Ve čtvrtek 17. ledna 2002 se v budově Národní knihovny konal v pořadí druhý Seminář východoevropských dějin, což je neformální, tématicky neuzavřený cyklus seminářů, který začal svou činnost na sklonku loňského roku. Tentokrát byl tématem vývoj a stav Ruska po dvou letech vlády Vladimira Vladimiroviče Putina. Stejně jako v případě prvního semináře se akce zúčastnilo kolem padesáti účastníků, hojně byli zastoupeni studenti.
Pořadatelství:
Slovanská knihovna při NK ČR
Společnost pro výzkum východní a střední Evropy v ČR
Pražská skupina historiků ruských dějin
Úkolu připravit si úvodní příspěvky do diskuse se ochotně zmocnili ing. Vladimír Votápek (zaměstnanec Ústavu mezinárodních vztahů) a bývalý velvyslanec v Ruské federaci Luboš Dobrovský. Luboš Dobrovský se zamyslel nad rolí Vladimira Putina pro vnitropolitický vývoj Ruska a kriticky zhodnotil význam jím uskutečňovaných reforem. K jeho činnosti a koncepci se postavil ostře kriticky až odmítavě. Vladimír Votápek zhodnotil zahraničněpolitické postavení Ruska a změny, jaké v této problematice nastaly od odchodu Borise Jelcina do politického důchodu. Obecně diskutovaným problémem byla disproporce mezi cíli Ruska a možnostmi k jejich dosažení. Zároveň se oba zamysleli nad rozpolceností Ruska ve své zahraničněpolitické orientaci.
Následná diskuse se zaměřila na několik klíčových problémů. Mezi nimi můžeme zmínit politiku V. Putina k regionům a snahu o jejich pevnější připoutání k centru státu, možný rozpor mezi oficiální zahraniční politikou Ruska prezentovanou právě ruským prezidentem a mezi většinovým názorem lidí bez vlivu. Velmi zajímavou částí byly úvahy o současné ruské státní ideji, která se pravděpodobně omezuje na pouhou snahu o udržení federace. Odtud vyplynuly rovněž pohledy na význam čečenské války, coby možného precedentu, jež by mohl vést až k rozpadu mnohonárodnostního ruského státu. Klíčové závěry lze shrnout do několika poznatků. Před Ruskem leží několik zásadních rozhodnutí, týkajících se vnitřní i zahraniční politiky. Musí si vybrat, zda chce skutečně patřit k západnímu společenství, nebo zda se naopak bude vyvíjet izolovaně, či se obrátí k Asii. Odtud se odvíjí nutnost změnit přístup k zahraničněpolitickým proklamacím, jež musí Rusko buď začít naplňovat skutečnými činy, nebo je změnit či zamítnout. Rusko se musí dále rozhodnout, zda dovolí Putinovi, aby okleštěním pravomocí regionů dosáhl jednodušší správy země, což s sebou však na druhé straně přináší nutné omezení demokracie. Rusko si musí zvolit, zda se pokusí vytvořit v obyvatelích neruských oblastní pocit občanské přináležitosti v Moskvě, což je asi jediný způsob, jak zachovat současnou podobu hranic, či zda bude pokračovat ve vyhlazování etnik, jež se rozhodnou vystoupit z federace, čímž však Rusové způsobují pouze další nahlodávání soudržnosti federace. Před Rusy leží ještě mnoho dalších klíčových otázek, odpovědi na ně si však musí najít pouze oni sami.
Na závěr sezení vyzval jeho moderátor Václav Veber k iniciativnímu přístupu posluchačů při navrhování seminárních témat, o jejichž uspořádání by měli zájem. Zdůraznil otevřenost celého projektu Semináře, kdy jeho podoba a náplň do značné míry závisí na účastnících samých. Zároveň připomněl, že kompletní texty vstupních příspěvků pánů Dobrovského a Votápka, stejně jako záznam diskuse bude uveřejněn na internetových stránkách Slovanské knihovny.
Lukáš Babka