PhDr. Petr Mareš, CSc., nar. 1953, vysokoškolský pedagog. Člen Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za východní Čechy, člen Unie svobody. Po loňských volbách se stal předsedou výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny.

Přijal pozvání regionální organizace SKIP a dne 1. 2. 1999 se zúčastnil setkání jihočeských knihovníků v Českém Krumlově, kde se diskutovalo o aktuálních otázkách veřejných a vysokoškolských knihoven. Při této příležitosti poskytl rozhovor redakci Bulletinu SKIP. Doporučujeme, aby si odpovědi dr. Petra Mareše, Csc. přečetli velmi pozorně zejména funkcionáři regionálních výborů SKIP.

Poslance Petra Mareše (M) se ptá Alena Otrubová (O).

M.: Bohužel nepříliš dobré, ale podotýkám, že přicházím do kontaktu téměř výlučně s knihovnami vysokoškolskými. To, co říkám, se ovšem nevztahuje na práci knihovníků, ale spíš na fondy knihoven, na jejich vybavení. V oborech, kterými se zabývám, tj. politologie, moderní dějiny, mezinárodní vztahy, lze situaci označit za tragickou.. Především mám na mysli nákup periodik, kterých se odebírá stále méně, a to dokonce i titulů, které u nás měly dlouhou tradici. Ta je teď narušena, což je obrovská škoda. Týká se to např. i periodik ze slovansky mluvících zemí. Obávám se, že jednotlivé obory tím velice trpí a vznikají tak mezery, které lze jen velmi obtížně odstranit.

M.: Zkušenosti ze zahraničí mám dvojí. Jednak z knihoven na západ od našich hranic, především z Velké Británie, z USA a Kanady. Nejlepší zkušenosti jsem udělal s knihovnami ve Spojených státech. Špičkové knihovny a podmínky, které tam vytvářejí pro práci, jsou snem každého badatele. Trochu horší jsou zkušenosti britské, protože tradice této země sebou přinášejí určitá omezení. Ale pochopitelně i tam je obrovský rozdíl ve vybavení knihoven oproti stavu u nás. Na druhé straně jsem měl možnost v posledních 10ti letech využít i služeb knihoven v zemích na východ od naší republiky, např. v Moskvě. Tam si uvědomíte, že může být i mnohem hůř než v českých knihovnách. Současně upozorňuji na jeden fakt - ještě v 80. letech byly moskevské knihovny, pokud jde o společenskovědní obory, doplňovány mnohem lépe než české. Ovšem nedostatek prostředků u nich je obrovský.

M.: Klíčem k tomu, aby výbor mohl pomáhat knihovnám, je udržovat kontakt s prostředím, s odborníky na zprostředkování informací. Jsem si jistý, že atmosféra výboru je příznivá pro takovou spolupráci a příznivá pro podstatné vylepšení legislativního prostředí, ve kterém naše knihovny působí. Výbor to určitě nedokáže sám, bez spolupráce s odborníky a bez pozitivního lobování ve sněmovně. To by si knihovníci měli stanovit jako svůj úkol. Výbor není všemocný a kroky, které přijme, dále ještě schvaluje Poslanecká sněmovna. Proto je třeba působit na poslance a senátory ve svých volebních obvodech, vytvářet na ně trvalý tlak. Dokáží to různá zájmová sdružení, např. myslivci, myslím, že je nezbytné, aby to dokázali i knihovníci.

O.: To, že jste byl dnes pozván do Českého Krumlova, je právě součástí snah knihovníků o navázání kontaktů.

M.: Já doufám. Pro mě není problém účastnit se podobných setkání. Jsem z oboru, který je v bezprostředním kontaktu s knihovnami. Pracoval jsem jako archivář, což je také profese velmi blízká knihovnické. Jsem rád, že jste mě pozvali, podobných pozvání přivítáme víc.

M.: Dnešní rozložení politických sil je příznivé myšlence vzniku knihovnického zákona. Můj předchůdce v čele výboru, pan Prokop, určitě není člověk, který by nechtěl pomáhat rozvoji knihoven. Byla to více otázka politická, tzn. otázka postoje ODA vůči roli nových zákonů, jejich četnosti atd. Tento postoj už není zdaleka ve sněmovně tak rozšířený. Jiným problémem je, jakou podobu by zákon měl, jak velká by měla být role státu, která v něm bude definována. Podle mého názoru je ale v současné době potřeba existence knihovnického zákona přijímána většinou poslanců.

M.: Nevidím ani v nejmenším ohrožení knihoven. Knihovny jsou přirozenými centry distribuce informací a proto je třeba, aby do své činnosti integrovaly i funkce související s novými technologiemi. Jsem optimista - předpokládám, že elektronická média nikdy zcela nenahradí klasickou knihu. Možná je to staromilství člověka, který se ve své profesi s knihami zaobírá. Řada mých studentů dnes píše diplomové práce na základě informací, pocházejících v podstatě pouze z Internetu. A jsou to práce dobré. Z povahy knihovnické profese i z intelektuálního založení lidí, kteří se jí zabývají, vyplývá přirozeně to, že knihovnictví je ten pravý obor, který by měl funkci distributora informací s využitím moderních technologií vykonávat. Jako příklad lze uvést veřejnou správu - určitě by bylo v její prospěch, kdyby této schopnosti knihovnictví využila při budování svých vlastních informačních systémů.