M. M. Speranskij and Russia at the Beginning of the 19^th Century

Radomír Vlček

Michail Michailovič Speranskij patřil k nejvýznamnějším ruským politikům a právníkům přelomu 18. a 19. století. Proslavil se návrhy na reformu postavení a činnosti ruských politických institucí, zejména ministerstev, státní rady, státní dumy a senátu. Speranského projekty vycházely ze západoevropských liberálních a osvícenských myšlenek a v mnohém se snažily ruský politický systém zmodernizovat. Nebyly však tak převratné, aby jej změnily, či dokonce, aby narušily autokrativní vývoj ruského impéria. Speranskij byl totiž přesvědčen, že Rusko potřebuje přesné vymezení občanskoprávních a státoprávních povinností a že v něm musí být zachováno samoděržaví. Svoje představy stavěl na modelu tzv. správné monarchie, která se přibližovala západoevropským konstitučním monarchiím, ale která na rozdíl od nich nepředpokládala, že by byla panovníkova rozhodující pravomoc nějak výrazněji redukována či omezena. Speranskij obdobně jako N. I. Panin, A. A. Bezborodko, N. A. Novosilcev, V. O. Kočubej či A. J. Czartoryský chtěl, aby skončila etapa favoritů, v níž panovníkova libovůle rozhodovala o existenci politických institucí a o jejich pracovní náplni. Předložená studie představuje Speranského názory v kontextu existence a proměn ruských politických institucí 18. století. Zmiňuje se o roli, jakou tyto úřady v ruském politickém systému sehrávaly a připomíná úlohu některých předních osobností v něm. Sleduje rovněž četné návrhy na jejich reorganizaci a naznačuje odvěkou pasivitu ruské společnosti očekávat spasení z nejvyšších míst.

Speranskij se z titulu hlavního poradce cara Alexandra I., vládnoucího v letech 1801-25, kterým byl v letech 1807-12, zúčastnil řady vnitropolitických i mezinárodních jednání. Poznal při nich nejen ruské ale i mezinárodní státní právo. Alexandr toho využil a svěřil mu úlohu vypracovat projekt, v němž by bylo vymezeno postavení a určena činnost ruských politických institucí. Speranskij přistoupil k úkolu s cílem začlenit do stávajícího ruského politického systému instituce s přesně vymezenou zákonodárnou, výkonnou a soudní pravomocí. Alexandrovi bylo přitom sympatické, že i když Speranskij obhajoval myšlenky západoevropského osvícenství a liberalismu, nehodlal nahradit samoděržaví jiným politickým systémem, tedy, že jeho cílem bylo vytvořit takové politické instituce, které by ruský politický systém zmodernizovaly a přiblížily západoevropským konstitučním monarchiím, ale napodřídily jej liberální ústavě.