Porota
    Řádní členové poroty  
     

 
Paní Zaha Hadid
architektka z Velké Británie, iráckého původu.

Jedna z nejlepších současných architektek, první žena v historii, která získala cenu za architekturu (2004).
Zabývá se všemi obory designu, od rozsáhlých urbanistických řešení, komplexů budov, po návrhy interiérů a nábytku, projekty výstav světových muzeí i scénické návrhy.

Studium architektury ukončila získáním diplomu a čestné ceny v r. 1977. Poté řídila vlastní ateliér. Od r. 1987 působila a přednášela na katedrách architektury nebo designu v USA (Harvardská univerzita, Chicago, Ohio, Columbia University v New Yorku, Yale University) i v Evropě (Hamburk), v současné době je profesorkou na Vysoké škole umělecko-průmyslové ve Vídni.

Její invence a odvážné využití prostoru a geometrie v projektech byly oceněny v mnoha mezinárodních soutěžích:
1983 Hong Kong, The Peak
1986 Berlín, Kurfürstendamm
1992/93 Düsseldorf, Art & Media Centre
1994 Wales, Cardiff Bay Opera House/Budova opery v Cardiffu
1996 soutěž Thames Water/Royal Academy Habitable Bridge
1998 Cincinnati a Řím, Centrum současného umění
1999 Rakousko, skokanský můstek v Innsbrucku
2001 Barcelona, Placa de las Artes
2001 Singapur, Středisko vědy
2001 Kodaň, rozšíření muzea Ordrupgaard
2002 Tokyo, Guggenheimovo muzeum

Další soutěžní práce: urbanistické studie pro Hamburk, Madrid, Bordeau a Kolín n. R.; budovy pro muzea v Bad Deutsch Altenburg-Rakousko, Prado, Muzeum královny Sofie a Královský palác v Madridu, Galerie Boilerhouse muzea Královny Victorie & Alberta v Londýně, Muzeum islámského umění v Dauhá, Katar, koncertní sály pro Kodaň a Lucemburk, divadlo pro Hackney Empire v Londýně a rozsáhlé víceúčelové budovy pro 42. ulici v New Yorku, školní areál Institutu informační technologie v Chicagu. Třetí cenu získala za Centrum BMW v Mnichově.
Její realizované projekty získaly velkého uznání odborníků i veřejnosti.
Např.: požární stanice ve Vitra, pavilon LFone ve Well n.R., Německo (1993/1990, projekt bytové výstavby IBA-Block 2 v Berlíně (1993), stavby Milénia v Greenwich/Londýn/1999 a parkoviště ve Štrasburku (1991).
Interiéry a nábytek: Londýn-Bitar (1985), restaurant Moonsoon v Sapooro (1990) a j.
Dočasné stavby: Fooly v Ósace (1990), Music Video Pavillion v Groningen (1990) a Pavilion pro Bleuprint Magazine, Birmingham (1995).
Projekty výstav: "Velká utopie", Guggenheimovo muzeum, New York, "WishMachine -Kunsthalle, Vídeň, Palác krás. umění v Bruselu, Tokyo...
Současná zakázka: návrh rozsáhlého komplexu budovy opery a muzeí v Dubaji.

Její projekty a návrhy byly vždy předmětem diskusí a zkoumání v odborných kruzích a v odborném tisku (periodika i monografie). Některé jsou součástí stálých výstav např. Muzea moderního umění v New Yorku a v San Francisku nebo v Německém muzeu architektury ve Frankfurtu.
 

Pan Dominic Perrault (odmítl jmenování)
zástupce UIA, Francie, významný francouzský architekt, vyznačuje se invencí a zajímavým řešením prostoru.

Vystudoval architekturu na Ecole Nationale Supérieure des Beaux-Arts (1978) a urbanistiku na Ecole supérieure des Ponts et Chaussées (1979) v Paříži.

V r. 1983 se stal vítězem Programu nové architektury (PAN XII).
Jeho vítězný projekt v mezinárodní soutěži na budovu Francouzské národní knihovny v Paříži z r. 1989 byl realizován a knihovna otevřena v roce 1995.

