BULLETIN
SKIP

3
2001

BÝT PYŠNÁ, ŽE JSEM KNIHOVNICE ANEB NA OKRAJ JEDNOHO PROJEKTU

Projekt Kde končí svět Klubu dětských knihoven SKIP připravila v roce 1999 Mgr. Helena Šlesingerová. Schválila ho valná hromada KDK ještě v témž roce jako hlavní aktivitu Klubu pro roky 2000-2001. Projekt má být dlouhodobou akcí propagující význam čtenářství a zároveň mapující všechny aktivity dětských knihoven v této oblasti.

První etapa projektu proběhla v r. 2000. Zapojila se do ní stovka knihoven a s ní tisíce dětí. V průběhu roku se konaly literární, výtvarné a čtenářské soutěže, dramatické aktivity, filmovalo se, vyráběly se časopisy, vyšla řada krásných sborníků, pořádaly se výstavy, zkrátka "děly se věci". Koncem roku si v některých regionech udělala regionální klubka přehlídky těchto aktivit, jinde se pouze zhodnotil průběh akce. Všude se vytipovaly nejzajímavější aktivity a výrazné dětské osobnosti (vítězové soutěží apod.).

Pro rok 2001 jsme doufali, že se podaří náš záměr pozvat alespoň některé děti do Prahy na Hrad, zajistit záštitu významné osobnosti a udělat celé akci co největší reklamu. Podařilo se to tak napůl. Myslím, že šlo o tu lepší polovinu: téměř 80 dětí a asi 30 knihovnic přijala na Hradě paní Havlová, která ve svém projevu ocenila projekt Kde končí svět, význam dětského čtenářství (zavzpomínala na své začátky s knížkou) a poděkovala knihovnicím za jejich významnou a důležitou práci. Těm, kteří se o úspěch akce zasloužili nejvíce, tedy dětem a knihovnicím (knihovnám) se dostalo zaslouženého uznání. Děti, zejména ty ze vzdálenějších koutů republiky, si pak užily pobyt v reprezentačních prostorách Hradu, prohlédly si výstavu Deset století architektury, některé měly možnost paní Havlové předat dárky KDK i své. Vybrané děti byly pak pasovány na rytíře řádu Krásného slova (pravým mečem a na kolenou) a odměněny (pasovacím listem, řádem, librosaurem). Pasovací formule zavázala děti vážit si svého rytířství a stavět se na obranu krásy naší řeči. Vážnosti aktu dodalo také to, že stejně jako děti poklekli k pasování také spisovatel Z. Malínský (jehož tzv. "kraťásek" se stal ústředním motivem projektu) a spisovatelka a kolegyně knihovnice H. Šlesingerová. Z rytířů (dětských i dospělých) by měla vzniknout rada, která by měla společně rozhodovat o tom, který umělec, knihovník, učitel či jiná významná osobnost by měla být pasována na rytíře v roce 2003. Počet členů rady by se tak měl postupně rozšiřovat a spojovat malé, dorůstající i dospělé, významné i obyčejné lidi, kteří mají vztah ke knize a čtení, k rodné řeči.

Všechny děti dostaly také spoustu vtipných a hezkých dárků, které si vzájemně přivezly z jednotlivých regionů a měst, i které jim nachystaly knihovnice a také KDK SKIP (včetně pamětních a čestných listů, odznaků atd. atd.). Stačily jimi v hradní zahradě obdarovat i výpravu černobylských děti. A při rozdávání dárků a vzájemném seznamování byla naše akce zcela určitě největší turistickou atrakcí v zahradách. S chlapcem na vozíku přijeli z Moravy i rodiče. A přála bych Vám všem vidět ho, když jsme mu předávali librosaura ...

Co se nám však nepodařilo, a to ani nám, ani Kanceláři prezidenta republiky, s níž jsme vydatně spolupracovali (díky patří kolegyni dr. L. Štětinové) - zajistit zájem a přítomnost médií. Opravdu se zdá, že pozitivní, pěkné a veskrze optimistické aktivity naše centrální sdělovací prostředky vůbec nezajímají ... Ještě že jsou noviny v regionech, které přinesly několik obdivných článků, v nichž vyzdvihují jak nové rytíře, tak práci knihoven.

Nicméně celý projekt i slavnostní 7. červen byl důkazem toho, co všechno jsme schopni udělat, když opravdu chceme. Popsat atmosféru v článku totiž nelze reálně. Byla slavnostní, důstojná, přitom uvolněná, přátelská, veselá. A ve vzduchu bylo cítit, že přítomní byli na sebe, na to, co dokázali, pyšní. Pracovníci Hradu totiž nešetřili uznáním, když mluvili o chování a znalostech dětí, o připravenosti a průběhu celé akce. Zvali nás k dalším návštěvám a spolupráci. Bulletin má omezený rozsah, proto zde nemohu vyjmenovat ty, kteří (správněji však které) se o zdar celé první etapy projektu zasloužili. Protože se jim však obvykle za jejich práci, která se zdaleka neomezuje na pracovní dobu, málokdy poděkuje, chtěla bych to udělat za jejich čtenáře, za jejich kolegy, kteří se na "děckaře" často dívají shora, za SKIP, jehož je KDK největší sekcí, a za sebe, protože v mém profesním životě to byla jedna z nemnoha věcí, na kterou nezapomenu.

Jako znalci principů dobrých public relations a samozřejmě s vyhlídkou na další setkání jsme písemně poděkovali paní Havlové, panu kancléři i paní doktorce Štětinové (a poslali jim něco výstřižků z novin a fotografií ze setkání). Nu, a máme - zatím neoficiální - příslib záštity další etapy projektu první dámou. Slavnostním vyvrcholením by totiž měla končit pouze první etapa projektu. Příští roky by se mělo pokračovat, a jestli se to podaří, pak v mezinárodním kontextu. Ale o tom by měl jednat KDK v Jičíně (na tvůrčí dílně ve dnech 10.-12.9.) a ve Žďáře nad Sázavou koncem října. Protože se připravují personální změny ve vedení Klubu, je asi předčasné říkat více. To, co se podařilo Klubu i děckařům, však slibuje i do budoucna, že je na co se těšit. Děkujeme všem knihovnám, které se do projektu zapojily. Děkujeme všem knihovnicím a dětem. A zveme všechny, kteří byli loni nedůvěřiví.

Zlata Houšková

Optimalizováno pro MSIE 5.5 a Netscape 6.0