Návrh zásad zákona o veřejných knihovnách
ČERVEN 1997
ZPRACOVAL:
Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR
PhDr. Vít Richter
předseda
tel/fax 702 655, e-mail: richter.vit@cdh.nkp.cz
PhDr. Hanuš Hemola
vedoucí pracovní skupiny pro knihovnický zákon
tel. 21 663 209, fax 26 66 27, e-mail: dir.os@nkp.cz
Důvodová zpráva
1. Úvod
Veřejné knihovny jsou v rozvinutých demokraciích chápány jako jeden z významných nástrojů praktického uskutečňování základního lidského práva na rovný přístup k informacím, na jejich svobodnou výměnu, na získávání vědomostí a svobodné utváření názorů. Důležitou úlohu plní veřejné knihovny při práci s dětmi, mládeží, handicapovanými a dalšími sociálními skupinami. Činnost knihoven je veřejnou službou a knihovny jsou považovány za instituce veřejného zájmu. Ve svém poslání se knihovny zaměřují zejména na:
- shromažďování a rovné zpřístupňování zdrojů informací pro vědu, vzdělávání, kulturu a společenský rozvoj,
- vytváření čtenářských návyků dětí, celoživotní vzdělávání, uspokojování kulturních potřeb a poskytování příležitostí pro rozvoj osobnosti občanů,
- poskytování informačních služeb místním podnikům, institucím a zájmovým skupinám,
- uchování a ochranu národního kulturního i všelidského dědictví.
Veřejné knihovny jsou dnes pojímány především jako informační instituce. Jednotlivé státy zpravidla zakotvují poslání a činnost knihoven do širšího rámce veřejných informačních služeb a formulují cíle v oblasti získávání a efektivního využívání informací pro společenský rozvoj. Knihovny jsou v tomto rámci považovány za podstatný článek vzdělávací a informační infrastruktury.
Neopominutelným motivem vlivu státu na činnost knihoven je snaha docílit maximální efektivnosti celého systému a spolu s tím hospodárnosti při vynakládání prostředků z veřejných rozpočtů. Toho lze u knihoven dosáhnout jedině vědomou koordinací a kooperací.
Nejvýraznějším příkladem přístupu státu k rozvoji veřejných knihoven je knihovnická legislativa vymezující základní vztahy mezi knihovnou, zřizovatelem a státem i knihovnami navzájem. Zákony o veřejných knihovnách jsou standardní součástí legislativy většiny demokratických zemí. Jejich tvorbu a zkvalitňování podporuje dnes věcně i finančně Rada Evropy. Příprava domácího zákona je tedy v souladu se zapojování ČR do širších evropských struktur.
2. Vliv ekonomické a společenské transformace na činnost veřejných knihoven
V roce 1996 působilo na území České republiky 7 626 veřejných knihoven (včetně jejich poboček) zřizovaných obcemi, okresními úřady a v omezeném množství i Ministerstvem kultury ČR (státní vědecké knihovny). Veřejné knihovny tvoří nejhustší síť kulturních zařízení, která je vcelku rovnoměrně rozložena po celém území státu. Podle průzkumu provedeném v roce 1996 navštěvuje veřejné knihovny 30 % občanů. Uvedený průzkum prokazuje, že 78 % občanů v různých obdobích svého života navštěvovalo veřejnou knihovnu.
Pozitivní proces odstátnění a zrušení nefunkčních centralistických struktur po roce 1989 měl svou negativní stránku v tom, že nenásledoval žádný pokus o vytvoření fungující sítě knihovnických služeb. Veřejné knihovny zřizované obcemi od roku 1989 působí bez jakékoliv aktivní podpory státu. Ze strany státu chybí finanční podpora pro zajištění řady regionálních, celostátních a mezinárodních funkcí knihoven, které jsou v rozvinutých zemích standardně zajišťovány státem. Knihovny působí v období ekonomické a společenské transformace v nestabilním prostředí, což je příčinou celé řady negativních jevů.
