Fasáda Nové koleje Klementina v Křižovnické ulici
Klementinum je slavné nejen svými
knižními fondy, ale také svou architekturou, na které se podepsali
nejvýznamnější tvůrci světového unikátního souboru staveb pražského baroka.
Vzhled fasády Nové koleje v Křižovnické ulici má zvláštní okolnosti vzniku. Když
Carlo Lurago stavěl v letech 1654-1656 západní frontu Klementina do Křižovnické
ulice, musel vyřešit její začlenění do sousedství okolních budov. O rok dříve
bylo dokončeno průčelí kostela sv. Salvátora s monumentálním sloupovým portikem
zdobeným štukami a sochami v životní velikosti. Na opačné straně ulice stál
tehdy v nedávných bojích se Švédy (1648) těžce poškozený klášter křižovníků s
červenou hvězdou.
Právě toto sousedství bylo choulostivější. V 16. a 17. století bývali velmistry
a později generály křižovníků s červenou hvězdou pražští arcibiskupové a
tehdejší arcibiskup, kardinál Harrach, byl znám svou averzí vůči jezuitům.
Archivní prameny vypovídají, že rektor jezuitské koleje tehdy rozhodl, že zde by
byla namístě honosnější fasáda. Stavební smlouva na rok 1656 byla proto doplněna
dodatkem, že sloupy na fasádě mají být ozdobeny kvádrováním, za což byla
sjednána dodatečná odměna 900 zlatých rýnských.
C. Lurago a štukatér G. B. Cometa se zhostili úkolu mistrovsky. Typicky
barokní kombinací nepravidelné půdorysné a nárysné křivky rozehráli na fasádě
rytmus střídání a opakování prvků, které se rozvíjejí svisle i vodorovně.
Citlivě volený pilastrový řád tento účinek ještě umocňuje - 21 pilastrů zdobí
hlavice s maskarony, lasturami, rostlinnými ornamenty a bustami imperátorů.
Zklidněná podnož působí kontrastně k vystupujícím a ustupujícím prvkům vyšší
části fasády a k bohatě tvarovaným hlavicím sloupů a vrstveným hranám říms.
Drsný pískovec podnože v protikladu k hladké omítce tento dojem ještě zesiluje,
takže celkový účinek vyznívá jako neustálý dialog tvarů. Zejména při odpoledním
bočním osvětlení násobí zde hra světla a stínů efekty ploch, plastických tvarů a
hran. To vše pak umocňuje v průhledu i v podhledu délka a výška budovy, takže
toto průčelí je právem pokládáno za jedno z nejhodnotnějších průčelí v Praze.
V roce 1913 byla vozovka
Křižovnické ulice zvýšena umělým násypem, takže Nové koleji od té doby chybí
část soklu, který je znát alespoň v šachtě vedoucí podél klementinské strany v
Platnéřské ulici. Tento zásah do výškových relací harmonii mohutné stavby silně
porušil.
Není bez zajímavosti, že právě tato jedinečná fasáda, později tolikrát
vyobrazovaná a fotografovaná, byla v římské centrále jezuitů tvrdě kritizovaná
pro svou nákladnost. Díky tomu se další fasády Klementina musely obejít většinou
už bez ozdob.
FRANC Z. Fasáda do Křižovnické. Informační bulletin Národní knihovny v Praze.
1992, č. 2, s. 11.
|
|
Pohlednice z r. 1910 (před zvýšením vozovky) | Foto: Ivan Král 2006 |