A flood affected the Czech Republic in August 2002, written relics and other historical jewels were damaged. The Municipal Library in Prague was one of the flooded institutions. It keeps a copy of the Prague Bible, an incunabulum from 1488.

The bible with the whole historical collection was immediately frozen. It stayed in this state for six months. During this period we were searching the best method how to dry it and get it to the condition before that flood. Finally we chose the vacuum packing. After drying the fixation of painted initials took place using the isinglass solution. The bible was disinfected with the vapours of nbutyl alcohol, and then it was mechanically cleaned. The book block was repaired and ensured with new binding using the old leather cover and boards.