Pro stále větší skupiny občanů se zhoršuje dostupnost knihovnických služeb. Od roku l989 zaniklo 642 veřejných knihoven (zejména vesnických a menších městských poboček). Jejich služby nebyly z velké většiny nahrazeny žádnou jinou formou, např. prostřednictvím pojízdných knihoven.
V rozporu s celosvětovým trendem dochází k rušení a rozpadu kooperativních systémů knihoven zřizovaných obcemi, v rámci kterých byly efektivně zajišťovány vybrané agendy a centrální servis pro všechny účastníky systému, např. společný nákup a zpracování knih, vytváření výměnných souborů knih apod. Atomizace knihoven vede k nehospodárnému využití finančních zdrojů při nedostatečném financování knihoven. Důsledkem je omezení rozsahu přírůstků a atraktivnosti služeb a následná likvidace zejména menších knihoven.
V řadě míst jsou veřejné knihovny zřizované obcemi zbavovány rozhodovacích pravomocí (např. při doplňování knihovních fondů). Často ztrácejí právní subjektivitu a stávají se organizační složkou jiného kulturního zařízení se zcela odlišným posláním a funkcemi, např. galerie či muzea. Kooperace s jinými knihovnami je pak vázána na libovůli a pochopení vedení tohoto kulturního "kombajnu". Veřejné knihovny jsou také někde zneužívány místní samosprávou pro výkon zcela jiných funkcí.
Změnou zřizovatele postupně dochází k rušení nebo omezování regionálních funkcí okresních knihoven. Při předávaní zřizovatelské pravomoci z okresních úřadů obcím se často ruší osvědčený systémový stupeň, který přesahuje dílčí zájmy jednotlivých obcí svou nadobecní, regionální funkcí. K l.l.l997 bylo v ČR pouze 34 okresních knihoven ze 77 okresů, l okresní knihovna byla zrušena bez náhrady. V 30 okresech jsou okresní funkce v různém objemu zajišťovány příslušnými městskými knihovnami a v 11 okresech nejsou v současnosti zajišťovány žádné regionální funkce. Tento živelný proces rozkladu nadále pokračuje.
Nedostatečné financování veřejně přístupných knihoven se nejvíce projevuje v omezování nákupu nové literatury do knihovních fondů, což vede přímo k redukci rozsahu a kvality knihovnických služeb. Knihovny ztrácejí schopnost plnit svou základní společenskou funkci, tj. zajistit všeobecnou dostupnost informací a publikovaných dokumentů všem občanům.
V důsledku nedostatku finančních prostředků se nadále zhoršuje prostorové zajištění činnosti knihoven. Řada knihoven se potýká s důsledky restitucí a musela se často přestěhovat do kvalitativně horších a menších prostor.
Úroveň automatizace knihovnických procesů a využití výpočetní a komunikační techniky je výrazně opožděno oproti ostatním zemím. Zatímco v rozvinutých zemích jsou knihovny automatizovány postupně od poloviny 60. let, v našich podmínkách byl masivní proces automatizace zahájen fakticky až počátkem 90. let.
3. Rozbor stávající právní úpravy
Připravovaný zákon má vazby na některé mezinárodní právní normy, které jsou součástí platného práva ČR, a to:
a/ Všeobecná deklarace lidských práv /č.l2O/l976 Sb./, která v článcích 2l, odst. 2. čl.23 a 27 formuluje právo na rovný přístup k veřejným službám, nárok na kulturní práva a účast na kulturním dění a v čl. 7 zakazuje diskriminaci při užívání těchto práv.
b/ Mezinárodní pakt o občanských a politických právech /č.l2O/l976 Sb./ , který v článku l9, odst. 2 zaručuje svobodu projevu formou vyhledávání, přijímání a rozšiřování informací a myšlenek všeho druhu, bez ohledu na hranice a jakýmikoli prostředky.
c/ Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech /č.l2O/l976 Sb./, který v článku l5 deklaruje právo účastnit se kulturního života.
d/ Závěrečný dokument zasedání Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v r. l988-l989, jehož je ČR signatářem, v odstavcích 34 a 52 dovoluje institucím a organizacím získávat, vlastnit, reprodukovat a rozlišovat jakékoli informační materiály a dále realizovat nerušený oběh uměleckých děl a kulturních předmětů.
