Přírodovědná encyklopedie De natura rerum, kterou sepsal mezi léty 1230 a 1245 belgický dominikán Tomáš z Cantimpré (1201-1272), sestává z dvaceti knih. První dvě knihy pojednávají o anatomii a duši člověka, třetí se zabývá lidmi a národy zvláštního či zrůdného vzhledu a chování žijícími ve vzdálených krajích, dalších šest knih popisuje ptáky, ryby, plazy a červy, přičemž samostatná kniha je věnována mořským monstrům, následují tři knihy o stromech a rostlinách a kniha o vodních pramenech, neživou přírodu představují knihy o drahých kamenech a kovech a posledních pět knih pojednává o nebeských tělesech, astronomických jevech, ovzduší a počasí. Tomášova encyklopedie se ve středověku těšila mimořádné oblibě, o čemž svědčí na 160 známých opisů. Nejstarší ze tří iluminovaných rukopisů dochovaných na našem území (sign. XIV.A.15) pochází z poloviny 14. století a pravděpodobně není českého původu, jeho ilustrace totiž vykazují nápadné shody s rukopisem z městské knihovny ve Valenciennes, který vznikl již ve 13. století ve Francii. Do Čech se kodex musel dostat nejpozději v 17. století, nese totiž exlibris knihovny staroměstského kláštera cyriaků u sv. Kříže Většího z roku 1675. Bohatou výzdobu tvoří ornamentální a figurální iniciály na začátku jednotlivých knih a 600 miniatur v textu; na první ukázce jsou vyobrazeny lidské zrůdy, na druhé mořské obludy, včetně mořské panny (sirény).