Rok se s  rokem sešel a krajští komisaři soutěže VESNICE ROKU svým rozhodnutím opět vyslali několik obecních knihoven do celostátního kola soutěže KNIHOVNA ROKU. Tentokrát jich bylo sedm, přesto však profesní hodnotící komise musela stejně jako před rokem objet celou republiku a na své konto si připsala dalších 1.161 kilometrů bez nehody.

Naše první “kroky”nás v úterý 10. září přivedly do NIVNICE na okrese Uherské Hradiště – místa, které bude už napořád spojováno se jménem Jana Amose Komen-ského. Tato tradice je v místě velmi silná a ctí ji samozřejmě i tamní knihovna, která také pečuje o nadační knihovnu plnou skvostů pro badatele. Paní knihovnice Justina Bradáčo-vá na nás kvůli momentální zdravotní indispozici sice jenom šeptala, ale i tak bylo zřejmé, že své práci rozumí, má ji ráda a dělá ji skvěle. Svědčila o tom i řada přítomných čtenářů, v Nivnici byl totiž výpůjční den.

Druhým úterním zastavením byly HUKVALDY v okrese Frýdek–Místek, další místo s velmi silnou, pečlivě udržovanou a rozvíjenou tradicí, tentokrát hudební, spojenou se jmé-nem Leoše Janáčka. Tamní knihovna získala letos velmi pěkné prostory v základní škole a byla začleněna do její organizační struk-tury. V době naší návštěvy se i tam půjčovalo a bylo vidět, že knihovna opravdu žije. Velkou zásluhu na tom má především paní knihovnice Svatava Hrabovská, bývalá učitelka, která většinu svých čtenářů učila, a proto ví, co jim nabídnout. Musím přiznat, že jsme jim ten perfektní servis “na míru”tak trochu záviděli, ale hlavně obdivovali.

Po téměř probdělé noci (nocovali jsme totiž v motorestu na křižovatce tří! silnic) jsme ve středu ráno navštívili GRYGOV na Olomouc-ku. Od pana starosty jsme se dočkali velmi srdečného přijetí. Věnoval se nám po celou dobu našeho pobytu a dostalo se nám i cti zapsat se do Pamětní knihy obce. Moderní knihovna v přízemí radnice je opravdu příjemná a v době naší návštěvy byla plná dětí. V Grygově se totiž do knihovny chodí za odměnu místo vyučování! A je tam opravdu radost pobýt! Paní knihovnice Irena Kotlá-nová dovede zaujmout a dětem se obětavě věnuje. A nejen jim. V Grygově velmi rozvíjejí především informační funkci své knihovny. Přístup na internet je tu samozřejmostí, pečlivě vytvářena a zpřístupněna je i bohatá fotodokumentace ze života obce.

Dalším naším středečním cílem byla LUBNÁ na Svitavsku. Po dlouhém přejezdu jsme se tam dostali až v podvečerních hodinách, přesto však na nás čekala velká skupina lidí v čele s paní starostkou a všichni nám ochotně věnovali svůj volný čas. Paní kni-hovnice Milada Krejčová hovořila o své práci s neoprávněnou skromností, vždyť “ma-teřské centrum” v  knihovně a soustavná práce s úplně malými dětmi je úžasná a velice záslužná věc. V  Lubné mají s knihovnou i jiné plány včetně rozšíření prostor a automatizace provozu. Držíme palce, ať se záměr vydaří.

Ve středu jsme zdárně zvládli ještě další dlouhý přejezd do Loun, kam jsme v pořádku dorazili až po dvaadvacáté hodině. V  hotelu nás čekalo malé dobrodružství. Ve chvíli, kdy jsme vstupovali do svých pokojů, vypadl elektrický proud. Ve tmě se ale ocitla právě jenom ta část budovy, kde jsme měli být ubytováni. Nevysvětlitelnou závadu se nepo-dařilo nalézt, takže jsme se ještě jednou stěhovali. Zbytek noci byl však na rozdíl od té předchozí klidný a druhý den jsme se pro-budili do krásného rána.

starostka myšlenku projektu velmi ocenila a chce se jí do budoucna inspirovat. Po krát-kém posezení nás dovedla do knihovny. Tam nás přivítala usměvavá a milá paní kni-hovnice Věra Mičková. Nepřekvapila nás proto ani její bohatá aktivita v kulturním životě obce, ani autorita, kterou u svých čte-nářů vzbuzuje. S láskou totiž pečuje o všech-ny, kteří do knihovny zavítají.