Další vítězné soutěžní projekty např.:
1992 Velodrom a olympijský plavecký stadion v Berlíně, Německo
1996 Městská radnice v Innsbrucku, Rakousko
2002 Nové olympijské tenisové a sportovní centrum v Madridu, Španělsko a urbanistický plán střediska Donau-City ve Vídni, Rakousko
2003 Nová budova (dostavba) Státního akademického Mariinského divadla v St. Peterburgu, Rusko
2004 Studijní areál Ewha Womans University v Soulu, Korea.

Získal řadu různých ocenění, mj. Velkou národní cenu architektury (1993), cenu Mies van der Rohe za Francouzskou Národní knihovnu (1997), Německou cenu za architekturu (2.cena) za Velodrom a olympijský plavec. stadion v Berlíně, první cenu "World Architecture Award" za nejlepší průmyslovou budovu-APLIX Factory (2001), první cenu "World Architecture Award" za nejlepší veřejnou budovu - Media Library ve Vénissieux (2002), cenu BTV Bauherrenpreis, Rakousko za radnici v Innsbrucku.

V letech 1995 - 2003 působil a přednášel jako profesor na školách architektury ve Francii (Rennes), v USA (New-Orleans, Chicago), ve Španělsku (Barcelona), na Institutu Victora Horty v Bruselu, Belgie a ve Švýcarsku (E. T. H. Curych).

V letech 1998-2001 byl Prezidentem Francouzského institutu architektury IFA, dále členem Akademie architektury ve Francii, členem Francouzské čestné legie,četným členem Asociace německých architektů BDA a Královského institutu Britských architektů RIBA.

Mj. spolupracoval jako poradce s Radou departmentu Loiret a radami měst Nantes a Bordeaux, jako člen rady a správy "Paříže - města architektury a kulturního dědictví"- ve Francii nebo poradce pro městské plánování měst Salcburk v Rakousku a Barcelony ve Španělsku.
 

Paní Irene Wiese-von Ofen
architektka, zástupkyně UNESCO, jmenovaná ředitelem Centra světového dědictví UNESCO jako mezinárodní expertka, Spolková republika Německo

Je zároveň prezidentkou Mezinárodní federace pro bydlení a plánování (ISHP). Byla vyžádána vzhledem k umístění stavby nové NK na rozhraní s Pražskou památkově chráněnou zónou.

Vystudovala architekturu na Porýnsko-vestfálské technické vysoké škole/RWTH/ v Cáchách v Německu, tam také získala doktorát v oboru výstavba měst a medaili Borchers.

Působila v Essenu jako místostarostka města Essen a poradkyně pro architekturu, plánování a obnovu města, přednášela na univerzitách ve Stuttgartu, Essenu, a Dortmundu v Německu, byla Prezidentkou Mezinárodní federace pro bytovou výstavbu a plánování v Haagu v Nizozemsku, předsedkyní Rady německé asociace pro výstavbu, urbanismus a prostorové plánování v Berlíně, předsedala fóru "Agenda 21" v Essenu.

Zúčastnila se řady národních i mezinárodních soutěží jako členka nebo předsedkyně poroty a z pověření Centra UNESCO pro kulturní dědictví v Paříži se zúčastnila různých poradních misí.
 

Paní Eva Jiřičná
významná architektka českého původu, působící v Anglii, angažuje se i v České republice.

Vystudovala architekturu na České technické univerzitě v Praze (1962), postgraduální studium na Akademii výtvarných umění v Praze (1967). V r. 1973 získala diplom na Královském institutu britských architektů.

Po ukončení studia pracovala ve Výzkumném ústavu módy a průmyslového designu v Praze, od roku 1968 v Londýně nejdříve jako architekt ve Velké radě Londýna, později společník Louis de Soissons Partnership a vedoucí skupiny pro hlavní budovu spol. Lloyd's v Londýně u Richard Rogers Partnership.
Od r. 1982 vede v Londýně soukromý ateliér pod názvem "Architekti Evy Jiřičné" (EJA), který zaměstnává průběžně deset architektů a výtvarníků, spolupracuje s inženýry, architekty krajináři a urbanisty. Má rovněž kancelář v Praze. Poskytuje souborné služby zahrnující návrhy nových budov a veřejných prostor, ale i řešení obytných, komerčních a maloobchodních interiérů, zařízení, design výrobků, výstavy. Věnuje velkou pozornost inovaci formy a technologie, vysoké kvalitě řemeslného zpracování a detailu při použití klasických materiálů jako skla, oceli a kamene, v moderním podání.