Legislativa veřejných knihoven je reprezentována zejména zákonem o jednotné soustavě knihoven č. 53/1959 Sb. (knihovnický zákon) a navazujícími vyhláškami č.51/1965 Sb. o evidenci knihoven jednotné soustavy, o meziknihovní výpůjční službě a o přednostním právu knihoven při získávání literatury, časopisů a jiných sbírkových materiálů, č. 110/1965 Sb. o evidenci zahraniční literatury a dále směrnici MK ČSR čj. 10284/69 o evidenci a revizi knihovních fondů v knihovnách jednotné soustavy v pozdějších zněních.
Dosud platný knihovnický zákon reprezentuje centralistický model státně financované a řízené jednotné soustavy knihoven, jejíž cíle a činnost jsou plně podřízeny záměrům komunistické ideologie. Jednotlivá ustanovení zákona jsou pro činnost knihoven i jejich zřizovatele prakticky nepoužitelná, výjimkou je pouze ustanovení § 3 odst. 2a (meziknihovní výpůjční služba) a § 11 (prostorové zajištění knihoven). Svým pojetím se jedná o zákon zcela neslučitelný s principy tržní ekonomiky, který je v rozporu s demokratickými zásadami svobodného přístupu k informacím. Z těchto důvodů nelze uvažovat ani o jeho novelizaci.
Hlavním důvodem, proč tento zákon nebyl dosud zrušen, je především skutečnost, že navazující vyhlášky vymezují alespoň některé základní principy spolupráce mezi knihovnami v oblasti meziknihovních služeb a vytváření souborných katalogů. Existuje oprávněná obava, že zrušení těchto, byť rovněž zastaralých, vyhlášek by dále urychlilo a prohloubilo dezintegraci a rozpad dosud fungujících struktur.
4. Odůvodnění přijetí nového zákona
Přijetí nového zákona o veřejných knihovnách se navrhuje zejména z těchto důvodů:
- přizpůsobení se mezinárodním dokumentům o lidských, občanských, politických, sociálních a kulturních právech, které jsou součástí platného právního řádu ČR a dále mezinárodním dohodám, jichž je ČR signatářem,
- náhrada zastaralé a nevyhovující legislativy,
- deklarace zájmu státu na vytvoření národního knihovnického systému jako důležité součásti vzdělávací, informační a kulturní infrastruktury,
- vymezení poslání veřejných knihoven ve vztahu k občanům, tj. zejména garance za rovnoprávný a neomezený přístup k informacím vzdělání a kulturním hodnotám,
- vymezení postavení a právních vztahů knihoven, podpora integrace a stability knihoven
- stanovení povinností zřizovatele a státu při zajišťování činnosti veřejných knihoven. Úlohou státu je formou tržně kompatibilních nástrojů iniciovat a podporovat rozvoj veřejných knihoven v souladu se státní informační politikou,
- stanovení pravidel financování veřejných knihoven.
5. Komentář k jednotlivým zásadám návrhu zákona
Viz komentáře u jednotlivých zásad.
Návrh zásad zákona o veřejných knihovnách
Zásada č. 1: Účel zákona
Účelem zákona je upravit práva a povinnosti fyzických a právnických osob a státních orgánů související se zřizováním veřejných knihoven a poskytováním knihovnicko-informačních služeb s cílem vytvořit základní legislativní podmínky pro zabezpečení rovného a neomezeného přístupu všech občanů k informacím a kulturním hodnotám obsaženým ve všech druzích zveřejněných informačních dokumentů.
