9. 6. – 24. 6. 2006
Přízemí, po - so: 9:00 - 19:00 hod.

Druhá série “Běžin Lug” (“Běžina louka”) vznikla v letech 2004 - 2005. I tento název je příhodný – “Běžin Lug” - známá povídka Ivana Turgeněva, stejně jako jen částečně dochovaný film Sergeje Eizenštejna i “turgeněvský” román “Román” Vladimíra Sorokina poukazují na nezbytný sémantický um. Ve skutečnosti tato série zdůrazňuje metodu fotografky - koncepčně výkladovou. Vyprávění předpokládá zcela definovaný – klidný obřad protékání času. Putování po širé venkovské Rusi. Už nemluvím o usedlosti venkovských vztahů, rozhovorů, vzájemného oťukávání, v důsledku kterých je možno nalézt klíč k ruskému venkovskému člověku. Přesně k tomu ruskému venkovanu, který je předmětem dávných sporů, ideologizovaný ještě v turgeněvské době, a zvláště agresivně-ideologické době sovětské. U Chorošilové, s její životní a kulturní zkušeností, nejsou žádné vazby s tímto věčným sporem. Proto volí příklad, který umožňuje odtrhnout se od toho všeho: jistá, čistá, průzračná optika, bez smítka, přímé světlo, stejná vzdálenost mezi objektivem a postavou, typologické vybudování v preciznosti, nic strojeného. A jistota v tom, že venkované chápou fotografování jako událost a sami zaujmou pózu, jež se zdá být trochu demonstrativní. Tento vizuální příměr je analogií nejen kulturologickou, ale i k chápání běžného chování. Zdá se, že se Chorošilová skutečně dopátrala přirozeného jednání v komunikaci s venkovany a venkovem. Krůček po krůčku došla k vzájemné důvěře. Přitom ale musí mít umělkyně vždy na paměti, že přišla na návštěvu. Ale určitý odstup tu přetrvává. Nejen to, tento odstup nebyl dokonce překonán. V souhrnu výše zmíněných manipulací, dříve etického pořádku, získáváme unikátní výsledek pro současnou fotografii: sérii fotoobrazů ruských rolníků, kteří se dívají do objektivu s určitou důvěrou. A to je velmi cenné.

V sérii “Baltijsk” je také specifické, vnitřní téma, ne vždy přímo svázané s vnějším plánem vyprávění. Baltijsk (prusky Pilau) je ruský vojenský přístav na Baltu. Vzhledem tomu, že se jedná o enklávu, znamená to pokračování v tématu izolace a odcizení, tak jako u “Ostrovanů”. Unikátní atmosféra Baltijsku je prolínáním typické sovětské výstavby s vojenskými památníky a objekty názorné agitace, a také klasické městské architektury 19. století a zbytků starobylého opevnění. Unikátní je i složení obyvatelstva: po válce byl Baltijsk obydlený vojáky a z menší části civilisty obsluhujícími přístav, všichni byli původem z různých částí SSSR. Tak tu vznikla svébytná populace, cítící se na území Východního Pruska poněkud neútulně. Není divu, že k dosažení takového žhavého tématu, bylo pro Chorošilovou nezbytné složit daň fotožurnalismu, zaznamenávajíc jak materiální stopy srážek vojensko pruské a vojensko sovětské civilizace, tak i lidských individuí. Ale nejlepší práce ze série jsou jakoby nějak vytržené ze žánrového kontextu. Chorošilová nafotila mladé námořníky s upřeným pohledem. Ještě z většího pocitu nejistoty ze svého zakořenění “tady a teď” se zrodily duální portréty námořních důstojníků a jejich žen v jejich reálném prostředí. Její hrdinové se drží za ruce, podtrhujíc spojení přátel jako jediného dostupného svazku.

Zdá se, že Chorošilová vážně přilnula k vojenskému tématu. Série “9,5% plus” se představuje seriózním vyprávěním o ženách ve vojenských silách. A zajisté, důvěrným. Mladá fotografka našla kontakt se všemi - od řadových vojáků až po plukovníky, se všemi jejich osobními i pracovními problémy, přídavky či zákazy těhotenství v období služby.