Porota | ||||||||||
|
||||||||||
Řádní členové poroty | ||||||||||
Jedna z nejlepších současných architektek, první žena v historii, která
získala cenu za architekturu (2004). Studium architektury ukončila získáním diplomu a čestné ceny v r. 1977. Poté řídila vlastní ateliér. Od r. 1987 působila a přednášela na katedrách architektury nebo designu v USA (Harvardská univerzita, Chicago, Ohio, Columbia University v New Yorku, Yale University) i v Evropě (Hamburk), v současné době je profesorkou na Vysoké škole umělecko-průmyslové ve Vídni. Její invence a odvážné využití prostoru a geometrie v projektech byly
oceněny v mnoha mezinárodních soutěžích: Další soutěžní práce: urbanistické studie pro Hamburk, Madrid, Bordeau
a Kolín n. R.; budovy pro muzea v Bad Deutsch Altenburg-Rakousko, Prado,
Muzeum královny Sofie a Královský palác v Madridu, Galerie Boilerhouse
muzea Královny Victorie & Alberta v Londýně, Muzeum islámského umění
v Dauhá, Katar, koncertní sály pro Kodaň a Lucemburk, divadlo pro Hackney
Empire v Londýně a rozsáhlé víceúčelové budovy pro 42. ulici v New Yorku,
školní areál Institutu informační technologie v Chicagu. Třetí cenu získala
za Centrum BMW v Mnichově. Její projekty a návrhy byly vždy předmětem diskusí a zkoumání v odborných
kruzích a v odborném tisku (periodika i monografie). Některé jsou součástí
stálých výstav např. Muzea moderního umění v New Yorku a v San Francisku
nebo v Německém muzeu architektury ve Frankfurtu. Pan Dominic Perrault (odmítl jmenování) Vystudoval architekturu na Ecole Nationale Supérieure des Beaux-Arts (1978) a urbanistiku na Ecole supérieure des Ponts et Chaussées (1979) v Paříži. V r. 1983 se stal vítězem Programu nové architektury (PAN XII). Další vítězné soutěžní projekty např.: Získal řadu různých ocenění, mj. Velkou národní cenu architektury (1993), cenu Mies van der Rohe za Francouzskou Národní knihovnu (1997), Německou cenu za architekturu (2.cena) za Velodrom a olympijský plavec. stadion v Berlíně, první cenu "World Architecture Award" za nejlepší průmyslovou budovu-APLIX Factory (2001), první cenu "World Architecture Award" za nejlepší veřejnou budovu - Media Library ve Vénissieux (2002), cenu BTV Bauherrenpreis, Rakousko za radnici v Innsbrucku. V letech 1995 - 2003 působil a přednášel jako profesor na školách architektury ve Francii (Rennes), v USA (New-Orleans, Chicago), ve Španělsku (Barcelona), na Institutu Victora Horty v Bruselu, Belgie a ve Švýcarsku (E. T. H. Curych). V letech 1998-2001 byl Prezidentem Francouzského institutu architektury IFA, dále členem Akademie architektury ve Francii, členem Francouzské čestné legie,četným členem Asociace německých architektů BDA a Královského institutu Britských architektů RIBA. Mj. spolupracoval jako poradce s Radou departmentu Loiret a radami měst
Nantes a Bordeaux, jako člen rady a správy "Paříže - města architektury
a kulturního dědictví"- ve Francii nebo poradce pro městské plánování
měst Salcburk v Rakousku a Barcelony ve Španělsku. Paní Irene Wiese-von Ofen Je zároveň prezidentkou Mezinárodní federace pro bydlení a plánování (ISHP). Byla vyžádána vzhledem k umístění stavby nové NK na rozhraní s Pražskou památkově chráněnou zónou. Vystudovala architekturu na Porýnsko-vestfálské technické vysoké škole/RWTH/ v Cáchách v Německu, tam také získala doktorát v oboru výstavba měst a medaili Borchers. Působila v Essenu jako místostarostka města Essen a poradkyně pro architekturu, plánování a obnovu města, přednášela na univerzitách ve Stuttgartu, Essenu, a Dortmundu v Německu, byla Prezidentkou Mezinárodní federace pro bytovou výstavbu a plánování v Haagu v Nizozemsku, předsedkyní Rady německé asociace pro výstavbu, urbanismus a prostorové plánování v Berlíně, předsedala fóru "Agenda 21" v Essenu. Zúčastnila se řady národních i mezinárodních soutěží jako členka nebo
předsedkyně poroty a z pověření Centra UNESCO pro kulturní dědictví v
Paříži se zúčastnila různých poradních misí. Paní Eva Jiřičná Vystudovala architekturu na České technické univerzitě v Praze (1962), postgraduální studium na Akademii výtvarných umění v Praze (1967). V r. 1973 získala diplom na Královském institutu britských architektů. Po ukončení studia pracovala ve Výzkumném ústavu módy a průmyslového
designu v Praze, od roku 1968 v Londýně nejdříve jako architekt ve Velké
radě Londýna, později společník Louis de Soissons Partnership a vedoucí
skupiny pro hlavní budovu spol. Lloyd's v Londýně u Richard Rogers Partnership.