Komentář
Zákon obsahuje základní ustanovení týkající se zřizování veřejných knihoven a budování systému knihovnicko-informačních služeb financovaných z veřejných zdrojů v podmínkách demokratického státu s tržním hospodářstvím. Navazuje na pozitivní odkaz zákona o veřejných knihovnách z roku 1919 a částečně zákona o jednotné soustavě knihoven z roku 1959. Návrh respektuje mezinárodní doporučení (např. Manifest UNESCO o veřejných knihovnách, doporučení Mezinárodní federace knihovnických sdružení ke knihovnické legislativě, Rezoluci Evropského parlamentu na podporu knih a čtení v Evropě, Dohoda o právech dítěte). Předpokládá samostatný zákon o Národní knihovně České republiky a nepomíjení specifik knihovnicko-informační činnosti v případě dalších zákonů, např. o vysokých školách, o archivnictví atd. Dále předpokládá přípravu celostátně platných předpisů o poskytování meziknihovních služeb a prováděcích předpisů tohoto zákona. Hlásí se k naplňování Listiny základních lidských práv a svobod ČR.
Zásada č. 2: Veřejné knihovny
Veřejné knihovny jsou zřizovány ve veřejném zájmu jako kulturní, informační a vzdělávací zařízení. Jejich hlavním posláním je
- zabezpečovat bez jakéhokoliv omezení (ve smyslu politickém, jazykovém, etnickém, náboženském, ekonomickém, kulturním, vzdělanostním a věkovém) přístup občanům k poznatkům, myšlenkám a informacím, které jsou šířené na všech druzích nosičů které jsou šířené na všech druzích nosičů,
- uspokojovat kulturní, vzdělávací a informační potřeby občanů,
- napomáhat celoživotnímu vzdělávání a duchovnímu rozvoji jednotlivců i společenských skupin,
- shromažďovat, zpracovávat, uchovávat a zpřístupňovat univerzálně strukturované knihovní fondy zveřejněných dokumentů.
Veřejné knihovny své poslání plní jak prostřednictvím vlastních knihovních a informačních fondů a poskytováním knihovnicko-informačních služeb, tak i využitím jiných veřejných a ostatních knihoven.
Komentář
Pro účely tohoto zákona je veřejná knihovna instituce zřizovaná a financovaná zpravidla orgánem místní samosprávy (obcí), nebo jiným zřizovatelem za podmínek stanovených tímto zákonem, za účelem poskytování knihovnicko-informačních služeb. Z hlediska současného stavu jsou to knihovny obecní, městské, okresní a za určitých podmínek i současné státní vědecké knihovny.
Zásada č. 3: Knihovnicko-informační služby
Veřejné knihovny jsou povinné poskytovat základní knihovnicko-informační služby a po dohodě se svým zřizovatelem speciální knihovnicko-informační služby podle svého uživatelského zázemí a zaměření ostatních knihoven v místě, resp. oblasti svého působení. Všechny veřejné knihovny poskytují základní knihovnicko-informační služby bezplatně.
Komentář
Pro účely tohoto zákona jsou za základní knihovnicko-informační služby považovány:
- absenční půjčování dokumentů, prezenční půjčování dokumentů,
- poskytování ústních bibliografických a faktografických informací,
- vnitrostátní meziknihovní výpůjční a informační služby.
Za speciální knihovnicko-informační služby jsou považovány:
- vnitrostátní meziknihovní reprografické služby,
- mezinárodní meziknihovní výpůjční, reprografické a informační služby ,
- poskytování písemných bibliografických a faktografických informací a rešerší,
- přístup k vnějším informačním zdrojům,
- zpracování expertíz, přehledových studií a překladů,
- poskytování kopií dokumentů,
- vydávání publikací a jiné.
Zásada č. 4: Zřizovatelé veřejných knihoven
Veřejné knihovny zřizují, financují a jejich činnost materiálně zajišťují zpravidla obce (ve smyslu zákona o obcích ČNR č. 367/90 Sb.). Obec může tuto funkci přenést na jiného zřizovatele s jeho souhlasem a pokud je schopen zajistit v plném rozsahu základní služby vymezené tímto zákonem.
