Příloha 2
Zásady pro vyplňování ohlašovacích lístků
Pracovní pomůcka
1. VYDAVATEL
Uvádíme název nakladatelské nebo vydavatelské instituce a jejich sídlo.
Příklady:
Albatros. Praha
Moravské zemské muzeum. Brno
2. AUTOR
U děl, u nichž je uveden původce, je záhlavím jeho jméno. Za původce se považuje spisovatel u literárních děl, výtvarník u obrazových děl, sestavovatel katalogů, slovníků, sbírek příkladů a vzorců apod.
Jsou-li v popisovaném díle uvedeni dva nebo tři původci, uvádíme jména všech dvou nebo tří. Jsou-li v díle čtyři a více původců jako rovnocenní spoluautoři, nebo není-li uveden žádný, popisujeme dílo pod názvem. Je-li ale některý z autorů uveden jako vedoucí autorského kolektivu nebo graficky zvýrazněn, uvádí se jako hlavní autor. Za jménem následují tři tečky a v hranaté závorce je uveden údaj [aj.].
Příklady:
Jirásek, Alois
Havlíček Borovský, Karel (díla jednoho autora)
Soukup, Vladimír – Demela, Jindřich (dva autoři)
Novák, Jan – Matula, Rudolf – Kučera, Václav (tři autoři)
Martiško, Josef …
Z údajů o původcích vypouštíme všechny osobní údaje, jako jsou:
vědecké a šlechtické tituly
povolání
hodnosti aj.
Uvádění šlechtických přídomků u rodového jména (u historických osobností):
Příklady:
Dačický z Heslova, Mikuláš
Harant z Polžic a Bezdružic, Kryštof
Ženská rodová jména píšeme vždy ve tvaru obvyklém v jazyce autorek. Nepoužíváme tedy ani mužských forem jmen u slovanských autorek (vyskytují se výjimečně), ani ženských forem u autorek jiných národů.
Příklady:
Konopnicka, Marja
Christie, Agatha
Používá-li autorka rodové jméno, píšeme je takto:
Viková-Kunětická, Božena
Otáhalová-Popelová, Jiřina
3. NÁZEV
Pod názvem popisujeme:
díla čtyř a více původců
díla, v nichž původce není uveden (např. sborníky, encyklopedie aj.)
Záhlavím je zpravidla první slovo názvu díla.
Příklad:
Ročenka sdělovací techniky
Název píšeme zásadně v tom tvaru a tím pravopisem, jak je uváděn v příslušném díle. Jednotlivá slova názvu nekrátíme.
Číslovky nestavíme do záhlaví. Pořadatelem záhlaví je první slovo následující po číslovce.
Příklady:
1. celostátní konference …
1. krajský seminář …
4. PODNÁZEV
Do podnázvu náležejí všechny úaje, které blíže určují nebo rozvádějí název díla po stránce tematické nebo formální, charakterizují název díla nebo podávají informace o vzniku, účelu a technickém nebo uměleckém vybavení díla. Zpravidla bývají uvedeny na titulním listu.
Příklady:
Literárně-historická črta
Román
Politická mapa (u map a plánů)
Měřítko (u map a plánů)
Sborník z konference
Údaje z podnázvu zaznamenáváme v tom tvaru a pořadí, jak jsou uvedena na titulním listu, popř. na jiném místě v knize, které je zdrojem popisu.
5. OZNAČENÍ VYDÁNÍ
Je to údaj označující pořadí a druh vydání.
Příklady:
1. vyd.
2., dopl. vyd.
3., upr. a rozš. vyd.
4. vyd., 1. vyd. v nakl. Grada
6. VAZBA
Používáme těchto označení vazeb: brož., váz., mapa, CD-ROM, DVD, online. Nepoužíváme označení druhů vazeb zavedených v minulosti knižním velkoobchodem (V1, V2 … V9).
U online publikací je třeba uvádět navíc formát (např. pdf, ePub) a URL, z níž bude publikace dostupná.