 |
Rudolf Riedlbauch
14. 6. 1944, Dýšina u Plzně
Studoval v letech 1962 –1968
na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru I prof. Františka
Jiroudka a v roce 1980 na Akademii výtvarných umění v italské Perugíi.
Ve své tvorbě se zabývá především malbou, kresbou, nástěnnými technikami
a prací se sklem. Zúčastnil se mnoha výstav a soutěží v České republice
a v zahraničí, např. v Mexiku, Bulharsku, Finsku, Rusku, Francii,
Švýcarsku, Rakousku, Iráku, Brazílii a Německu. Je zakládajícím členem
skupiny Tolerance '95. Žije a pracuje převážně v Praze. |
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
Milan Vácha
9. 12. 1944, Praha
Vystudoval Střední
odbornou výtvarnou školu v Praze (1959–1963) a Akademií výtvarných umění
v Praze v ateliéru prof. Vincence Makovského a prof.Karla Lidického
(1963–1969). Během studia i po jeho dokončení pracoval jako
kamenosochař na obnově pražských památek. Svá díla realizuje převážně v
kameni, dřevě a bronzu. Kromě vlastní umělecké práce se věnoval do roku
1999 i činností pedagogické na Fakultě architektury ČVUT v Praze. |
 |
 |
 |
 |
 |
Společná výpověď
Oba společně vystavující umělci -
šedesátníci (narodili se roku 1944) Rudolf Riedlbauch a Milan Vácha
se v uměleckých životech často setkávali. Společně studovali, spolu
učitelovali, ač jeden je malíř a druhý sochař pronikali svojí tvorbou
do architektury, společně vystavovali, ale co hlavně - oba to táhne ke
společným
a věčným otázkám podstaty bytí na naší krásné, přečasto zašmodrchané
planetě. Rudolf Riedlbauch maluje stromy, splétá a rozplétá
jejich kořeny a větve, vzrušují ho prchavé a nezachytitelné hudební
motivy a také kolotoče, kterými analogizuje závratný labyrint lidského
hemžení. Milan Vácha usiluje dopídit se podstaty zrození
a bytí. Hledá je v zemi a ve vývojové řadě od pradávných forem po
současnost. Oba, ač každý svým jedinečným způsobem, naplňují svými
výtvory vlastní neodbytné nutkání poodhalit principy života. Oba pro to
mají dva nezbytné dokonalé předpoklady: schopnost vnímat a chápat
rozporuplný okolní svět a mistrně zvládnuté řemeslo - řemeslo v tom
nezpochybnitelném pojetí italské renesance. Takové umění, tedy také to
jejich, neklame a vnímavé diváky osloví
a někdy dojme. To je vlastním posláním umění.
prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc. |