Zřizovatel stanoví vydáním zřizovací listiny veřejné knihovny základní zaměření činnosti veřejné knihovny ve smyslu tohoto zákona a pravidla jejích vztahů se zřizovatelem. Zřízení veřejné knihovny je zřizovatel povinen oznámit příslušnému ministerstvu k evidenci. Zájmy veřejné knihovny vůči zřizovateli zastupuje ředitel, resp. vedoucí knihovny nebo knihovní rada.
Zřizovatel vytváří podmínky pro zapojení veřejné knihovny do spolupráce s jinými veřejnými a ostatními knihovnami ve smyslu tohoto zákona.
Zřizovatel poskytuje na provoz veřejné knihovny prostory, jejichž charakteristiky určují prováděcí nařízení (typové směrnice) vydané k tomuto zákonu. Přemístit veřejnou knihovnu či její část je možné jen tehdy, budou-li nové prostory vyhovovat účelu, pro který byla veřejná knihovna zřízena.
Zřizovatel může veřejnou knihovnu zrušit pokud pominuly důvody, ke kterým byla veřejná knihovna zřízena a požádá příslušné ministerstvo o vynětí z evidence veřejných knihoven.
Komentář
Zákon předpokládá zřízení veřejné knihovny, či jiné zabezpečení knihovnicko-informačních služeb, ve všech obcích. Při přenesené zřizovatelské povinnosti na jinou právnickou nebo fyzickou osobu zákon předpokládá finanční a materiální podporu státu novému zřizovateli ve stejném rozsahu, v jakém by ji obdržela odpovídající veřejná knihovna při dodržení všech podmínek stanovených tímto zákonem.
Zásada č. 5: Knihovní rada
Pro účel řízení a kontroly veřejné knihovny ze strany zřizovatele a zastupování zájmů a požadavků veřejné knihovny vůči zřizovateli se zřizuje institut knihovní rady. Úkolem rady je kontrolovat dodržování zřizovací listiny veřejné knihovny a její činnost ve smyslu tohoto zákona. Rada zejména dbá na finanční a materiální zabezpečení činnosti veřejné knihovny, kontroluje efektivnost vynakládaných prostředků a sleduje personální otázky.
Komentář
Knihovní rada se skládá nejméně ze tří členů a je ustavena z osobností společenského a kulturního života obce či regionu, které patří mezi uživatele knihovnicko-informačních služeb veřejné knihovny. Knihovní radu jmenuje zřizovatel veřejné knihovny.
Zásada č. 6: Národní knihovnická rada
Příslušný ministr jmenuje jako svůj poradní orgán Národní knihovnickou radu pro záležitosti veřejných knihoven a zřizuje její stálý výkonný sekretariát. Náplň činnosti Národní knihovnické rady, její složení, práva a povinnosti vyplývají z ustanovení tohoto zákona a statutu.
Komentář
Národní knihovnická rada se skládá ze zástupců:
- Národní knihovny ČR,
- knihovnických spolků, svazů nebo jiných organizací, které sdružují knihovnické pracovníky,
- jiných organizací zabývající se profesně knihovnickými činnostmi,
- organizací reprezentujících obecní zastupitelstva,
- organizací sdružujících knihkupce, autory a vydavatele, resp. dalších organizací zabývajících se profesně podobnými činnostmi.
Zásada č. 7: Spolupráce veřejných knihoven a kooperační celky
Veřejné knihovny se mohou v zájmu účelné a účelové spolupráce sdružovat do kooperačních systémů bez ohledu na územně správní celky. Na ústřední knihovnu kooperačního systému je možné na smluvních základech přenést některé funkce a soustředit zde odborné i finanční kapacity ke společnému doplňování a knihovnickému zpracování knihovních fondů, budování a správě výměnných souborů a souborného katalogu kooperačního systému.
Ve velkých městech poskytují veřejné knihovny své knihovnicko-informační služby zpravidla prostřednictvím systému ústřední knihovny a účelně rozmístěných poboček, které tvoří zvláštní typ městského (místního) kooperačního systému, který je zpravidla zřizován jedním zřizovatelem.
Veřejné knihovny v rámci svého poslání spolupracují s jinými veřejnými a ostatními knihovnami zejména v oblasti poskytování meziknihovních služeb.
