Obrazový rukopis – nejobsáhlejší ve středověké střední Evropě – vznikl kolem poloviny 14. století z podnětu Velislava, který je vyobrazen na fol. 188r jako klečící před sochou sv. Kateřiny, patronky teologů a filozofů. To se zdá svědčit o tom, že byl příslušníkem duchovního stavu, třebaže na obrázku nemá tonzuru a jeho oděv je spíše světský. S největší pravděpodobností jej lze ztotožnit s pražským kanovníkem téhož jména, notářem krále Jana Lucemburského a pozdějším notářem a protonotářem, jakož i diplomatem Karla IV. Kniha vznikla ve světské, laické dílně vykazující známky standardního
a stabilního provozu.

Velislavova bible není ani tzv. biblí chudých (biblia pauperum), typem vzniklým až v pozdější době a ustáleným v počtu třiceti až čtyřiceti takřka vždyse opakujících obrazů, ani plně ilustrovanou biblí postihující celý biblický text. Jejím obsahem jsou biblické knihy Genesis (1r-52v), Exodus (53r-88v), Daniel (89r-108r), Soudců (108v-115r), Judit (115v-130r), cyklus o Antikristovi (130v-135v), christologický cyklus (136r-149r), Apokalypsa (153r-168v), Skutky apoštolské (169r-179v) a navíc cyklus o českých patronech sv. Václavu a sv. Ludmile (180r-188r). Porůznu se v druhé polovině knihy vyskytují i některé další jednotlivé obrazy. Vzhledem k tomu, že naprostá většina obrazů je podána zároveň s popisky, a že se příležitostně objevují i napsaná jména postav, lze rukopis považovat za středověký comics. V malířském rukopisu se projevují některé romanizující prvky, zároveň však jisté názvuky pozdějšího vývoje ústícího v tzv. krásném slohu.

Důležitá je právě osoba objednavatele – Velislava – a její myšlenkový svět. Ačkoli Velislava nelze ztotožňovat s inventorem, tj. osobou, která byla autorem scénáře pro konkrétní malířské provedení cyklu, objednavatel zajisté určoval jeho stěžejní ideu.
Ta je nejenom historická (biblické knihy Genesis, Exodus, Soudců či Skutky apoštolské), ale do značné míry historiosofická či historicko-teologická (cyklus o Antikristovi, christologický cyklus, Apokalypsa), přičemž na tomto pozadí vystupují české dějiny (cyklus o sv. Václavu a sv. Ludmile s velkomoravskými aluzemi, tj. s obrazy z legendy sv. Klimenta). Jde tedy o zapojení českých dějin jednak do procesu dějin spásy, jednak do kontextu translatio regni, tj. přenesení království z Moravy do Čech. Velislavovo myšlení bylo tedy do značné míry historizující v univerzálním smyslu stejně tak jako myšlení biskupa Jana IV. z Dražic (byl nazván gentis Bohemicae fidelis zelator ac indefessus propagator) i samého Karla IV. Jinak řečeno, základní Velislavovou ideou byla snaha o evropskou, tj. univerzální velikost. Ideje skryté ve Velislavově bibli jsou plodným protějškem idejí obsažených v Pařížském zlomku latinského překladu Kroniky tak řečeného Dalimila.