Jak to bylo se
zákonem o informacích?
Rozhodně to nebylo jednoduché. Poslanecká
sněmovna hlasovala o zákonu třikrát, protože si ho několikrát prohodila se
Senátem. Pro osvěžení:
21.1.1998 byl první návrh zákona podán
současně ve sněmovně a Senátu. Lobystická skupina knihovníků V. Vohlídalová, V.
Richter, V. Balík a K. Sosna se již 3.3.1998 sešla v pracovně ředitele Parlamentní
knihovny s autorem zákona poslancem Oldřichem Kužílkem a tehdejším předsedou
kulturního výboru sněmovny poslancem Michalem Prokopem, aby je získala pro myšlenku
začlenění knihoven do zákona jako jedné ze vstupních bran k informacím se
státních úřadů a radnic. Povedlo se. Pak už se jenom hledala vyhovující formulace
a hlídalo se, aby během jednání ve výborech sněmovny a během 2. a 3. čtení z
textu nevypadla.
21.5.1998 sněmovna návrh schválila a
postoupila Senátu. Výše zmíněná lobystická skupina knihovníků přenesla během
června svoji činnost na půdu Senátu. I zde jsme díky pochopení zejména senátora
Michaela Žantovkého uspěli.
11.6.1998 Senát o dva hlasy návrh zákona
nepřijal a vrátil sněmovně. Ta ho již do mimořádných voleb nemohla stihnout
projednat, takže se muselo čekat, zdali se po volbách objeví nový návrh.
18.6.1998 Senát pod silným politickým a
mediálním tlakem přijal téměř shodné znění jako vlastní návrh zákona a poslal
ho do sněmovny. Tím se začalo znova od nuly. Znova a u nových poslanců jsme museli
začít lobovat i my. Pochopení jsme našli zejména u nového předsedy kulturního
výboru sněmovny PhDr. Petra Mareše.
10.2.1999 sněmovna přijala zákon podruhé.
11.3.1999 Senát zákon podruhé sněmovně
vrátil s pozměňovacími návrhy.
11.5.1999 Poslanecká sněmovna zákon
konečně schválila ve znění navrženém Senátem.