Komentář
Spolupráce veřejných a ostatních knihoven a možnost sdružování veřejných knihoven do kooperačních celků (systémů) vytváří prostor pro vyšší kvalitu knihovnicko-informačních služeb a dává zejména malým obcím a jejich obyvatelům určité záruky pro uchování jejich nezbytného rozsahu za přijatelných nákladů.
Zásada č. 8: Regionální funkce a regionální knihovny
Na základě doporučení Národní knihovnické rady ministr vydá rozhodnutí o veřejných knihovnách, které se stanou regionálními knihovnami a o přidělení státní dotace k plnění regionálních funkcí 1. a/nebo 2. stupně. Regionální funkce pro nižší územně správní celek (na úrovni dnešního okresu) vykonává regionální knihovna 1. stupně. Regionální funkce pro vyšší územně správní celek (na úrovni bývalých krajů, resp. podle příslušného zákona upravujícího vyšší územně správní celky ČR) vykonává regionální knihovna 2. stupně. Regionální knihovna plní ve svém místě funkci veřejné knihovny, která je zřizována podle ustanovení tohoto zákona, a pro oblast své působnosti plní regionální funkce, které jsou hrazeny státní dotací přímo ze státního rozpočtu nebo prostřednictvím rozpočtu příslušného stupně státní správy.
Regionální knihovna 1. stupně plní tyto regionální funkce:
- poskytuje metodickou pomoc veřejným a ostatním knihovnám regionu pro odborné knihovnické činnosti,
- poskytuje konzultační služby pro veřejné a ostatní knihovny regionu a jejich zřizovatele,
- zpracovává a nese odpovědnost za knihovnickou statistiku veřejných knihoven regionu,
- poskytuje a nese odpovědnost za regionální informační služby.
Regionální knihovna 2. stupně plní tyto regionální funkce:
- poskytuje metodickou pomoc regionálním knihovnám 1. stupně a ostatním knihovnám regionu pro odborné knihovnické činnosti,
- poskytuje konzultační služby pro veřejné a ostatní knihovny regionu a jejich zřizovatele,
- zpracovává a nese odpovědnost za knihovnickou statistiku veřejných knihoven regionu,
- poskytuje a nese odpovědnost za regionální informační služby,
- podílí se na budování systému národní bibliografie ČR,
- je regionálním střediskem meziknihovních služeb,
- organizuje odborné semináře a doškolování pracovníků veřejných a ostatních knihoven,
- vydává učební a praktické pomůcky, zpravodaje a bibliografie.
Komentář
Pro zachování a zvyšování odborné úrovně veřejných a ostatních knihoven regionů (okres, vyšší územně správní celek) poskytuje stát dotace veřejným knihovnám pro plnění regionálních funkcí. Národní knihovnická rada na základě veřejné soutěže nebo jiného objektivního hodnocení doporučí ministrovi veřejnou knihovnu k získání státní dotace k výkonu regionálních funkcí na dobu nejméně pěti (5) let. Zákon předpokládá dva stupně regionálních funkcí a nevylučuje působení jedné veřejné knihovny současně pro oba stupně regionálních funkcí. Regionální knihovna může zároveň působit jako ústřední knihovna kooperačního systému, na tyto její aktivity se však tato státní dotace nevztahuje.
Zásada č. 9: Financování veřejných knihoven
Veřejné knihovny jsou financovány:
- příspěvkem zřizovatele,
- dotacemi státu ve smyslu tohoto zákona,
- příjmy za poskytování placených knihovnicko-informačních služeb,
- doplňkovými zdroji.
Komentář
Zákon předpokládá vícezdrojové financování činnosti veřejných knihoven, kdy hlavní tíži nákladů na činnost veřejné knihovny ponese zřizovatel, který za určitých podmínek může získat pro veřejnou knihovnu pravidelné nebo jednorázové státní dotace.
