Koncepci výstavy T. G. Masaryk, dílo a odkaz určily prostory, v nichž je instalována. Tedy prostory pražského Klementina, které tak samozřejmě evokují představu knihy. Autoři se rozhodli představit Masaryka jako literáta, vědce, filozofa, člověka, k němuž neodmyslitelně patří slovo.
Minulé výstavy většinou ukazovaly Masarykovu životní dráhu s ohledem na jeho politické působení, nyní se autoři nechali inspirovat jeho bohatou literární pozůstalostí uloženou v Archivu Ústavu T. G. Masaryka a velkým rozsahem jeho publikovaných děl. Ve třicátých letech Masaryk řekl Čapkovi:
"Tož tak to u mne bývalo vždycky; já jsem jakživ rád knih nevydával, nikdy jsem jich dost nevypiloval a nedodělal. Když jsem je vydal, bylo to jen proto, že jsem k tomu cítil aktuální podnět. Kdyby mně byli dali pokoj - a já jim, snad bych nebyl vydal ani jedno dílo".
Díky těmto "aktuálním podnětům" Masaryk vydal za svůj život desítky knih, statí a článků; mnoho článků přitom vyšlo pod šifrou, pseudonymem či anonymně. Masaryk byl literárně činný od mládí až do svého vysokého věku. V roce 1876 publikoval v Moravské orlici svou prvotinu Teorie a praxis a ještě v roce 1934 podal vyjádření k tomu, jak si představuje úlohu prezidenta.
Výstavou nebylo přirozeně možné ukázat vše, co Masaryk vydal - nejen vzhledem k velkému rozsahu, ale i k nedostupnosti některých knih či brožur. Všechny Masarykovy významné práce jsou tu však zastoupeny. Představeny nejsou pouze knihy; ty jsou doplněny Masarykovými poznámkami k danému dílu, korespondencí, fotografiemi a novinami, ale i rukopisem díla, pokud se ovšem zachoval.
Přestože se výstava soustřeďuje především na Masarykova literární díla, neopomíjí ani jeho veřejné a politické působení, které se samozřejmě v jeho pracích odráží. Např. v části, která je věnována hilsneriádě, najdeme nejen Masarykovy brožury o polenské vraždě, detailní poznámky k vyšetřování, ale i dopis ministerskému předsedovi Koerbrovi a anonymní dopisy českých vlastenců spílající Masarykovi. Návštěvníci výstavy mohou vidět německý rukopis třetího svazku Masarykova významného díla Rusko a Evropa, jediný rukopis knihy, který se v   úplnosti zachoval či Čapkův rukopis Hovorů s TGM. Významným textem, který Masaryk napsal na konci první světové války, je Prohlášení nezávislosti československého národa, jehož první návrh je na výstavě představen. Perličkou je upomínka z universitní knihovny o vrácení knih určená Masarykovi a naopak Masarykova výzva kolegům, aby mu vrátili jeho knihy.
Masarykova literární činnost je v první části výstavy podchycena chronologicky a na ni navazuje představení zhruba sedmdesátiletých institucionálních i individuálních snah o vydávání Masarykových spisů. Hned po vzniku Československé republiky byly vzneseny požadavky na vydání Masarykových spisů a tato činnost se stala také jedním ze stěžejních úkolů Ústavu T. G. Masaryka, který byl založen jako nadace v roce 1932. Ústav přijal rozsáhlou koncepci vydávání spisů a začal na ní pracovat.
Vydávání bývalo leckdy pro editory obtížné. Masaryk mnohdy nechtěl dát souhlas k vydání svého díla, neboť je stále nepovažoval za dokončené a chtěl na něm nadále pracovat. V roce 1936 si Ferdinand Peroutka stěžoval, že stále není k dispozici kompletní soubor Masarykových děl.

Washington, srpen 1918

V Přítomnosti napsal:
"Krátce - je neznámé vše, na čem záleží. Za takového stavu zůstává bohužel Masaryk pro novou generaci pouhým slovem. Snad jsme neměli tak rychle tesat jeho pomníky z kamene... Obávám se, že tyto pomníky budou pro mladé lidi bez duše, dokud nebudou vydány spisy, v nichž sídlí."
Do roku 1938 bylo tedy nakladatelstvím Čin vydáno 7 svazků. Nacistická okupace přerušila činnost ústavu, v roce 1940 byli pozatýkáni jeho vedoucí pracovníci a o rok později přestal ústav existovat. Knihovní sbírky našly útočiště také v Klementinu.
V roce 1945 se ústav opět obnovil a jedním z důležitých úkolů, kromě opětovného shromáždění archivních a knihovních fondů, bylo pokračování ve vydávání spisů.
V.K. Škrach, který za první republiky byl hlavním organizátorem této činnosti, byl v roce 1943 popraven; jeho práce však byla důležitým základem pro další vydávání spisů, které redigoval J. Navrátil.
Do roku 1948 se podařilo vydat 8 svazků. Poté nastal zánik ústavu doprovázený stupňovanými útoky proti Masarykovi. Ústav byl podruhé zrušen v  roce 1953 a jeho sbírky rozděleny jiným organizacím. Na dlouhou dobu se ztratila možnost zpřístupnit Masarykovo dílo. Masarykovy knihy mohly, s krátkou přestávkou v  roce 1968, vycházet pouze v  zahraničí. V roce 1959 byl dokonce založen v Americe s pomocí Alice a Olgy Masarykových Masaryk Publication Trust, který se významně podílel na  publikování Masarykových děl. V  osmdesátých letech se opět vynořila myšlenka, tentokrát v disidentských kruzích, vydávat Masarykovy spisy. Byla rozpracována různá pojetí, praktické realizace se ujal až roku 1990 znovuobnovený Ústav T. G. Masaryka, který na tomto úkolu od roku 1995 spolupracuje s Masarykovým ústavem AV ČR. Zájemci o dílo T. G. Masaryka je nyní dostupných 11 svazků nové ediční řady spisů, včetně poprvé vydaného třetího dílu Ruska a Evropy či dalších svazků Masarykových prvorepublikových článků a projevů nazvaných Cesta demokracie.

Masarykovy přípravy ke druhému vydání Konkrétní logiky, které se neuskutečnilo