Kolokvium Obecné problémy studia východní Evropy - 7. června 2001

Kolokvium nazvané "Obecné problémy studia východní Evropy" se konalo ve čtvrtek dne 7. června 2001 od 13.00 hod., v historickém semináři Filosofické fakulty UK. Partnerem při pořádání kolokvia byl Ústav světových dějin FF UK, který poskytl prostor pro jednání. Kolokvium bylo moderováno Prof. PhDr. Michalem Reimanem, DrSc.

S prvním referátem nazvaným "Problémy současné české polonistiky, baltistiky, hungaristiky a sorabistiky" vystoupil Prof. PhDr. Jaroslav Valenta, CSc. Shrnul českou produkci daného tématu, pochválil sice relativně velký počet publikací, ale kriticky zhodnotil atomizaci studia a přílišné zaměření badatelů na problematiku 20. století. Konstatoval také stálý problém historického studia východní Evropy (a nejen jí) - totiž generační otázku a nedostatek mladých badatelů.

Druhý příspěvek nazvaný "Problémy české rusistiky po roce 1990 (období do 1917)" přednesl Doc. PhDr. Radomír Vlček, CSc. Přestože upozornil na četné nedostatky studia, a zdůraznil stálé opomíjení četných bílých míst ruských dějin, které zůstávají zcela mimo badatelskou pozornost (jmenoval například rusifikaci do Ruska včleněných národů, či ruské kolonizační výboje obecně), přesto mohl ukázat také četné úspěchy české historiografie. Ačkoliv konstatoval značnou převahu překladů cizích prací (často přeložených v dost pokulhávající kvalitě), neopomněl zmínit ani úspěšné práce českých autorů (Dějiny Ruska, Petr I. M. Švankmajera, Mikuláš II. V. Vebera).

Posledním přednášejícím byl PhDr. Emil Voráček, CSc., který promluvil na téma "Problémy české rusistiky, ukrajinistiky a bělorusistiky (období po 1917)". Za hlavní problém studia nestanovil ani tak nezájem badatelů, ale nedostatek archivního studijního materiálu, který je v posledních letech přístupný opět hůř než počátkem 90. let. Upozornil na nejoblíbenější studijní okruhy, kolem nichž se točí celá studijní činnost (ruská revoluce, druhá světová válka, rok 1968 v Československu), což vede často k opomíjení témat sice důležitých, ale ne tak populárních. Zmínil také úspěchy české historiografie, nové původní české práce (zcela nepochopitelně však opomenul zmínit fenomenální práci K. Durmana "Útěk od praporů", možná nejlepší českou knihu o sovětských dějinách vzniklou po roce 1989).

Posledním bodem programu byla diskuse k tématu kolokvia. Podle diskutujících je, v porovnání s trendy z počátku 90. let 20. století, potěšitelným nárůst počtu zájemců o studium dějin východní a jihovýchodní Evropy. Zároveň nemohla být ponechána stranou problematika zrušení již několik let upadajícího Semináře východoevropských a novověkých dějin při Ústavu světových dějin FF UK, který od začátku školního roku 2001-2002 končí svoji činnost. Účastníci ale vyjádřili naději, že studium východní Evropy a Ruska lze provozovat, sice za ztížených podmínek, i mimo jmenovaný seminář a studenti sami si mohou vybrat učitele východoevropských dějin v rámci seminářů ostatních.

Lukáš Babka