Zásada č. 10: Přidělování státních dotací veřejným knihovnám
1. Stát poskytuje zřizovateli veřejné knihovny na její činnost státní dotaci, pokud zřizovatel poskytne veřejné knihovně příspěvek nad zákonem stanovené minimum. Podle stanoveného vzorce (x - y) . q = z , kde:
x = výše dotace zřizovatele na jednoho obyvatele
(Základem výpočtu je počet obyvatel územního celku, který veřejná knihovna svými službami zajišťuje, a suma v přepočtu na jednoho obyvatele odpovídající předcházejícímu fiskálnímu roku.)
y = zákonem stanovené minimum dotace poskytované zřizovatelem na jednoho obyvatele
(Základem pro stanovení minimální dotace je průměrná výše dotací zřizovatelů veřejných knihoven ČR odpovídající fiskálnímu roku, který předchází roku účinnosti tohoto zákona. Minimální dotace je stanovována pro každý nadcházející fiskální rok s ohledem na průměrný růst cen a nákladů stanovených podle oficiálního indexu průměrného růstu cen a nákladů.)
q = zákonem stanovený koeficient
(Koeficient je stanoven pro každý následující fiskální rok a není menší než 1,00.)
z = poskytnutá státní dotace
2. Stát poskytuje zřizovateli veřejné knihovny státní dotaci do rozpočtu veřejné knihovny na plnění regionálních funkcí v souladu se zněním zásady č. 8:
- ve výši w pro plnění funkcí regionální knihovny 1. stupně,
- ve výši v pro plnění funkcí regionální knihovny 2. stupně.
3. Stát vytváří podmínky pro jednorázové a jinak časově omezené účelové dotace k podpoře zřizovatelů veřejných knihoven:
- při výstavbě a rekonstrukci budov,
- pro vyrovnávání regionálních rozdílů v dostupnosti knihovnicko-informačních služeb,
- pro podporu zajištění dostupnosti knihovnicko-informačních služeb v malých obcích a pro menšinové skupiny obyvatelstva,
- pro meziknihovní spolupráci (podpora účasti v budování informačních sítí, zavádění nových standardů a norem knihovnicko-informačních služeb a aktualizace knihovních fondů).
Tyto dotace přiděluje ministr na základě doporučení Národní knihovnické rady nebo doporučení, které vzešlo z veřejné soutěže.
Komentář
Navržený model financování by měl racionalizovat nároky na státní rozpočet a zprůhlednit finanční toky ve veřejném knihovnictví. Státní rozpočet by měl motivovat příspěvkem zřizování veřejných knihoven a plně hradit nadlokální funkce knihoven.
Dále se od státu předpokládá poskytování účelových dotací na rozvoj a zavádění nových technologií a při zlepšování či radikální změně provozních podmínek. Východiskem pro stanovení výše této dotace by se mohl stát rozpočet roku 1997 (38 mil. Kč na podporu vědy a výzkumu v oblasti knihovnictví a 40 mil. Kč na podporu projektu rozvoje informačních sítí veřejných knihoven). Uvedená částka by byla valorizována s vazbou na vývoj příjmů státního rozpočtu, inflaci a stanovení cílů státní politiky ve vztahu k veřejným knihovnám.
Financování a další materiální zajištění závisí na znění daňových zákonů a na pravidlech rozpočtových a příspěvkových organizací. Zákon musí obsahovat konkrétní a jednoznačná pravidla pro podporu státu při zřizování veřejné knihovny a přiznávání dalších dotací ze státního rozpočtu. Systémem dotací vytváří stát motivační prostředí pro zřizování a činnost veřejných knihoven. Zákon stanovuje minimální dotaci zřizovatele veřejné knihovny na jednoho obyvatele jako základní jednotku, od které se odvíjí návrh na přiznání státní dotace a její výše. Navržený model je poměrně komplikovaný, ale vychází z podobných modelů, které jsou obvyklé ve vyspělých knihovnických státech Evropské unie (Dánsko, Velká Británie aj.).