Atelier EJA získal řadu mezinárodních ocenění, jeho práce se pravidelně
objevují na stránkách odborný časopisů a knih. Mezi jeho zákazníky jsou
významné veřejné organizace jako Amec plc, Jubille Line Extension, Andersen
Consulting, Boodle & Dunthorne jewellers, the Royal Academy of Arts,
Selfridges, the Victoria and Albert Museum. V České republice se Eva Jiřičná a její ateliér angažovaly na interiérech
v Tančícím domě, na návrhu univerzitní knihovny ve Zlíně, Foyer Sazka
arény, úpravy interiérů historických objektů pro galerijní využití apod.,
hotelových projektech (Hotel Josef v Praze, nová Oranžerie v prostoru
Pražského Hradu, řada obytných projektů aj.) Pan José Grinberg Vystudoval architekturu na Národní univerzitě UNAM v Mexico City. Je
zakladatelem a vedoucím představitelem ateliéru Grinberg & Topelson
Architects (1978), zpracoval řadu různých projektů - rezidenčních, školských,
zdravotnických, kulturních, sociální výstavbu a urbanistické projekty. Je 26 let profesorem architektury na Univerzitě Anahuac a zasloužilým členem Rady kolegia mexických architektů. Získal řadu ocenění, mj. první cenu za městský komplex CIDECO iniciovaný Univerzitou Anahuac a realizovaný Placidem Domingem v roce 1986; první cenu v národní soutěži pro školy (vzdělávací prostory) v Mexiku první cenu spolu s arch. Paulem Andresu v soutěži na Dům Francie (Casa de Francia) první cenu v mezinárodní soutěži o novou veřejnou knihovnu státu Jalisco v r. 2005 (spolu se Sarou Topelson, Franciskem Lopezem Guerra a Antoniem Toca). Je členem Mexické akademie architektů a Národní akademie architektů Mexika. Grinbergovy práce, jejich architektonická a urbanistická řešení, vycházejí
ze znalosti kontextu, programu, sociálních souvislostí a stavebních technologií,
jsou v úzkém vztahu k času a místu. Pan Petr Bílek Vystudoval architekturu na Českém vysokém učení technickém, postgraduální studia zaměřená na koncertní sály přerušil odchodem do USA v roce 1984, kde pokračoval ve studiích na University of California a na State University v Sacramentu. V r. 1987 vytvořil vlastní ateliér Bílek Associates Inc. v Sacramentu a v r. 1993 jeho pobočku Bílek Associates s.r.o. v Praze. Zaměřuje se na architekturu, urbanismus a interiéry. Před svým odchodem do USA získal zlatou medaili za rekonstrukci Národního divadla v Praze (1983), byl předsedou poroty soutěže pro Kongresové centrum v Praze, členem poroty pro ceny Mezinárodní asociace architektů AIA v r. 2000, regionální knihovnu Vysočiny v r. 2006 aj. Je členem AIA od r. 1992, v letech 1999-2003 byl členem Rady Fakulty architektury České technické univerzity, od r. 1999 je členem Zkušební rady Fakulty architektury, členem Inženýrské akademie od r. 2000, v letech 1998-2000 byl prezidentem České komory architektů. Spolupracuje s komorami architektů Slovenska, Maďarska a Polska. Byl vedoucím delegace České komory architektů na zasedáních Rady architektů Evropy v Dublinu a Bruselu v letech 1999-2002, zúčastnil se mnoha mezinárodních architektonických konferencí a setkání v Praze a v zahraničí. Je autorem mnoha odborných článků publikovaných v denním a odborném periodickém tisku o architektech a architektuře, vystupoval v našich i zahraničních rozhlasových relacích. V letech 1984-1994 navrhoval a realizoval řadu oficiálních i církevních staveb v Kalifornii. V Praze k jeho významným projektům posledních let patří např. přestavby a projekty diplomatických misí nebo rezidencí pro USA, Japonsko, Kanadu, soutěž na velvyslanectví Kuvajtu, mise ČR na Slovensku, přestavba Černínského paláce (MZV), Truttmannsdorfského paláce, kaple K. Schwarzenberga v Čimelicích, pavilon interny nemocnice v Hradci Králové a j. Účast v soutěžích např. Pan Pavel Bém Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství (1987) a postgraduální studium
v oboru psychiatrie se speciální atestací (1990), dále postgraduální studium
zaměřené na protidrogovou problematiku v USA i v ČR opět se speciální
atestací, problematice protidrogové prevence a kriminologie v oblasti
drog věnoval i své další vzdělávání v letech 1991 – 1996 (v zemích Evropy
i v USA). Pan Vlastimil Ježek Po několika semestrech Stavební fakulty na Českém vysokém učení technickém vystudoval český jazyk a dějiny na Filozofické fakultě KU (1990). Po studiích pracoval jako publicista a novinář. Do r. 1993 byl redaktorem kulturní rubriky, později vnitřní politiky v deníku "Práce". Dalších 6 let řídil Český rozhlas jako jeho generální ředitel. V letech 1999-2004 byl šéfredaktorem časopisu "Naše rodina" a poradcem rozhlasu pro komunikace. V r. 2002 založil společně s divadelním kritikem produkční agenturu Tichý-Ježek. V září 1994 byl jmenován ministrem kultury ČR do funkce ředitele Národní knihovny České republiky. Vlastimil Ježek je autorem řady knih a novinářských článků.
