BULLETIN
SKIP

SVAZ KNIHOVNÍKŮ A INFORMAČNÍCH PRACOVNÍKŮ ČR

1
2003

Aktuální číslo Archiv Obsah

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

POVODŇOVÁ MOZAIKA
Jak na to

POVODNĚ V ČECHÁCH - POMOC Z RAKOUSKÉ NÁRODNÍ KNIHOVNY

Výtěžek sbírky mezi zaměstnanci i čtenáři Rakouské národní knihovny, částku 15 tisíc € určenou českým knihovnám na nápravu škod po povodních převzal z rukou ředitelky Johanny Rachinger začátkem února ve Vídni ředitel české Národní knihovny Vojtěch Balík. Předání byli přítomni též zástupci rakouského ministerstva pro vědu, a dále český velvyslanec ve Vídni Jiří Gruša, který s povděkem připomněl, že toto není zdaleka jediný projev podpory rakouských občanů a institucí české kultuře a vědě, která utrpěla povodněmi. Částka byla deponována na povodňové konto SKIP, odkud bude podle předběžné dohody s předsedou SKIP využita zejména na podporu náhrady a znovuvybudování vodou zničených fondů knihoven. Vedle toho přišla ze stejného zdroje do pražské Národní knihovny velká zásilka hodnotných odborných publikací určená zejména pražským odborným knihovnám těžce postiženým povodní.

PERSPEKTIVY VYSOUŠENÍ ZAMRAZENÝCH KNIHOVNÍCH FONDŮ NA POČÁTKU ROKU 2003

Více než tři čtvrtiny z celkového počtu zhruba 600 000 svazků zaplavených v srpnu 2002 byly likvidovány, pouze menší část, která tvořila jádro sbírek, se podařilo vysušit nebo převézt do mrazíren. Většina archivních i knihovních dokumentů se soustředila v Mochovských mrazírnách v pobočce Kladno a jejich objem byl odhadován na cca 900 paletizačních jednotek papírových dokumentů různých typů. Takové množství by nebylo možné ošetřit metodou vakuového vymrazování (freeze drying), která se běžně v těchto případech v zahraničí využívá.

Zamražená torza knihovních sbírek jsou z hlediska institucí, které je vlastní a spravují, tím nejcennějším, ať už se jedná skutečně o historicky vzácné tisky (Městská knihovna v Praze), významný dokumentární fond (Knihovna Muzea družstevnictví, Hornikowu knihovnu náležející Sdružení přátel Lužice, aj.), nesnadno nahraditelnou sbírku novodobou zahrnující hlavně druhou polovinu 19. století (Archiv Akademie věd ČR) - zejména pokud slouží pro studijní účely (knihovna Právnické fakulty UK). Snad nejhorší ztrátu představují sbírky Národního technického muzea, mimo jiné archiv architektury. Pro poničené sbírky Archeologického ústavu AV ČR se našlo řešení rychle: dokumenty byly odvezeny do Dánska, které nabídlo jejich bezplatné vysušení. Bylo třeba hledat alternativní metody sušení, které by výrazně nezhoršily chemické a fyzikální vlastnosti dokumentů, byly realizovatelné v přiměřených časových lhůtách a samozřejmě za únosné finanční náklady - přitom úhrada Mochovským mrazírnám činí 23 miliónů Kč za rok.

Sušení horkovzdušné a mikrovlnné jsou metodami vhodnými jen pro spisový materiál nebo knihy, u nichž se nepředpokládá dlouhodobější archivace, protože způsobují stárnutí dokumentů. Už vůbec je nelze používat pro sušení pauzovacích papírů, které obecně patří k nejproblematičtějším materiálům. Lyofilizace není doporučována pro staré svazky a dokumenty na nosiči odpovídajícím strukturou filtračnímu papíru, zato je velmi pro účinná sušení papírů křídových. Šetrnou, univerzální a spolehlivou metodu vakuového balení znevýhodňuje velmi značná pracnost a relativní zdlouhavost.

Sušení vlhkým teplem lze použít pro velká množství dokumentů s limitovanou užitností, protože u něj dochází k jistému, byť nepříliš výraznému zhoršení mechanických vlastností. Sušení na volném vzduchu je z hlediska dokumentů velmi přátelskou metodou a pro vazební usně a pergameny jedinou možnou, ale pracnou a zdravotně poněkud riskantní. Při tepelných metodách sušení je třeba vyčlenit elektrografické kopie a plastové obaly, protože je zvýšená teplota poškozuje, při mikrovlnném sušení působí vážné komplikace kovové předměty (je třeba odstínit záření a regulovat radiační pole).