V současné době je situace značně nepřehledná a knihovny, které jsou předmětem tohoto zákona jsou financovány přímo ze státního rozpočtu (státní vědecké knihovny z rozpočtu ministerstva kultury ČR), zprostředkovaně ze státního rozpočtu (okresní knihovny z rozpočtů okresních úřadů), z místních rozpočtů (městské a místní knihovny z rozpočtů orgánů místní samosprávy). Neprůhlednost finančních toků je zvyšována živelným rušením okresních knihoven, jejich přesuny pod orgány místní samosprávy bez finančního pokrytí regionálních funkcí. Státní prostředky určené na tyto funkce v rozpočtech okresních úřadů jsou ve valné většině ve stávající praxi pro knihovnictví nenávratně ztraceny. Většina místních samospráv pochopitelně bývalé regionální funkce ruší nebo je výrazně omezuje. Na druhé straně mnohé okresní a některé státní vědecké knihovny plní funkci veřejné knihovny v místě svého působení bez jakékoliv finanční podpory z rozpočtů místní samosprávy a tedy k tíži státního rozpočtu. Příklady z praxe jsou velmi různorodé a případ od případu záleží na osvícenosti jednotlivých představitelů státní a místní samosprávy.
Zásada č. 11: Pracovníci
Odborné knihovnické činnosti vykonávají pracovníci s příslušným knihovnickým vzděláním, podle vzdělání a náplně práce jsou zařazeni a ohodnoceni ve smyslu obecně platných předpisů a celostátního katalogu profesí, resp. jeho specifikace pro oblast knihovnicko-informační sféry. Profesionální pracovníci veřejných knihoven vykonávají pouze takové práce, které souvisejí s činností veřejných knihoven ve smyslu ustanovení tohoto zákona.
Komentář
Zákon stanoví kdo a za jakých podmínek je považován za kvalifikovaného knihovníka, způsoby získání kvalifikace či dobrozdání o její úrovni. Dále zde bude stanoveno, v jakých případech a za jakých podmínek je zřizovatel oprávněn poskytnout zaměstnání ve veřejné knihovně nekvalifikované pracovní síle.
Zásada č. 12: Dozor a spory
Kontrolu plnění povinností zřizovatelů vůči veřejným knihovnám a povinností veřejných knihoven ze zákona vyplývajících, přidělování státních dotací zajišťuje a záležitosti veřejných knihoven vůči státu zastupuje a spory řeší příslušné ministerstvo ve spolupráci s orgány místní správy a samosprávy ve smyslu platných právních předpisů. Ministerstvo vede evidenci veřejných knihoven. Příslušný ministr je oprávněn po konzultaci s Národní knihovnickou radou vydávat standardy a doporučení pro veřejné knihovny. Sleduje dodržování tohoto zákona, standardů a obecně závazných předpisů.
Komentář
Zákon stanoví konkrétní práva a povinnosti příslušného ministra (pravděpodobně ministra kultury) a ministerstva (pravděpodobně ministerstvo kultury) ve vztahu k veřejným knihovnám a jejich zřizovatelům.
Ve věcech sporů má každá ze stran sporu (knihovní rada, ředitel, resp. vedoucí veřejné knihovny a zřizovatel) právo odvolat se k nejbližšímu orgánu státní správy nebo příslušnému ministerstvu.
Zásada č. 13: Prováděcí předpisy a předpisy související
Příslušný ministr (ministerstvo) vydá:
1) prováděcí předpisy:
- o prostorových normách pro umístění veřejných knihoven,
- o poskytování dotací veřejným knihovnám, resp. jiným knihovnám ve smyslu tohoto zákona,
- o kvalifikačních předpokladech výkonu odborných knihovnických činností,
- o stanovení minimálního počtu pracovníků ve veřejných knihovnách (podle počtu obyvatel),
- o evidenci a revizi knihovních fondů ve veřejných knihovnách,
- o evidenci veřejných knihoven na příslušném ministerstvu,
2) související předpis:
- o poskytování meziknihovních služeb v ČR.
Komentář
Zákon předpokládá, že příslušný ministr, resp. ústřední orgán státní správy vydává prováděcí a související obecně závazné předpisy, kterými jsou některá ustanovení zákona uvedena do realizace.
