Lotyšská národní knihovna

Pět staletí lotyšsko-českých literárních vztahů
I. část
 

Fotogalerie z vernisáže
9.5.2005

Lotyšsko a české země jsou od sebe vzdáleny přes tisíc kilometrů, nikdy neměly společné hranice, vzájemné územní či jiné nároky, celá staletí o sobě prakticky nevěděly. A mohlo to tak zůstat, v nové době si mohly ze zdvořilosti vyměnit diplomatické mise a zachovávat si odstup, protože ani jedna z těchto zemí není pro druhou natolik zásadním strategickým partnerem, že by bez ní nemohla existovat.

A přece mezi nimi vznikla tradice často podivuhodně blízkých vazeb nejrůznějšího druhu a je příznačné, že u jejich zrodu stálo vzdělání, náboženství a umění, nejprve hudba, poté literatura. V lotyštině se dodnes zachovalo historické slovo “prāģeri”, “Pražáci”, označující hostující zahraniční hudebníky vůbec, nejprve ovšem z Prahy v 17. století. Zásadní úlohu sehrál český a moravský nekatolický exil po bitvě na Bílé hoře (1620), s nímž je spojeno vydání dvou knih J. A. Komenského v luteránské Rize i náboženská misie obnovené Jednoty bratrské ze saského Ochranova, která měla sice převážně německý ráz, ale svůj český, respektive moravský původ nezapřela. Vychovala první literáty lotyšského původu a toto hnutí se stalo jedním z pramenů lotyšského národního obrození, které se pak nejednou obracelo k českým zkušenostem. Svědčí o tom i hymna Ne horoucnost povalečná, společné dílo básníků Františka Ladislava Čelakovského a Jurise Alunānse, a lotyšský diakritický pravopis, částečně inspirovaný češtinou.

Lotyšské a české cesty se pak setkaly v období vůbec nejdůležitějším, v němž se rozhodovalo o existenci obou samostatných států, možná i obou národů. Bojová spolupráce československých legionářů a lotyšských střelců přispěla k bohatým vztahům v meziválečném období, bohužel násilně přerušeným dvěma brutálními okupacemi: nacistickou a sovětskou. Avšak i poválečné vztahy se často vymykaly vnuceným ideologickým rámcům a navazovaly na to nejlepší, co přineslo předešlé období. Bylo to především humanistické poselství kultur dvou početně malých národů: sobě navzájem, Evropě i světu. Taková byla nejhlubší podstata ochranovské misie, literárního odkazu Františka Ladislava Čelakovského i Jurise Alunānse, Karla Čapka a Jaroslava Haška i Rainise a Kārlise Skalbeho a dalších.

Autoři výstavy Pět staletí lotyšsko-českých literárních vztahů vzdávají poctu nejen slavným i méně známým osobnostem lotyšské a české literatury, ale také obětavým překladatelům jejich díla, bez nichž by staletá vzájemná literární komunikace nebyla možná. Zvlášť bychom chtěli vyzdvihnout překladatelský přínos Vinifredse Kraučise, jenž zemřel v létě roku 2005 uprostřed tvůrčí práce a plný plánů do budoucna a zanechal po sobě více než dvacet českých knih a desítky českých publikací v lotyšském tisku. Z lotyšské strany je výstava poděkováním zejména profesoru Karlovy Univerzity Radegastu Parolkovi, zakladateli novodobé české literární baltistiky, překladateli a popularizátorovi lotyšské literatury, jenž se na sklonku uplynulého roku dožil osmdesáti pěti let.

 

 

Výstavu a katalog připravili

z české strany:

text a bibliografie − Pavel Štoll
spolupráce na české části − Ivan Malý
spolupráce na přípravě výstavy − Zuzana Hochmalová z Národní knihovny České republiky

z lotyšské strany:
kurátorka projektu − Anda Lamaša
překlad do lotyštiny − Jānis Krastiņš
výtvarné řešení výstavy a katalogu − Velta Knikste
fotografie − Ligita Ieviņa

Na projektu se dále podíleli: Ināra Klekere, Viesturs Zanders, Ella Kalniņa z Lotyšské národní knihovny a Aija Taimiņa z Lotyšské akademické knihovny, Veronika Němcová, Michal Škrabal a Ivan Štoll

Byly využity materiály z:

Lotyšské národní knihovny
Národní knihovny České republiky
Lotyšské akademické knihovny
Muzea písemnictví, divadla a hudby (Riga)
Národního muzea (Praha)
Památníku národního písemnictví (Praha)
Divadla v Liepáji
Lotyšského uměleckého divadla
Lotyšského loutkového divadla
Soukromých archivů Pavla Štolla a Ivana Malého

Projekt financoval lotyšský Státní fond kulturního kapitálu, Ministerstvo zahraničních věcí Lotyšské republiky, Lotyšské literární centrum, Skřivánek Latvija s.r.o.

Autoři projektu děkují za podporu

Velvyslanectví České republiky v Lotyšsku, Velvyslanectví Lotyšské republiky v České republice, Ministerstvu kultury Lotyšské republiky, Radě města Liepája, Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a Česko-lotyšskému klubu.

© Lotyšská národní knihovna

Riga 2006