Ve čtvrteční podvečer byly naším cílem BŘASY na Rokycansku. Tamní pan starosta je velmi silná osobnost. Za vydatné pomoci paní knihovnice Jaroslavy Kiršové se mu podařilo přesvědčit zastupitele, že investice do kniho-ven (velice dobře totiž pracují i pobočky v místních částech!) se vyplatí. Při návštěvě břasské knihovny jsme mohli s radostí po-tvrdit jejich názor, že “knihovna u nich už není Popelkou”. Už nyní je to velmi příjemné a moderní zařízení a existuje i záměr vybu-dovat v ní opravdové informační centrum. Zbývá tedy jen popřát hodně sil k jeho zdárnému uskutečnění. V této knihovně bylo také zvláště patrné, jak je důležité, když je knihovna zapojena do profesního systému a spolupracuje s ostatními. Úzké kontakty má především s rokycanskou městskou kni-hovnou, jejíž ředitelka paní Ludmila Vyčichlová v Břasích bydlí a ráda osobně s knihovnickou prací vypomáhá. Po klidné noci v Rokycanech nás čekala už jenom jedna jediná knihovna.

Pokud by byli v SEPEKOVĚ na Písecku pověrčiví, vůbec by nás nepustili dál. Byl totiž pátek a třináctého k tomu! Naštěstí tam tomu nepřikládali žádný význam a pan starosta nás očekával před obecním úřadem. Nejdříve totiž musel působit jako navigátor, protože přilehlá náves byla plná pouťových atrakcí a nebylo kde zaparkovat. Potom už se ale prezentoval i ve své skutečné funkci jako muž na pravém místě. Velice zdatnou pomocnicí mu byla i paní knihovnice Marie Mikešová. V příjemném prostředí knihovny, která je sku-tečným kulturním a informačním centrem Sepekova, nám oba zasvěceně vyprávěli o práci knihovny a také nám ji názorně dokumentovali. Vše, co jsme v ostatních knihovnách vnímali jako výjimečnost nebo to, co zaslouží pozornost, se v této knihovně snoubilo ve vzácné symbióze a vyváženosti. Možná to tak funguje i proto, že obec Sepekov se zapojila do výše zmíněného projektu jihočeské odbočky SKIP “Knihovna – informační centrum obce”. V rámci tohoto projektu obec zřídila za finanční podpory píseckého úřadu práce společensky účelné pracovní místo, paní knihovnice absolvovala rekvalifikační kurz, ve kterém získala potřeb-né teoretické znalosti z knihovnictví, osvojila si základy práce s výpočetní technikou, naučila se pracovat s knihovnickým progra-mem. Prošla i odbornou praxí v písecké okresní knihovně a nyní nabyté vědomosti zúročuje v obětavé práci pro své spoluobča-ny. Oficiální doba pro veřejnost je sice stanovena, ale ve skutečnosti je knihovna přístupná prakticky kdykoli. Paní knihovnice totiž vypomáhá obecnímu úřadu i tím, že může ověřovat občanům potřebné listiny a doku-menty mimo jeho úřední hodiny. Paní Mikešová je další z dlouhé řady “knihovnic od Pánaboha”, které se plně “dávají v plen” nám ostatním a nic pro ni není problém. Sympatické na ní je i to, že neustrnula a stále cítí potřebu dále pronikat do tajů knihovnické profese a využívat výhody, které přináší technický pokrok. Ze všech těchto důvodů získala sepekovská knihovna titul KNIHOVNA ROKU 2002.

Přejme si stále více takových kolegů a kole-gyň! To není utopie, to je reálná potřeba naplnění života i v těch nejmenších vesnič-kách.

Takové tedy bylo to letošní cestování. Bylo stejně radostné a povzbuzující jako to loňské a společně se svými kolegy (pokud k tomu budeme mít příležitost) se už těším na hledání Knihovny roku 2003.