Pařížský zlomek latinského překl

Krumlovský obrazový kodex – Liber depictus

Obrazový rukopis vzniklý ve třetí čtvrtině 14. století (po 1358) v minoritském klášteře v Českém Krumlově patří k předním dokladům středověkého knižního výtvarného umění v Čechách i celé střední Evropě. V tom smyslu je srovnatelný s Velislavovou biblí, která pochází z doby o nemnoho starší, třebaže ve srovnání s ní je provedení kreseb hrubší a zběžnější. Ukazuje rostoucí kulturní význam českých zemí v průběhu 14. století, který je doprovodným jevem jejich tehdejšího významného politického postavení v evropském rámci a dominance ve středoevropském měřítku.

Obsah Krumlovského obrazového kodexu je dosti členitý, spojující bibli s hagio-grafickými legendami. Na počátku stojí biblia pauperum, tzv. bible chudých a dvě biblická podobenství o zlém správci a o královském poslu. Pak následují legendy o světcích Václavu, Ludmile, Kryštofu, Teodoru, Vítu, Janu Křtiteli, Jiljí, Sixtu a Vavřinci, Voršile, Prokopu, Klimentu, Marii Magdaléně a Maximinu, Dvou Mariích, Alžbětě, Jidáši, Marii Egyptské, Pavlu Poustevníku, Eustachiu, Oldřichu a Brandanu. Porůznu se objevují ještě další jednotlivé obrazy na duchovní témata.

Rukopis je důležitý tím, že ve spojení slova, resp. textu a obrazu dominuje obraz: obraz je prvotní, text až druhotný, tzn. nebyly ilustrovány texty, ale popisovány do cyklů seřazené obrazy. Slova picturae laicorum litteratura, tzn. obrazy jsou četbou laiků (připisovaná papeži Řehoři Velikému) zde tudíž docházejí své praktické realizace. Rozhodující osobou pro obsah výtvarného vyjádření byl zde jako i jinde inventor, osoba připravující scénář cyklu pro výtvarného umělce. V tomto případě – jako v mnoha jiných – ho neznáme, mohl jím však být některý z tehdejších českokrumlovských minoritů. Každopádně program knihy odpovídá minoritskému duchu, který se orientoval na města vůbec a na zbožné laiky žijící v městském prostředí zvláště. Minorité jižve 13. století s ohledem na městské prostředí reformovali breviář tím, že v něm akcentovali svátky svatých v hojnějším počtu, než bylo obvyklé dříve, a že vytvářeli psanou i ústní slovesnost podporující jejich liturgickou reformu. Krumlovský obrazový kodex je dokladem jejich praktického působenínavenek – podporovalo praktickou zbožnost opírající se o příkladný život světců.

Liber depictus však také svědčí o tom, jak se v Českém Krumlově – sídle Rožmberků, tehdy nejmocnějšího českého šlechtického rodu – prosazovaly snahy konkurovat královskému a císařskému sídlu Praze. Bylo to nejenom zasvěcení českokrumlovského kostela sv. Vítu (stejně jako v Praze) a paraliturgické ceremonie s ním spojené (podobně jako v Praze), byla to také podpora umění (příkladem může být mj. Liber depictus) a vzdělání (latinská škola a tzv. kaplanská knihovna). V tom hrají roli právě sv. Václava sv. Ludmila zahajující v Krumlovském obrazovém kodexu řadu legend po biblickém počátku. Duch českokrumlovského prostředí však byl přece jen jiný než duch prostředí pražského, protože větší důraz kladl na prostou zbožnost bez historizujících a historicko-teologických konsekvencí.


 

01.12.12