Příloha 2

 

Příloha 2

Zásady pro vyplňování ohlašovacích lístků

Pracovní pomůcka

1. VYDAVATEL

Uvádíme název nakladatelské nebo vydavatelské instituce a jejich sídlo.

Příklady:

Albatros. Praha
Moravské zemské muzeum. Brno


2. AUTOR

U děl, u nichž je uveden původce, je záhlavím jeho jméno. Za původce se považuje spisovatel u literárních děl, výtvarník u obrazových děl, sestavovatel katalogů, slovníků, sbírek příkladů a vzorců apod.

Jsou-li v popisovaném díle uvedeni dva nebo tři původci, uvádíme jména všech dvou nebo tří. Jsou-li v díle čtyři a více původců jako rovnocenní spoluautoři, nebo není-li uveden žádný, popisujeme dílo pod názvem. Je-li ale některý z autorů uveden jako vedoucí autorského kolektivu nebo graficky zvýrazněn, uvádí se jako hlavní autor. Za jménem následují tři tečky a v hranaté závorce je uveden údaj [aj.].

Příklady:

Jirásek, Alois
Havlíček Borovský, Karel (díla jednoho autora)
Soukup, Vladimír – Demela, Jindřich (dva autoři)
Novák, Jan – Matula, Rudolf – Kučera, Václav (tři autoři)
Martiško, Josef …[aj.] (vedoucí autorského kolektivu čtyři a více autorů)

Z údajů o původcích vypouštíme všechny osobní údaje, jako jsou:

vědecké a šlechtické tituly
povolání
hodnosti aj.

Uvádění šlechtických přídomků u rodového jména (u historických osobností):

Příklady:

Dačický z Heslova, Mikuláš
Harant z Polžic a Bezdružic, Kryštof

Ženská rodová jména píšeme vždy ve tvaru obvyklém v jazyce autorek. Nepoužíváme tedy ani mužských forem jmen u slovanských autorek (vyskytují se výjimečně), ani ženských forem u autorek jiných národů.

Příklady:

Konopnicka, Marja
Christie, Agatha

Používá-li autorka rodové jméno, píšeme je takto:

Viková-Kunětická, Božena
Otáhalová-Popelová, Jiřina


3. NÁZEV

Pod názvem popisujeme:

díla čtyř a více původců
díla, v nichž původce není uveden (např. sborníky, encyklopedie aj.)

Záhlavím je zpravidla první slovo názvu díla.

Příklad:
Ročenka
sdělovací techniky

Název píšeme zásadně v tom tvaru a tím pravopisem, jak je uváděn v příslušném díle. Jednotlivá slova názvu nekrátíme.

Číslovky nestavíme do záhlaví. Pořadatelem záhlaví je první slovo následující po číslovce.

Příklady:
1. celostátní konference …
1. krajský seminář …


4. PODNÁZEV

Do podnázvu náležejí všechny úaje, které blíže určují nebo rozvádějí název díla po stránce tematické nebo formální, charakterizují název díla nebo podávají informace o vzniku, účelu a technickém nebo uměleckém vybavení díla. Zpravidla bývají uvedeny na titulním listu.

Příklady:
Literárně-historická črta
Román
Politická mapa (u map a plánů)
Měřítko (u map a plánů)
Sborník z konference

Údaje z podnázvu zaznamenáváme v tom tvaru a pořadí, jak jsou uvedena na titulním listu, popř. na jiném místě v knize, které je zdrojem popisu.


5. OZNAČENÍ VYDÁNÍ

Je to údaj označující pořadí a druh vydání.

Příklady:
1. vyd.
2., dopl. vyd.
3., upr. a rozš. vyd.
4. vyd., 1. vyd. v nakl. Grada


6. VAZBA

Používáme těchto označení vazeb: brož., váz., mapa, CD-ROM, DVD, online. Nepoužíváme označení druhů vazeb zavedených v minulosti knižním velkoobchodem (V1, V2 … V9).

U online publikací je třeba uvádět navíc formát (např. pdf, ePub) a URL, z níž bude publikace dostupná.

 

01.12.12