Atelier EJA získal řadu mezinárodních ocenění, jeho práce se pravidelně objevují na stránkách odborný časopisů a knih. Mezi jeho zákazníky jsou významné veřejné organizace jako Amec plc, Jubille Line Extension, Andersen Consulting, Boodle & Dunthorne jewellers, the Royal Academy of Arts, Selfridges, the Victoria and Albert Museum.
Přínos Jiřičné pro architekturu a design byl oceněn řadou osobních uznání, mj. Řádem Britského Imperia 1. st. CBE, cenou Royal Designer for Industry/RDI, byla zvolena Královským akademikem Královské akademie umění, přijata za člena Americké Dvorany slávy. Je držitelkou čestných doktorátů a profesur na mnoha univerzitách, členkou mezinárodních porot (v poslední době pro Darwinovo centrum při Přírodovědeckém muzeu nebo části moderního umění pro Goldsmith's College v Londýně).

V České republice se Eva Jiřičná a její ateliér angažovaly na interiérech v Tančícím domě, na návrhu univerzitní knihovny ve Zlíně, Foyer Sazka arény, úpravy interiérů historických objektů pro galerijní využití apod., hotelových projektech (Hotel Josef v Praze, nová Oranžerie v prostoru Pražského Hradu, řada obytných projektů aj.)
 

Pan José Grinberg
architekt, Mexiko, zástupce UIA

Vystudoval architekturu na Národní univerzitě UNAM v Mexico City. Je zakladatelem a vedoucím představitelem ateliéru Grinberg & Topelson Architects (1978), zpracoval řadu různých projektů - rezidenčních, školských, zdravotnických, kulturních, sociální výstavbu a urbanistické projekty.
Patří k nim Dům kultury Huayamilpas v Coyoacánu, nemocnice CIDECO v Acapulku nebo víceúčelová stavba Luise Moya v Mexico City. Realizoval více než stovku obytných staveb a projektoval městské komplexy sociální výstavby s více než 20 000 bytovými jednotkami.

Je 26 let profesorem architektury na Univerzitě Anahuac a zasloužilým členem Rady kolegia mexických architektů.

Získal řadu ocenění, mj. první cenu za městský komplex CIDECO iniciovaný Univerzitou Anahuac a realizovaný Placidem Domingem v roce 1986; první cenu v národní soutěži pro školy (vzdělávací prostory) v Mexiku první cenu spolu s arch. Paulem Andresu v soutěži na Dům Francie (Casa de Francia) první cenu v mezinárodní soutěži o novou veřejnou knihovnu státu Jalisco v r. 2005 (spolu se Sarou Topelson, Franciskem Lopezem Guerra a Antoniem Toca).

Je členem Mexické akademie architektů a Národní akademie architektů Mexika.

Grinbergovy práce, jejich architektonická a urbanistická řešení, vycházejí ze znalosti kontextu, programu, sociálních souvislostí a stavebních technologií, jsou v úzkém vztahu k času a místu.
 

Pan Petr Bílek
český architekt s bohatými zkušenostmi z působení v zahraničí, v České komoře architektů i s prací porotce v architektonických soutěžích.

Vystudoval architekturu na Českém vysokém učení technickém, postgraduální studia zaměřená na koncertní sály přerušil odchodem do USA v roce 1984, kde pokračoval ve studiích na University of California a na State University v Sacramentu.

V r. 1987 vytvořil vlastní ateliér Bílek Associates Inc. v Sacramentu a v r. 1993 jeho pobočku Bílek Associates s.r.o. v Praze. Zaměřuje se na architekturu, urbanismus a interiéry.

Před svým odchodem do USA získal zlatou medaili za rekonstrukci Národního divadla v Praze (1983), byl předsedou poroty soutěže pro Kongresové centrum v Praze, členem poroty pro ceny Mezinárodní asociace architektů AIA v r. 2000, regionální knihovnu Vysočiny v r. 2006 aj.

