POVODŇOVÁ MOZAIKA
Jak na to
POVODNĚ V ČECHÁCH - POMOC Z RAKOUSKÉ NÁRODNÍ KNIHOVNY
Výtěžek sbírky mezi zaměstnanci i čtenáři Rakouské národní knihovny,
částku 15 tisíc určenou českým knihovnám na nápravu škod po povodních
převzal z rukou ředitelky Johanny Rachinger začátkem února ve Vídni ředitel
české Národní knihovny Vojtěch Balík. Předání byli přítomni též zástupci
rakouského ministerstva pro vědu, a dále český velvyslanec ve Vídni Jiří
Gruša, který s povděkem připomněl, že toto není zdaleka jediný projev
podpory rakouských občanů a institucí české kultuře a vědě, která utrpěla
povodněmi. Částka byla deponována na povodňové konto SKIP, odkud bude
podle předběžné dohody s předsedou SKIP využita zejména na podporu náhrady
a znovuvybudování vodou zničených fondů knihoven. Vedle toho přišla ze
stejného zdroje do pražské Národní knihovny velká zásilka hodnotných odborných
publikací určená zejména pražským odborným knihovnám těžce postiženým
povodní.
PERSPEKTIVY VYSOUŠENÍ ZAMRAZENÝCH KNIHOVNÍCH FONDŮ NA POČÁTKU ROKU
2003
Více než tři čtvrtiny z celkového počtu zhruba 600 000 svazků zaplavených
v srpnu 2002 byly likvidovány, pouze menší část, která tvořila jádro sbírek,
se podařilo vysušit nebo převézt do mrazíren. Většina archivních i knihovních
dokumentů se soustředila v Mochovských mrazírnách v pobočce Kladno a jejich
objem byl odhadován na cca 900 paletizačních jednotek papírových dokumentů
různých typů. Takové množství by nebylo možné ošetřit metodou vakuového
vymrazování (freeze drying), která se běžně v těchto případech v zahraničí
využívá.
Zamražená torza knihovních sbírek jsou z hlediska institucí, které je
vlastní a spravují, tím nejcennějším, ať už se jedná skutečně o historicky
vzácné tisky (Městská knihovna v Praze), významný dokumentární fond (Knihovna
Muzea družstevnictví, Hornikowu knihovnu náležející Sdružení přátel Lužice,
aj.), nesnadno nahraditelnou sbírku novodobou zahrnující hlavně druhou
polovinu 19. století (Archiv Akademie věd ČR) - zejména pokud slouží pro
studijní účely (knihovna Právnické fakulty UK). Snad nejhorší ztrátu představují
sbírky Národního technického muzea, mimo jiné archiv architektury. Pro
poničené sbírky Archeologického ústavu AV ČR se našlo řešení rychle: dokumenty
byly odvezeny do Dánska, které nabídlo jejich bezplatné vysušení. Bylo
třeba hledat alternativní metody sušení, které by výrazně nezhoršily chemické
a fyzikální vlastnosti dokumentů, byly realizovatelné v přiměřených časových
lhůtách a samozřejmě za únosné finanční náklady - přitom úhrada Mochovským
mrazírnám činí 23 miliónů Kč za rok.
Sušení horkovzdušné a mikrovlnné jsou metodami vhodnými jen pro spisový
materiál nebo knihy, u nichž se nepředpokládá dlouhodobější archivace,
protože způsobují stárnutí dokumentů. Už vůbec je nelze používat pro sušení
pauzovacích papírů, které obecně patří k nejproblematičtějším materiálům.
Lyofilizace není doporučována pro staré svazky a dokumenty na nosiči odpovídajícím
strukturou filtračnímu papíru, zato je velmi pro účinná sušení papírů
křídových. Šetrnou, univerzální a spolehlivou metodu vakuového balení
znevýhodňuje velmi značná pracnost a relativní zdlouhavost.
Sušení vlhkým teplem lze použít pro velká množství dokumentů s limitovanou
užitností, protože u něj dochází k jistému, byť nepříliš výraznému zhoršení
mechanických vlastností. Sušení na volném vzduchu je z hlediska dokumentů
velmi přátelskou metodou a pro vazební usně a pergameny jedinou možnou,
ale pracnou a zdravotně poněkud riskantní. Při tepelných metodách sušení
je třeba vyčlenit elektrografické kopie a plastové obaly, protože je zvýšená
teplota poškozuje, při mikrovlnném sušení působí vážné komplikace kovové
předměty (je třeba odstínit záření a regulovat radiační pole).
Z uvedených technologií byly nejdostupnějšími a nejslibnějšími metodami,
které by objektivní podmínky dovolily NK ČR realizovat jako zkušební provoz,
metoda vysoušení vakuovým balením a metoda sušení vlhkým vzduchem (při
regulované teplotě a vlhkosti). NK ČR dostala darem od Britské rady tři
vakuové vysoušeče typu Archipress vyráběné britskou firmou Conservation
by Design. Ošetřovaný svazek je obalen netkanou textilií, obložen savým
papírovým materiálem a umístěn do polyetylénového sáčku. Vloží se do přístroje,
kde se zatíží vhodným závažím. Přístroj odčerpá vzduch a sáček je zataven.
