Počátečním impulsem ke vzniku Ukrajinského studia bylo založení Kroužku výtvarných umění roku 1922 v Praze. Rok nato se Kroužek zformoval do Ukrajinské společnosti výtvarných umění. A právě díky této společnosti bylo založeno Ukrajinské studio - jedna z nejuznávanějších uměleckých institucí v tehdejším Československu. Studio poskytovalo svým studentům systematické vzdělání v oblasti výtvarného i užitého umění a architektury. Odpovídal tomu i program výuky, svou podstatou akademický. Absolventi získali titul mistr umění (Magister Artis). Tvůrčí hledání a experimenty korespondovaly s hlavními evropskými uměleckými programy první poloviny XX. století a byly jejich nedílnou součástí.

Jedním z iniciátorů založení studia a jeho prvním ředitelem byl známý ukrajinský historik Dmytro Antonovyč, profesory byli významní umělci I. Kulec’, I. Mozalevs’kyj, P. Lisovs’kyj, K. Stachovs’kyj, S. Mako, I. Mirčuk, V. Sičyns’kyj. Studio, jako jediná vzdělávací instituce svého druhu k sobě poutalo nejenom Ukrajince, ale i mladé lidi především z Polska, Rakouska, Maďarska a Ruska. Zvláštní kapitolu v jeho historii představuje těsná tvůrčí spolupráce s domácími umělci. “Nový slovník československých umělců” Prokopa Tomana například uvádí, že v Ukrajinském studiu výtvarných umění studovalo více než padesát českých a slovenských umělců.

Ukrajinské studio, stejně jako Muzeum osvobozeneckého hnutí Ukrajiny v Praze (založené v květnu 1925) vzniklo z potřeby a touhy ukrajinských umělců a vědců po národním sebeurčení, po tvůrčí identifikaci. Tito lidé ale, spolu s tisíci dalších ukrajinských emigrantů v meziválečném Československu, usilovali o to, aby ve svém společenství nezůstali uzavřeni, snažili se nacházet a navazovat kontakty s českými obyvateli jak v profesní či občanské, tak i v čistě osobní rovině. Příznivé podmínky tehdejšího Masarykova demokratického Československa tomu napomáhaly.

Studio výtvarných umění i Ukrajinské muzeum v Praze vzájemně úzce spolupracovaly. Postupně k sobě přivábily a zapojily do své činnosti v podstatě všechny intelektuální složky, tvůrčí elitu ukrajinské emigrace. Po komunistickém převratu v Československu v únoru 1948 bylo Ukrajinské muzeum zrušeno. Jeho unikátní kolekce zahrnovala spolu s archivním a diplomatickým oddělením asi milión exponátů. Vlivem válečných událostí a změnou politických poměrů v Československu byla sbírka z velké části zničena či ztracena, a poté rozptýlena mezi Moskvou, Kyjevem a Prahou. V roce 1952 ukončilo svoji činnost i Ukrajinské studio výtvarných umění v Praze. Umělecká sbírka Slovanské knihovny je na pozadí těchto okolností historickým objevem, jenž naplňuje pojem “ukrajinská tvůrčí emigrace v meziválečném Československu“ konkrétním obsahem.

Pražský objev je ve svém celku nejrozsáhlejší dochovanou sbírkou ukrajinského výtvarného umění v České republice a jednou z největších za hranicemi Ukrajiny. Neobyčejně bohatou sbírku převážně grafických děl ukrajinských umělců vlastní také Památník národního písemnictví v Praze. Zvláštní pozornost zasluhují díla Jurije Vovka a Niny Levycké, která se v ukrajinských muzejních kolekcích nacházejí jen ojediněle. Národní galerie v Praze se může pyšnit dvěma skulpturami Oleksandra Archypenka a řadou neokubistických kompozicí Ivana Kulce. Unikátní ukrajinistickou sbírku značné historické hodnoty vlastní i pražské Národní muzeum (například archivní materiály M. Hruševského, I. Horbačevského, O. Kolessy) a Státní ústřední archiv České republiky (především archivní materiály Ukrajinského muzea v Praze). Organizátoři výstavy vyslovují svůj dík všem uvedeným institucím za pomoc a podporu při jejím uspořádaní.