Je členem AIA od r. 1992, v letech 1999-2003 byl členem Rady Fakulty architektury České technické univerzity, od r. 1999 je členem Zkušební rady Fakulty architektury, členem Inženýrské akademie od r. 2000, v letech 1998-2000 byl prezidentem České komory architektů. Spolupracuje s komorami architektů Slovenska, Maďarska a Polska. Byl vedoucím delegace České komory architektů na zasedáních Rady architektů Evropy v Dublinu a Bruselu v letech 1999-2002, zúčastnil se mnoha mezinárodních architektonických konferencí a setkání v Praze a v zahraničí. Je autorem mnoha odborných článků publikovaných v denním a odborném periodickém tisku o architektech a architektuře, vystupoval v našich i zahraničních rozhlasových relacích.

V letech 1984-1994 navrhoval a realizoval řadu oficiálních i církevních staveb v Kalifornii.

V Praze k jeho významným projektům posledních let patří např. přestavby a projekty diplomatických misí nebo rezidencí pro USA, Japonsko, Kanadu, soutěž na velvyslanectví Kuvajtu, mise ČR na Slovensku, přestavba Černínského paláce (MZV), Truttmannsdorfského paláce, kaple K. Schwarzenberga v Čimelicích, pavilon interny nemocnice v Hradci Králové a j.

Účast v soutěžích např.
Národní divadlo v Bratislavě (1981)
Opéra Bastille, Paříž (1982)
Museum historie Tampa, Arizona (1985) a j. v Kalifornii, na Havaji, v New Yorku
Senát České republiky (1997 - čestné uznání)
Kostel v Tacoma, Washington (1999 -druhá cena)
Velvyslanectví ČR v Londýně (2001)
mezinárodní soutěž AIA pro České centrum architektury v Praze (2006 - třetí cena).

Pan Pavel Bém
primátor Hlavního města Prahy, Česká Republika

Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství (1987) a postgraduální studium v oboru psychiatrie se speciální atestací (1990), dále postgraduální studium zaměřené na protidrogovou problematiku v USA i v ČR opět se speciální atestací, problematice protidrogové prevence a kriminologie v oblasti drog věnoval i své další vzdělávání v letech 1991 – 1996 (v zemích Evropy i v USA).
Profesně působil v letech 1987 – 1994 jako lékař v oblasti psychiatrie a drogové závislosti, následně své zkušenosti uplatňoval ve vládních funkcích, od r. 1998 působí ve státní správě, jako starosta Prahy 6 a od r. 2002 jako primátor hl.m. Prahy.
Podílel se na mezinárodních programech s problematikou jeho specializace, v letech 1994 – 1996 řídil řadu mezinárodních projektů s drogovou problematikou a byl členem protidrogových expertních skupin.
Publikoval řadu článků i publikací s tématikou své lékařské specializace.
 

Pan Vlastimil Ježek
generální ředitel Národní knihovny ČR, Česká Republika

Po několika semestrech Stavební fakulty na Českém vysokém učení technickém vystudoval český jazyk a dějiny na Filozofické fakultě KU (1990).

Po studiích pracoval jako publicista a novinář. Do r. 1993 byl redaktorem kulturní rubriky, později vnitřní politiky v deníku "Práce". Dalších 6 let řídil Český rozhlas jako jeho generální ředitel. V letech 1999-2004 byl šéfredaktorem časopisu "Naše rodina" a poradcem rozhlasu pro komunikace. V r. 2002 založil společně s divadelním kritikem produkční agenturu Tichý-Ježek.

V září 1994 byl jmenován ministrem kultury ČR do funkce ředitele Národní knihovny České republiky.

Vlastimil Ježek je autorem řady knih a novinářských článků.

 

 

 
    Náhradní členové poroty  
     

 
Pan John Eisler
Česká Republika, do roku 2005 USA

Významný newyorský architekt českého původu.

Vystudoval architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze (1969).

