Konečně se vám v prohlížeči namáhavě sestrkala home page té knihovny, do jejíhož katalogu jste se chtěli podívat (anebo zjistit, jakou má výpůjční dobu, anebo chcete napsat e-mail a požádat o kopii toho důležitého článku z časopisu, který mají jen oni, anebo ...) a teď se díváte na překrásný obrázek jejího průčelí, barevný, anebo na veliké promyšlené ohyzdné logo a přemýšlíte, kam kliknout dál a trefit se hned napoprvé, protože čekat další nervenzersträubende minuty, abyste zjistili, že zas jste jinde, znamená přiblížit se o další krůček k mozkové cévní příhodě. Nabízí se vám mnoho eventualit - třeba...., nebo ...., ale i ......, a nejspíš úplně jinde, tak tedy učiníte volbu a kliknete. Po další chvíli mučivého čekání se obvykle dozvíte, že váš stroj je unable to connect či jinou zajímavost tohoto typu. Stává se ale i to, že se někam dostanete - je tu spousta nových informací. Ta ovšem, kterou hledáte, je pochopitelně někde jinde. Ta naše část odpovědnosti za tenhle problém je celkem jasná - každá knihovna vstup do svých internetových stránek řeší a uspořádává individualisticky, totiž pokaždé jinak. Někdy nevzdělaný čtenář - nikoli vy, samozřejmě - ani nepozná, na stránkách jaké instituce se to vlastně nachází. Existují různé typy zkoušek vašich nervů: dostanete se na obrázek s názvem knihovny a nedozvíte se, kam kliknout a co bude následovat, narazíte na stránku se spoustou připravených odkazů na kliknutí, ale fungují jen ty, které zrovna nepotřebujete, dozvíte se, že je změněná výpůjční doba, ale jak, na to si po kliknutí musíte nějakou minutu počkat, přivítá vás mohutné logo s Kindervajíčkem, zatímco informace o knihovně se ukrývají někde v titěrném textu s linky, hledáte katalog mezi myriádou odkazů na něco jiného, temným poselstvím je nabit odkaz nazvaný Morbus Crohn, čeština se míchá s angličtinou, všechny ty barevné fotografie nějakého domu a ošklivá půlobrazovková loga se skládají tempem růstu stalaktitů ... a hlavně to hlavní: obsah úvodní stránky je vždycky jiný, jinak členěný - standardem bývá nanejvýš počitadlo přístupů. Samozřejmě, že to není zas tak zlé a spousta stránek je naopak velmi zajímavě a inteligentně upravených, otázkou nicméně je, zda by nestálo za to, je v rámci mírného pokroku, opravdu jen trošku standardizovat a stanovit si určité základní zásady tvorby Home Page Veřejné Knihovny... Zdá se, že bychom se mohli shodnout na některých základních informačních funkcích, které by především měl první kontakt se stránkou kterékoli knihovny obsahovat - kdysi jsem se na toto téma pokusil vyvolat jakousi virtuální diskusi, která bohužel utichla téměř dříve než začala. Určité výsledky nicméně přinesla: těch několik málo hlasů se shodlo na tom, že by stránka měla být členěna do základních celků typu:
Jinou formu standardního základního členění je možné po úpravě odvodit z inteligentně vystavěné stránky Okresní knihovny v Táboře:
Otázkou je, zda by bylo možné podobným způsobem sjednotit i nástrojové menu (tj. navigace, hledání, kódování češtiny, změna jazyka, graf. verze/text. verze apod.) nebo základní návrh rozložení stránky. Kromě informativního textu s aktivními odkazy by určitě vstupní stránka měla obsahovat název a adresu, možnosti komunikace (telefon, fax, aktivní e-mail), údaje o osobách odpovědných za úpravu stránky a její obsah a údaj o aktuálnosti stránky. Úvodní stránka by také měla obsahovat nějaký základní informativní text o nabídce a možnostech služeb a neměla by být jen plná odkazů. Často se rovněž objevují údaje o tom, pro jaký typ prohlížeče a jaké rozlišení je stránka optimalizovaná. V této souvislosti je třeba zmínit i diskusi nad doporučením týkajícím se úpravy OPAC - viz http://ifla.inist.fr/VII/s13/guide/opac.htm. A ještě jedna otázka k přemýšlení: ve zmatku obrázků, obsedantních animací, hysterických bannerů a log, které na monitoru počítače spojeného se Sítí vyskakují, chybí orientační bod, jasná zřetelná informace, která by komukoli bezprostředně sdělila, že se právě teď dostal na stránku, která by mu mohla být přístavem v té barevné tříšti okolo, totiž na stránku informačních profesionálů, na stránku knihovny. Mělo by to být jasné a srozumitelné logo, společné všem institucím této profese, všem knihovnám, nezávisle na tom, kdo je zřizuje a, pokud si za svůj cíl kladou jakýkoli stupeň otevření vůči veřejnosti, komu konkrétně slouží. Mohlo by se zdát, že informativní účinek loga je druhotný vedle textu, dopad bezvýznamný, ale není tomu tak - význam znaku nelze nedocenit. Česká vlajka v listopadu ´89, dva oblouky McDonalda u dálnice, bílá vlnovka Coca Coly v červeném poli ... Jakýkoli společenský fenomén začíná skutečně existovat teprve ve formě znaku. V tomto smyslu jsou knihovny sociálně neviditelné, se všemi známými důsledky - znak by mohl přispět k tomu, aby se z nejasně vnímaných půjčoven a úřadoven stal zřetelný jev o společných rysech s jistou autoritou. Příkladem může být logo německých knihoven, které - kromě jiného samozřejmě - právě z nějaké místní půjčovny ošoupaných knížek činí hrdého člena instituce Die Öffentliche Bibliothek. Tady už přesahuji otázku úpravy home pages knihoven - ale možná zrovna právě ty internetovské stránky by mohly být tím snadnějším začátkem. Co kdyby SKIP vyhlásil soutěž na výtvarné řešení loga knihovny jako instituce služeb - anebo soutěž o nejzajímavější a nejinformativněji vyřešenou internetovou stránku knihovny? Jak tedy dál?
Jindřich Pilař
|