Vzniklý podtlak odčerpá vodu do obalů z textilie a novin; zatavený svazek
se nechá určitou dobu - až do několika dnů - pracovat, vzlínající voda
je pohlcována improvizovaným obalem. Uvedený proces je nutné provést až
desetkrát a proces vysoušení jedné knihy se prodlouží až na 14 dní podle
síly a stavu daného svazku. V Centrálním depozitáři v Hostivaři se na
nich přednostně započalo s vysoušením cenného historického fondu Městské
knihovny v Praze. Tři pracovníci v jedné směně mohou usušit 120 až 200
svazků za měsíc.
Technologie sušení dřeva je optimální pro větší objemy novodobého fondu
- papírových dokumentů, které trvale uchovávat buď není nutné (nebohemikální
odborné publikace ústavů a vysokých škol), nebo není možné a počítá se
s jejich reformátováním (periodika 2. pol. 19. a 1. pol. 20. stol. tištěná
na kyselém papíru podléhajícím degradaci). Výhodami metody jsou kontrola
a řízené změny vlhkosti a teploty, možnost zpracování velkého objemu dokumentů
v relativně krátké době, levný provoz a dlouhodobé využití. Tuto cestu
vysoušení zamrazených knihovních fondů využila také Akademie věd ČR, která
zbudovala sušárnu ve svém objektu v Jenštejně.
Před započetím vysoušení byly provedeny modelové testy v klimatizační
komoře, jejichž pomocí byla stanovena optimální křivka regulace teploty
a vlhkosti, poté následoval téměř dvouměsíční zkušební provoz v sušárnách
dřeva v Kralupech nad Vltavou, které byly zprovozněny pro tento účel,
s řídící jednotku pro sušení dřeva s vyhříváním a zvlhčováním párou, doplněnou
senzorickým systémem měření teploty a vlhkosti uvnitř komor a uvnitř knih
a zařízením na přenos dat na dálku, aby bylo možné průběh vysoušení průběžně
sledovat a monitorovat.
Knihy jsou ukládány na speciálních vozících, každý svazek mezi dvěma
porézními keramickými deskami, které působí proti deformacím vznikajícím
během sušení a současně jako absorbér vlhkosti spolu s netkanou textilií,
jíž jsou knihy obloženy, aby nedošlo ke slepení desek. Vlhkost pohlcuje
i novinový/filtrační papír, zabraňující zanášení keramických desek nečistotami
z vody obsažené v knihách. Jednotlivé svazky jsou odděleny keramickými
distancemi přilepenými na dlaždicích, aby byla zajištěna cirkulace vzduchu
kolem každého sušeného svazku: mezery mezi knihami tak urychlí sušení.
Už první výsledky překvapily velkým procentem knih, na kterých se neprojevily
větší deformace desek a papíru. Další vysušené dávky se již vyznačují
velmi dobrou kvalitou a rovněž chemicko-fyzikální atesty ukazují značně
uspokojivé parametry. Sušárna dřeva proto přešla z ověřovací fáze do plného
provozu. Do jedné komory se vejde cca 1500 - 2000 knih podle formátu a
tloušťky (7 m3), sušení potrvá maximálně 7 dní, prozatímní kalkulace nákladů
cca 25,- Kč na knihu včetně dopravy z Kladna do Kralup, vykládky a nakládky
komor firmou. V současné době jsou zde vysoušeny fondy knihovny Muzea
družstevnictví. Při intenzivním využití obou sušících komor by bylo možné
v kralupské provozovně zachránit během období jednoho roku 1/3 všech papírových
dokumentů zamrazených v Mochovských mrazírnách na Kladně.
Nabízejí se další možnosti, prezentované tuzemskými i zahraničními firmami:
instalace vícekapacitní lyofilizační jednotky pro vzácnější dokumenty
a tisky na křídovém papíře; vyhlášení veřejné obchodní soutěže na dodávku
vakuového vymrazování provozovaného komerčně; zprovoznění další technologie
vakuového sušení; prověření a využití možností mikrovlnného vysoušení.
NK ČR bude v rámci prostředků získaných z Mellonovy nadace také řešit
problematiku poškození tzv. křídového papíru, odstranění příčin nepříjemného
pachu řady vysušených svazků, alternativní metody k dezinfekci a sterilizaci
etylén oxidem. Proces však nekončí jen vysušením dokumentu. Nastupují
metody dalšího ošetření rozmražených dokumentů podle jejich fyzického
stavu a kulturně historické hodnoty: uložení do ochranných obalů, ambulantní
ošetření, převazba, konzervace, restaurování, reformátování
především
však musíme najít vhodné cesty k prevenci katastrof, aby národní kulturní
bohatství nebylo znovu ničeno kalnou vodou a plísněmi.
PhDr. Františka Vrbenská
|