Do r. 1983 pracoval pro SIAL Architects v bývalém Československu (mj. 2. cena za soutěžní projekt pro Tegelerhafen, IBA Berlín-1980, ocenění v soutěži pro centrum v Abú Zabí - 1982), spolu s E. Přikrylem ocenění v soutěži na návrh Pařížské opery - 1983).
V letech 1972-1975 spolupracoval s M. Masákem a M. Rajnišem na projektu obch. domu v Praze (realizace 1975).
1978-1983 projektoval přestavbu bývalého Veletržního paláce pro Národní galerii v Praze - muzeum moderního umění, realizovanou SIAL v r. 1995.

Od roku 1983 v USA, kde téměř 20 let pracoval pro ateliér arch. Richarda Meiera & Partners v New Yorku.
Podílel se mj. na oceněných návrzích pro Umělecko-průmyslové muzeum a Etnografické muzeum ve Frankfurtu (interiéry; zaměřil se zejména na potřeby muzei představovat specifické exponáty v neutrálním moderním prostředí), na hlavním administrativním komplexu Siemens AG v Mnichově (1983),byl architektem víceúčelového komplexu Bridgeport Centra v Connecticutu (1985-1989).
V letech 1990-93 pracoval na řadě administrativních budov v Evropě vč. Výzkumného a rozvojového centry fy Daimler-Benz ve Stuttgartu a nerealizované budovy pro biotechnologickou společnost Jungbunzlauer s. a. v Markolsheim ve Francii.
V letech 1993-4 navrhoval interiéry pro Getty Center v Los Angeles (dokončené 1997).
Byl rovněž architektem modernizace Muzea TV a Rozhlasu v Beverly Hills v Kalifornii (dokončeno 1996), navrhoval Hans Arp Museum v Rolandseck u Bonnu v Německu, dále projekt Citadella Bridge pro pěší a dopravu v severoitalské Alessandrii (1998),spolupracoval na projektu administrativní budovy pro Canon Inc. v Tokyu v Japonsku (1998), pro Canary Wharf v Londýně (1999-2000), vedl tým pro soutěžní návrh pro víceúčelové rozšíření sídla Con Edison na East River v Manhattanu, spolupracoval a vedl projekt nové budovy pro Oddělení dějin umění a Knihovnu umění Yale University, New Haven, Connecticut.

Byl odpovědný za dva významné projekty v Římě: chrám Church of the Jubilee, dokončený 2003 (zakázka zadaná ve vyzývací mezinárodní soutěži 1996, mezi dalšími pozvanými byli mj. Frank Gehry, Santiago Calatrava). Projekt vzbudil pozornost revolučností svého řešení.
Druhým je komplex Muzea Ara Pacis v centru Říma na břehu Tibery, který má být dokončen v roce 2006.

J. Eisler byl společníkem ateliéru Richarda Meiera & Partners do r. 2003, kdy se osamostatnil a vytvořil vlastní ateliér. Ten byl přizván k soutěži na nové Janáčkovo kulturní centrum v Brně v témže roce, dále k účasti na návrhu nové ústřední budovy bankovní skupiny ČSOB v Praze na Pankráci, angažuje se jako architekt administrativní budovy City Tower na Pankráci. V současnosti pracuje na návrhu Centra hereckého umění - divadelní síně pro 1500 diváků v Praze. V Praze také navrhl řadu obytných domů.

Je registrovaným architektem ve státu New York od r. 1985, členem AIA od r. 1982. V r. 1995 obdržel cenu Grand Prix České komory architektů, udělované od r. 1993 českým architektům působícím v zahraničí.

 

Pan Tony McLaughlin
environmentální inženýr, Velká Británie

Vystudoval strojní inženýrství na Royal College of Science ve Shrivenhavenu.
V r. 1982 nastoupil do fy Buro Happold, od r. 1994 je jejím partnerem. (Firma se mj. zabývá typologií a vybavením knihoven a byli přizváni jako konzultanti pro knihovnu v Seattlu.) Tony McLaughlin nyní ze své kanceláře v Bath řídí sekci provozních zařízení budov.

