Rozhodně to nebylo jednoduché. Poslanecká sněmovna hlasovala o zákonu třikrát, protože si ho několikrát prohodila se Senátem. Pro osvěžení:

21.1.1998 byl první návrh zákona podán současně ve sněmovně a Senátu. Lobystická skupina knihovníků V. Vohlídalová, V. Richter, V. Balík a K. Sosna se již 3.3.1998 sešla v pracovně ředitele Parlamentní knihovny s autorem zákona poslancem Oldřichem Kužílkem a tehdejším předsedou kulturního výboru sněmovny poslancem Michalem Prokopem, aby je získala pro myšlenku začlenění knihoven do zákona jako jedné ze vstupních bran k informacím se státních úřadů a radnic. Povedlo se. Pak už se jenom hledala vyhovující formulace a hlídalo se, aby během jednání ve výborech sněmovny a během 2. a 3. čtení z textu nevypadla.

21.5.1998 sněmovna návrh schválila a postoupila Senátu. Výše zmíněná lobystická skupina knihovníků přenesla během června svoji činnost na půdu Senátu. I zde jsme díky pochopení zejména senátora Michaela Žantovkého uspěli.

11.6.1998 Senát o dva hlasy návrh zákona nepřijal a vrátil sněmovně. Ta ho již do mimořádných voleb nemohla stihnout projednat, takže se muselo čekat, zdali se po volbách objeví nový návrh.

18.6.1998 Senát pod silným politickým a mediálním tlakem přijal téměř shodné znění jako vlastní návrh zákona a poslal ho do sněmovny. Tím se začalo znova od nuly. Znova a u nových poslanců jsme museli začít lobovat i my. Pochopení jsme našli zejména u nového předsedy kulturního výboru sněmovny PhDr. Petra Mareše.

10.2.1999 sněmovna přijala zákon podruhé.

11.3.1999 Senát zákon podruhé sněmovně vrátil s pozměňovacími návrhy.

11.5.1999 Poslanecká sněmovna zákon konečně schválila ve znění navrženém Senátem.

Po podpisu prezidenta republiky a vydání ve Sbírce zákonů zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2000.