|
||||||||||
Náhradní členové poroty | ||||||||||
Významný newyorský architekt českého původu. Vystudoval architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze (1969). Do r. 1983 pracoval pro SIAL Architects v bývalém Československu (mj.
2. cena za soutěžní projekt pro Tegelerhafen, IBA Berlín-1980, ocenění
v soutěži pro centrum v Abú Zabí - 1982), spolu s E. Přikrylem ocenění
v soutěži na návrh Pařížské opery - 1983). Od roku 1983 v USA, kde téměř 20 let pracoval pro ateliér arch. Richarda
Meiera & Partners v New Yorku. Byl odpovědný za dva významné projekty v Římě: chrám Church of the Jubilee,
dokončený 2003 (zakázka zadaná ve vyzývací mezinárodní soutěži 1996, mezi
dalšími pozvanými byli mj. Frank Gehry, Santiago Calatrava). Projekt vzbudil
pozornost revolučností svého řešení. J. Eisler byl společníkem ateliéru Richarda Meiera & Partners do r. 2003, kdy se osamostatnil a vytvořil vlastní ateliér. Ten byl přizván k soutěži na nové Janáčkovo kulturní centrum v Brně v témže roce, dále k účasti na návrhu nové ústřední budovy bankovní skupiny ČSOB v Praze na Pankráci, angažuje se jako architekt administrativní budovy City Tower na Pankráci. V současnosti pracuje na návrhu Centra hereckého umění - divadelní síně pro 1500 diváků v Praze. V Praze také navrhl řadu obytných domů. Je registrovaným architektem ve státu New York od r. 1985, členem AIA od r. 1982. V r. 1995 obdržel cenu Grand Prix České komory architektů, udělované od r. 1993 českým architektům působícím v zahraničí.
Pan Tony McLaughlin Vystudoval strojní inženýrství na Royal College of Science ve Shrivenhavenu.
Má bohaté zkušenosti jako poradce strojírenského průmyslu, v minulosti pracoval na řadě významných projektů širokého rozsahu v nejrůznějších sektorech, které byly oceněny cenami. Je známo, že mnohé úspěchy fy Buro Happold a ceny, které získala, byly zásluhou originálních nápadů Tonyho McLaughlina, jeho znalosti oboru a tendence hledat úsporná nízkoenergetická řešení. Zaměřuje se na projektování budov esteticky přívětivých, technicky dobře fungujících a ekologicky zdravých. Příklady jeho návrhů: Hlavní administrativní budova pro Genzyme Corporation, Cambridge, Mass,
USA. Knihovna Rothermere Institute, Oxford Velké muzeum Egypta Národní knihovna Singapuru Z dalších projektů, v nichž měl hlavní úlohu, např.: Studoval na Stavební fakultě České technické univerzity v Praze (1965-66), poté vystudoval Filozofickou fakultu UK (sociologie, politická ekonomie). Pracoval nejprve v Üstavu racionalizace a řízení a informačních technologií při Ministerstvu zemědělství ČR, začátkem 90. let se stal poradcem pro kulturu na Úřadu vlády ČR, později Ředitelem odboru kultury, školství a zdravotnictví tamtéž, v letech 1992-1993 prvním náměstkem ministra kultury, v letech 1993-1996 tajemníkem magistrátu pro obvod Prahy 3. V r. 1996 byl kancléřem Senátu - Parlament České republiky, později pracovníkem společnosti Owesco. Od konce roku 2005 působí jako Ředitel odboru kultury, památkové péče
a cestovního ruchu na Magistrátu hl. m. Prahy. V letech 1999-2005 zástupce vedení knihovny. Vystudovala obor knihovnictví na Univerzitě Karlově v Praze (1978). Je odpovědná za hlavní činnosti knihovny a jejich rozvoj. V současné
době má na starosti koordinaci stavební projektu nové budovy Národní knihovny
a projektu Národní digitální knihovny. Je členkou pracovní skupiny IFLA
pro Směrnice pro národní bibliografie, v letech 2002-2005 předsedala bibliografické
sekci IFLA. Během studijních pobytů v zahraničí (tři měsíce v USA v r. 1992, ve VB - Bodleian Library, Oxford v r.1991) aj., studovala zejména knihovnické automatizované procesy a standardy. Je autorkou řady příruček, pojednání a článků publikovaných v různých
jazycích. |