Má bohaté zkušenosti jako poradce strojírenského průmyslu, v minulosti pracoval na řadě významných projektů širokého rozsahu v nejrůznějších sektorech, které byly oceněny cenami. Je známo, že mnohé úspěchy fy Buro Happold a ceny, které získala, byly zásluhou originálních nápadů Tonyho McLaughlina, jeho znalosti oboru a tendence hledat úsporná nízkoenergetická řešení. Zaměřuje se na projektování budov esteticky přívětivých, technicky dobře fungujících a ekologicky zdravých.

Příklady jeho návrhů:
Provozní hlavní budova pro Wessex Water (získala nejvyšší hodnocení BREEAM a řadu dalších průmyslových ocenění, stala se měřítkem hospodárnosti - nízké energetické spotřeby a únosných nákladů).

Hlavní administrativní budova pro Genzyme Corporation, Cambridge, Mass, USA.
Byla jednou z deseti nejvýše ekologicky hodnocených budov USGBC (US Green Building Council) za rok 2004 a ziskala platinové ohodnocení LEED (Leedership in Energy and Enviromental Design) v témže roce. Budova zaměřená na vyváženost z hlediska pracovního prostředí a ekologických požadavků.

Knihovna Rothermere Institute, Oxford
Nová knihovna umístěná mezi historickými památnými budovami Mansfield College a Rhodes House. Institut, s výjimkou depozitáře vzácných knih, má přirozenou ventilaci. Skvělý ekologický provoz budovy podporuje důmyslné thermální tvarování.

Velké muzeum Egypta
Spolupráce se soutěžním týmem "Heneghan Peng Architects". Nové muzeum o ploše 80 000 m2 bude součástí sídla světového kulturního dědictví, které zahrnuje Pyramidy u Káhiry a je na dohled pyramid samotných.

Národní knihovna Singapuru

Z dalších projektů, v nichž měl hlavní úlohu, např.:
Dóm Millenia, Londýn, Justiční palác v Saúdské Arábii, Diplomatický klub v Rijádu, Světové obchodní centrum v New Yorku, Michigan University aj.

 
Pan Jan Kněžínek
ředitel odboru památkové péče Magistrátu Hlavního města Prahy, Česká Republika

Studoval na Stavební fakultě České technické univerzity v Praze (1965-66), poté vystudoval Filozofickou fakultu UK (sociologie, politická ekonomie).

Pracoval nejprve v Üstavu racionalizace a řízení a informačních technologií při Ministerstvu zemědělství ČR, začátkem 90. let se stal poradcem pro kulturu na Úřadu vlády ČR, později Ředitelem odboru kultury, školství a zdravotnictví tamtéž, v letech 1992-1993 prvním náměstkem ministra kultury, v letech 1993-1996 tajemníkem magistrátu pro obvod Prahy 3.

V r. 1996 byl kancléřem Senátu - Parlament České republiky, později pracovníkem společnosti Owesco.

Od konce roku 2005 působí jako Ředitel odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu na Magistrátu hl. m. Prahy.

 
Paní Bohdana Stoklasová
ředitelka Novodobých fondů a služeb Národní knihovny ČR, Česká Republika

V letech 1999-2005 zástupce vedení knihovny.

Vystudovala obor knihovnictví na Univerzitě Karlově v Praze (1978).

Je odpovědná za hlavní činnosti knihovny a jejich rozvoj. V současné době má na starosti koordinaci stavební projektu nové budovy Národní knihovny a projektu Národní digitální knihovny. Je členkou pracovní skupiny IFLA pro Směrnice pro národní bibliografie, v letech 2002-2005 předsedala bibliografické sekci IFLA.
Je řešitelkou výzkumných a rozvojových projektů, mj. projektu Jednotná informační brána, Souborný katalog ČR.
V minulých letech řídila zavádění automatizace a změn v katalogizační politice NK, zejména mezinárodní standardy (UNIMARC, AACR2R, ISBD, LCSH), nový jednotný systém ALEPH, mezinárodní spolupráci a výměnu bibliografických záznamů, jednání s OCLC a j.

Během studijních pobytů v zahraničí (tři měsíce v USA v r. 1992, ve VB - Bodleian Library, Oxford v r.1991) aj., studovala zejména knihovnické automatizované procesy a standardy.

Je autorkou řady příruček, pojednání a článků publikovaných v různých jazycích.