Z uvedených technologií byly nejdostupnějšími a nejslibnějšími metodami, které by objektivní podmínky dovolily NK ČR realizovat jako zkušební provoz, metoda vysoušení vakuovým balením a metoda sušení vlhkým vzduchem (při regulované teplotě a vlhkosti). NK ČR dostala darem od Britské rady tři vakuové vysoušeče typu Archipress vyráběné britskou firmou Conservation by Design. Ošetřovaný svazek je obalen netkanou textilií, obložen savým papírovým materiálem a umístěn do polyetylénového sáčku. Vloží se do přístroje, kde se zatíží vhodným závažím. Přístroj odčerpá vzduch a sáček je zataven. Vzniklý podtlak odčerpá vodu do obalů z textilie a novin; zatavený svazek se nechá určitou dobu - až do několika dnů - pracovat, vzlínající voda je pohlcována improvizovaným obalem. Uvedený proces je nutné provést až desetkrát a proces vysoušení jedné knihy se prodlouží až na 14 dní podle síly a stavu daného svazku. V Centrálním depozitáři v Hostivaři se na nich přednostně započalo s vysoušením cenného historického fondu Městské knihovny v Praze. Tři pracovníci v jedné směně mohou usušit 120 až 200 svazků za měsíc.

Technologie sušení dřeva je optimální pro větší objemy novodobého fondu - papírových dokumentů, které trvale uchovávat buď není nutné (nebohemikální odborné publikace ústavů a vysokých škol), nebo není možné a počítá se s jejich reformátováním (periodika 2. pol. 19. a 1. pol. 20. stol. tištěná na kyselém papíru podléhajícím degradaci). Výhodami metody jsou kontrola a řízené změny vlhkosti a teploty, možnost zpracování velkého objemu dokumentů v relativně krátké době, levný provoz a dlouhodobé využití. Tuto cestu vysoušení zamrazených knihovních fondů využila také Akademie věd ČR, která zbudovala sušárnu ve svém objektu v Jenštejně.

Před započetím vysoušení byly provedeny modelové testy v klimatizační komoře, jejichž pomocí byla stanovena optimální křivka regulace teploty a vlhkosti, poté následoval téměř dvouměsíční zkušební provoz v sušárnách dřeva v Kralupech nad Vltavou, které byly zprovozněny pro tento účel, s řídící jednotku pro sušení dřeva s vyhříváním a zvlhčováním párou, doplněnou senzorickým systémem měření teploty a vlhkosti uvnitř komor a uvnitř knih a zařízením na přenos dat na dálku, aby bylo možné průběh vysoušení průběžně sledovat a monitorovat.

Knihy jsou ukládány na speciálních vozících, každý svazek mezi dvěma porézními keramickými deskami, které působí proti deformacím vznikajícím během sušení a současně jako absorbér vlhkosti spolu s netkanou textilií, jíž jsou knihy obloženy, aby nedošlo ke slepení desek. Vlhkost pohlcuje i novinový/filtrační papír, zabraňující zanášení keramických desek nečistotami z vody obsažené v knihách. Jednotlivé svazky jsou odděleny keramickými distancemi přilepenými na dlaždicích, aby byla zajištěna cirkulace vzduchu kolem každého sušeného svazku: mezery mezi knihami tak urychlí sušení.

Už první výsledky překvapily velkým procentem knih, na kterých se neprojevily větší deformace desek a papíru. Další vysušené dávky se již vyznačují velmi dobrou kvalitou a rovněž chemicko-fyzikální atesty ukazují značně uspokojivé parametry. Sušárna dřeva proto přešla z ověřovací fáze do plného provozu. Do jedné komory se vejde cca 1500 - 2000 knih podle formátu a tloušťky (7 m3), sušení potrvá maximálně 7 dní, prozatímní kalkulace nákladů cca 25,- Kč na knihu včetně dopravy z Kladna do Kralup, vykládky a nakládky komor firmou. V současné době jsou zde vysoušeny fondy knihovny Muzea družstevnictví. Při intenzivním využití obou sušících komor by bylo možné v kralupské provozovně zachránit během období jednoho roku 1/3 všech papírových dokumentů zamrazených v Mochovských mrazírnách na Kladně.

Nabízejí se další možnosti, prezentované tuzemskými i zahraničními firmami: instalace vícekapacitní lyofilizační jednotky pro vzácnější dokumenty a tisky na křídovém papíře; vyhlášení veřejné obchodní soutěže na dodávku vakuového vymrazování provozovaného komerčně; zprovoznění další technologie vakuového sušení; prověření a využití možností mikrovlnného vysoušení. NK ČR bude v rámci prostředků získaných z Mellonovy nadace také řešit problematiku poškození tzv. křídového papíru, odstranění příčin nepříjemného pachu řady vysušených svazků, alternativní metody k dezinfekci a sterilizaci etylén oxidem. Proces však nekončí jen vysušením dokumentu. Nastupují metody dalšího ošetření rozmražených dokumentů podle jejich fyzického stavu a kulturně historické hodnoty: uložení do ochranných obalů, ambulantní ošetření, převazba, konzervace, restaurování, reformátování… především však musíme najít vhodné cesty k prevenci katastrof, aby národní kulturní bohatství nebylo znovu ničeno kalnou vodou a plísněmi.

PhDr. Františka Vrbenská





Obsah

Optimalizováno pro MSIE 5.5 a Netscape 6.0

SKIP