Staré tisky ve fondech Národní knihovny ČR

V současné době je ve fondech Národní knihovny zhruba 200 000 svazků starých tisků, tj. tisků vydaných v letech 1501 až 1800, které tak představují nejrozsáhlejší část historické knižního fondu NK (oficiální název klementinské knihovny prošel během jejích dějin řadou proměn, po většinu doby odrážel dvojí povahu této knihovny, tj. jednak její funkci universitní knihovny pražské university, jednak veřejnou či národní roli hlavní veřejné knihovny Českých zemí; od počátku devadesátých let se název ustálil na prostém Národní knihovna, pro zjednodušení budeme tento název – ve zkratce NK – nadále používat, i když budeme mluvit o době, kdy oficiální název zněl jinak).

Jádro fondu tvoří tisky z knihovny Karlovy university (tzv. stará a nová karolinská knihovna) a jezuitské klementinské koleje. Toto jádro bylo v zápětí po zestátnění v r. 1777 obohaceno o množství tisků z klášterních knihoven rušených v rámci josefínských reforem. Základem roztřídění těchto fondů se stal a dodnes zůstává systém tématického uspořádání, který vytvořil počátkem 19. stol. významný klementinský knihovník Karel Rafael Ungar. Tištěnou produkci rozčlenil do 54 tematických oddělení (sign. začíná vždy číslem oddělení). Specifickou část tvoří tzv. Bibliotheca nationalis, která představuje v rámci fondů NK jakési „rodinné stříbro“. Tvoří ji oddělení 45 až 54, přičemž oddělení 45 až 53 obsahují cizojazyčná bohemika, oddělení 54 pak jazykově české tisky (tato oddělení byla kontinuálně doplňována po celé 19. a 1. pol. 20. stol., některá, např. odd. 54, jsou doplňována stále, takže pouze část z nich jsou staré tisky, jedná se zhruba o 10 000 svazků).

Zvláštní postavení má knihovna Kinských, tzv. Kinskyana, kterou daroval knihovně iniciátor universitních a jezuitských sbírek František Josef hrabě Kinský. Tato knihovna stojí na svých původních signaturách a skládá se z rodové knihovny Kinských (Bibliotheca Kinskyana maior), z osobní knihovny hraběte Františka Josefa (Bibliotheca Kinskyana minor) a osobní knihovna vojenské literatury téhož hraběte (Bibliotheca militaris).

Tisky z dalších oddělení ungarovského systému (odd. 1 až 38) pak obsahují v zásadě cizojazyčnou nebohemikální literaturu zajímavou jak po stránce obsahové a typografické, tak mnohdy i provenienční. Jsou zde knihovní celky, které byly odkázány jezuitské klementinské koleji (např. rodová knihovna Perštejnů, osobní knihovna Oldřicha Desideria Pruskovského z Pruskova či vyšehradského kanovníka Pavla Pistoria z Lucka), jakož i větší či menší části knihovních celků (např. rodové knihovny Šternberků, osobní knihovny Václava Budovce z Budova, Jana Zajíce z Házmburka, Václava Vřesovce z Vřesovic, Tychona de Brahe a dalších).  

V průběhu historie knihovny byla k ungarovskému systému vytvořena další oddělení. Z nich nejzajímavějšími celky jsou odd. 65 – Pražská lobkowiczká knihovna (koupena r. 1928), 72 – Sbírka čarodějnické literatury Kamilla Reslera, 75 – knihovna Bernarda Bolzana.

Ve 30. letech 20. stol. byla též založena sbírka sbírka drobných tisků (kramářské tisky a modlitby).

V 50. letech 20. stol. byly zřízeny nové signatury (A-H, K-M, W ad.), na části z nichž se nacházejí rovněž staré tisky. Byly též vytvořeny zvláštní signatury pro sbírku universitních disertací – Diss a tezí – Th. V r. 1958 se dostala do NK jako státní dar NDR sbírka bohemikálních starých tisků z Městské knihovny v Žitavě. V období komunistického režimu prošlo správou NK množství zestátněných knihovních fondů, z nichž většina byla po r. 1989 vrácena původním majitelů. Knihy, o které se nikdo nepřihlásil tvoří společně s dary a převody od jiných veřejných institucí tzv. „rezervní fondy“. Tyto fondy jsou od pol. 90. let 20. stol. průběžně katalogizovány a spolu s novými akvizicemi stavěny na sign S (cizojazyčné), resp. 54 S (českojazyčné).

Jan Andrle