Rukopis pochází z první poloviny, resp. spíše druhé čtvrtiny 15. století, vznikl tedy na samém konci lucemburského období (1310 -1437). Podává tzv. jedenapůltou redakci českého znění Kroniky tak řečeného Dalimila, která je přechodem k rukopisům druhé redakce vznikajícím od doby těsně po polovině 15. století. Redigování spočívalo v přípiscích, které in margine, tj. po straně stránek s hlavním textem, dodával upravovatel textu kroniky odlišný od písaře rukopisu. Rozšíření kroniky tedy ještě není včleněno do vlastního textu, nýbrž podáno odděleně od něj, třebaže v těsné souvislosti s ním.

Materiálem rukopisu je pergamen. Pro dobu pozdního středověku to znamená, že mu byla přikládána relativně velmi vysoká váha, protože tehdy už se rozhodně prosazoval snáze vyrobitelný, a tudíž také levnější papír. Není sice vysloveným výtvarným artefaktem, přece však nepostrádá výzdobu úplně. Na počátcích kapitol pravidelně přicházejí červené iniciály, zpravidla přes tři řádky. Na okrajích stránek mimo vlastní text jsou i dvě drobné iluminace představující postavy hlavních zemských patronů sv. Václava a sv. Vojtěcha. Jsou provedeny poměrně skromně, nicméně už jejich přítomnost – vzhledem k tomu, že jiné obrazy rukopis neobsahuje – svědčí o důležitosti, která jim byla tematicky přikládána.

Lobkowiczký rukopis Kroniky tak řečeného Dalimila spadá dobou svého vzniku do bouřlivého období, kterému jednoznačně dominovaly husitské války a neklid v čase předcházejícím dobu zemského správcovství Jiřího z Poděbrad (od 1448). Přestože se na první pohled zdá, že rozhodující dobová témata byla jiná, protože jednak souvisela s katolicko-husitskými polemikami, jednak odrážela spory uvnitř v zásadě nejednotného husitského hnutí (utrakvisté, umírnění utrakvisté, táboři a sirotci, resp. chiliasté a další extrémní radikálové či naopak Chelčického okruh jako podhoubí pro rozšíření českých bratří), tento rukopis se zařazuje mezi doklady svědčící o tom, že tomu tak nebylo tak jednoznačně.

I v dalších oblastech knižní či deskové malby se ukazuje, že sentence inter arma silent Musae, tj. v době války umlká umělecká a vědecká činnost platí jenom částečně. Uchovávání a další rozvíjení starší tradice bylo narušeno méně, než by se dalo v tak hektických dobách očekávat. Bezprostřední souvislost se sv. Václavem jakožto jádrem této tradice se ukazuje nejenom v iluminaci Lobkowiczkého rukopisu Kroniky tak řečeného Dalimila, ale také v tom, že sv. Václav přispěl svou pomocí k vítězství panské jednoty v bitvě u Lipan (1434) právě tak, jako už dávno předtím pomohl v bitvě u Chlumce (1126) či v bitvě u Kressenbrunnu (1260).