INTERNET V KNIHOVNÁCH JAKO ŽIVNOST?

Byla jsem požádána o stručnou odpověď k otázkám Internetu, knihoven a podnikání. Problém je složitější a zevrubná odpověď by se do požadovaného rozsahu jedné stránky nevešla. Proto dále uvádím pouze několik citací z oficiálních písemných dokumentů - bez vlastního komentáře. Předpokládám, že k tomuto aktuálnímu tématu bude v nejbližší době vedena obsáhlejší diskuse.

V červenci 1998 jsme se dotázali na ČTÚ (Český telekomunikační úřad, Ministerstvo dopravy a spojů), zda je telekomunikační službou (ve smyslu živnostenského zákona) i případ, kdy je PC veřejně a zdarma přístupný v budově obecního či okresního úřadu a slouží (bez úplaty) občanské veřejnosti k dosahování veřejně přístupných informací z činnosti ústředních orgán státní správy (zejména ministerstev), z jednání vlády ČR a Parlamentu ČR. Podle vyjádření ČTÚ (dopis z 21. srpna 1998) činnost "zprostředkování přístupu k telekomunikačním službám sítě Internet" je kvalifikována jako telekomunikační služba a to i v případě popsaném výše.

V dalším dopise (září 1998) jsme upřesnili dotazy a část odpovědi ČTÚ zde cituji:

Připojení PC s modemem k účastnické telefonní zásuvce při dodržení podmínek GP-07/1996 je provozováním koncového telekomunikačního zařízení pro vlastní potřebu, nikoli poskytováním telekomunikační služby.

Uživatel, který od poskytovatele připojení na Internet (vlastnícího všechna příslušná oprávnění včetně koncese dle živnostenského zákona), zakoupil možnost komunikace v síti Internet využitím účastnické zásuvky a připojením PC (vč. modemu) do této účastnické zásuvky se tedy nestává poskytovatelem telekomunikačních služeb.

V generálním povolení č. GP-22/1997 je dále uvedeno, že přístup uživatelů zajišťuje poskytovatel (zprostředkování přístupu k telekomunikačním službám sítě Internet) prostřednictvím přístupových prostředků (v GP a zákonech dále upřesněných). Bod č. 7 citovaného GP uvádí, že poskytovatel není oprávněn na svoje či cizí servery, které jsou přístupné přes Internet, vědomě vkládat informace, jejichž šíření je v rozporu s právními předpisy platnými v ČR.

V metodickém pokynu Ministerstva hospodářství (živnostenského odboru) č. 19/1996 je uvedeno, že "okruh používaných telekomunikačních služeb nelze pevně stanovit, tento se neustále rozvíjí v závislosti na vývoji telekomunikační techniky", ale v příloze 2. je v přehledu telekomunikačních služeb (tj. podnikání ve smyslu živnostenského zákona) uvedeno: zprostředkování přístupu do sítě Internet na území ČR prostřednictvím veřejné telefonní sítě, veřejné datové sítě a okruhů pronajatých od oprávněných poskytovatelů těchto služeb.

Závěrem poznamenávám, že v návrhu zákona o svobodě informací (předložen senátu) je v §2 odst. 2 uvedeno: "Možnosti dálkového přístupu pro účel tohoto zákona je přístup k informaci neomezeného okruhu žadatelů pomocí telekomunikačního zařízení (například prostřednictvím sítě Internet)." U slov "telekomunikační zařízení" je uvedena odvolávka na §1 odst. 4 písm. a) zákona 110/1964 Sb. v platném znění.

PhDr. Alena Moskovčiaková
Tel. 02/22513660

Poznámka redakce: V příštím čísle se dále budeme zabývat touto zatím nepřehlednou kauzou.


Zpět k obsahu Bulletinu