BULLETIN
SKIP

1
2002

GALERIE

Dr. Josef Poch (1899 - 1964)

Mezi dvěma válkami vyrostla mezi řediteli městských knihoven v Čechách i na Moravě řada osobností, které se výrazně zapsaly nejen do života města, ale i regionu a mnohdy i do historie českého knihovnictví. K nim patří dlouholetý ředitel berounské knihovny PhDr. Josef Poch.

Narodil se 20. 7. 1899 v Berouně a po vystudování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se stal městským knihovníkem v Berouně (1922). Ale už rok předtím se stal okrskovým knihovnickým dozorcem. Současně začíná i Pochova osvětová činnost, za jejíž vrchol je možné považovat redigování Osvětového věstníku Podbrdska od jeho 1. ročníku v roce 1923.

V Berouně vybudoval dr. Poch moderní veřejnou knihovnu v samostatné budově, kde postupně zřídil hudební oddělení a půjčovnu a čítárnu pro mládež. Tato knihovna už ve 30. letech patřila mezi největší a nejlepší české veřejné knihovny jak svým fondem, tak svou činností. Protože se Poch podílel na přípravě Mezinárodního sjezdu knihovníků v Praze 1926, docílil, aby účastníci sjezdu navštívili berounskou knihovnu, kde se netajili uznáním.

Činnost Pocha - knihovníka se ovšem neomezovala pouze na berounskou knihovnu. Ze svých zkušeností získávaných zejména v berounském okrese čerpal pro metodickou pomůcku Příručka pro nejmenší knihovny (1927), ryze praktický návod pro správu knihovny. Za války pak vyšla další příručka - Rádce venkovského knihovníka (1943, po válce 2. vydání), ta už byla ovšem šíře pojatá s řadou krátkých úvah o smyslu knihovníkovy práce. Obě příručky se shodně omezují na minimální požadavky správy knihovny - vyhýbají se např. vedení abecedního katalogu.

V Rádci venkovského knihovníka hned v úvodu vyjádřil dr. Poch myšlenky, které je možno označit jako jeho krédo: "Knihovník je pro mě ten, kdo přesvědčen o vysoké hodnotě své práce pro blaho veřejnosti si dovede při svém povolání najít čas k tomu, aby vytvářel most mezi dobrou knihou a čtenářem a kdo se tak stává, i když je to třeba v nejmenší a nejzapadlejší vesnici, spolutvůrcem národní kultury." (Rádce venkovského knihovníka, 1946, str. 7)

Jakým je dr. Poch, měřeno těmito myšlenkami, knihovníkem? Že vytváří most mezi knihou a čtenářem, to dokazují výsledky berounské knihovny i absolventi Státní knihovnické školy, kde Poch přednáší od roku 1929 a v letech 1945-48 je jejím ředitelem.

A jak přispívá k národní kultuře? Asi nejvíce redigováním měsíčníku Osvětový věstník Podbrdska po celou dobu jeho existence v letech 1923 - 1942. Poch zde publikoval desítky až snad stovky článků, z nichž za nejcennější z dnešního hlediska je možno označit rozbory činnosti berounské knihovny za jednotlivá léta, které jsou zdrojem cenných informací o dobové četbě. Tento regionální časopis ovšem svým významem výrazně přesáhl hranice regionu. Zaměření časopisu Pochovi, které sám asi nejvíce formoval, vyhovovalo, byl nejen knihovníkem, ale i osvětovým pracovníkem.

Ale ani práce v redakci tohoto měsíčníku zřejmě Pochovi nestačila, a tak v roce 1938 založil časopis Lidová knihovna s podnázvem Časopis pro obecní knihovny na venkově a řídil ho (s protektorátní přestávkou 1944-45, kdy nevycházel) do roku 1946. Pak další dva roky redigoval časopis Česká osvěta.

Rok 1945 znamenal přelom v Pochově životě. V souvislosti s ředitelováním na Státní knihovnické škole a přechodem na Ministerstvo školství do oddělení lidových knihoven opouští Beroun a stěhuje se do Prahy. V roce 1956 přichází ještě poslední změna - stává se hlavním metodikem Státní pedagogické knihovny Komenského. Z této funkce odchází v roce 1959 do důchodu.
Podrobnější pohled na Pochovu knihovnickou činnost ukazuje, že tento člověk kvalifikovaně zasahuje do všech oblastí knihovnické práce.

Není divu, že jako pedagog a později ředitel Státní knihovnické školy nejen ovlivňoval úroveň českého knihovnického školství, ale také sepsal první historii tohoto školství u nás (Poch, Josef: K vývoji knihovnického školství u nás. Praha, Státní nakladatelství 1948. 34 s.).

Jako knihovník tak veřejně angažovaný se zasazuje o novelizaci zákona o veřejných obecních knihovnách z roku 1919, ať už před válkou nebo po ní. Důkaz? Např. publikace Svazu českých knihovníků O novou úpravu československého knihovnictví z jeho pera (1947, 70 stran).

Není divu, že jako absolvent filozofické fakulty se zabývá i problematikou literatury a četby, a to z nejrůznějších úhlů. Např. v časopise Lidová knihovna v roce 1946 vychází na pokračování Pochův Kurs dějin české literatury. V roce 1930 zahajuje Josef Poch řadu českých průzkumů četby dotazníkem mezi 293 žáky berounských škol, vyhodnoceným ve studii Dorost a kniha (Beroun, Josef Šefl 1931. 63 s.) Ocitujme z ní alespoň jednu myšlenku: "U čtenářů z řad dorostu našli jsme tedy dvojí vůdčí zájem: u hochů zájem o romantiku činu (cesty do dalekých krajů, dobrodružství, detektivky, vypravování z války), u děvčat pak zájem o romantiku citu (milostný román sentimentálně historický)." (Str. 40)

A ještě jednou není divu. Zatím totiž nebyla zmíněna Pochova účast na spolkovém životě, kterého se účastnil právě tak jako většina jeho vrstevníků. V roce 1922 se stal členem Spolku československých knihovníků a od roku 1924 zde aktivně pracoval v různých funkcích. Po válce pak byl činný ve Svazu českých knihovníků.

Dr. Josef Poch umírá ve svých 65 letech 26. 7. 1964.

Ladislav Kurka
KURKAL@mlp.cz

Optimalizováno pro MSIE 5.5 a Netscape 6.0