BULLETIN
SKIP

4
2002

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

Happening 4. října

Loňský happening v Českém Krumlově byl špica, a tak ten letošní v Uherském Hradišti musel být hrot! A byl.
Již příchod na náměstí, kde nás ohromilo ozvučené pódium ("to budeme tam nahoře všem na očích, jo?") a zjištění, že máme historicky nejmenší družstvo - Zlata Houšková, Jarka Štěrbová a Šárka Tafatová - a pouze loňská trička s loňskou představovací znělkou, mohlo vyvolat u některých reakci typu "… a du domů!" Ostatní družstva (Opaváci funebráci, Šumperská letka čarodějnic atd.) byla nadupaná, nalíčená, okostýmovaná, s transparenty a roztleskávačkami, ale kvalita se ukázala! Kdo si přečetl podrobnou zprávu v Ikarovi, dobře udělal, já nejvíce vzpomínám na soutěž v koštování bílého a červeného vína se šátkem přes oči - oboje bylo pěkně hnusné, ještě že se mohlo vyplivnout na zem! Stavění nejvyšší věže z blíže neurčeného počtu knih v přepravce, vyhráli geniálně Opaváci právě díky tomu, že měli v mužstvu muže, mohli tedy stát na knížkách, držet spojenými silami uprostřed přepravku a na ní stojící nejlehčí členku jako Sochu svobody se vztyčenou pochodní (knihou). Naše Zlata Houšková se snažila přidržovat nahnutou knižní plastiku svým tělem, když byl dán pokyn "odstupte", tak odstoupila, ale i tak ještě stačila přidržovat, takže to nespadlo! Horší to bylo v soutěži s natahováním červené vody z kýblu obrovským koštéřem. Zlata byla dobrá! Trumfla i muže z jiného družstva. Nejuchechtanější bylo pantomimické předvádění názvů známých knih. Zlata jako "Tankový prapor" šourající se na bobku s rukama naznačujícíma pohyb kol a poté s rukou jako chobotem, což měl být kanón, a s následným máváním pomyslnou vlajkou - do smrti na to nezapomenu! A šperk nakonec. Na melodii "Když jsem šel z Hradišťa…" zazpívat vkomponovaná slova čítárna, katalog a duplikát. Geniální holky Zlata, Jarka a Šárka opět zaperlily, nevkomponovaly, ale stvořily zcela novou báseň, která měla děj a o které prohlásila Liba Pavlicová, že aspiruje na hymnu Knihovny BBB. Zpěv při cimbálu byl spontánní a nakažlivý, Zlata dokonce i zacifrovala a druhé dvě "obtúlaly" cimbalistu. Nádhera, slzy v očích a dlouhotrvající aplaus. Jo, takové jste byly!!! Díky! Naštěstí jsme opět obhájili druhé místo, vyhráli Opaváci, a tak se příští rok pojede na Moravu severní. Těšíme se.

Věra Tafatová z pražského družstva

Optimalizováno pro MSIE 5.5 a Netscape 6.0