Je jím čarodějnická kniha psaná německy a latinsky, název má však latinský a ten zní Liber sapientae, tedy Kniha moudrosti (rukopis sign. XVI.D.36). Byla sepsána v polovině osmnáctého století neznámým autorem, který se sice na konci knihy podepsal, ale smyšleným jménem adepta tajných učení. Obsah rukopisu je složen z několika částí věnovaných jednotlivým disciplínám hermetických věd: teoretické magii, kabale, alchymii a posléze praktické magii s návodem ke vzývání padlých andělů i démonů.Texty jsou doprovázeny množstvím pozoruhodných obrázků, jako je znázornění příslušných procedur s názornými pokyny, jak má adept správně postupovat, jak má být vybaven on sám i místo, kde vzývání probíhá a v jakém čase se tak má stát, celostránkové ilustrace, které jsou pro nezasvěceného pozorovatele sice velmi krásné, ale jen pro zasvěcence odhalují svoji složitou symboliku a skryté významy, početná geometrická schémata jednotlivých systémů a také velmi naturalistické portréty jednotlivých padlých andělů a démonů, včetně jejich magických znamení. Na několika černě obarvených listech jsou bílou barvou psána tajuplně vypadající zaklínadla ke vzývání těchto mocností, obdobné magické obrazce – pantakly – nalezneme na několika málo dochovaných kovových destičkách okrouhlého tvaru, zavěšených na stuhách z jemného hedvábí pestrých barev. Způsob, jakým se kniha dostala do našich fondů, byl značně dobrodružný. Za dob císaře Josefa II. zadržela finanční stráž na hranicích pašeráka a veškerý jeho náklad mu konfiskovala. Zpráva o tom, že mezi zadrženým kontrabandem překvapení financové našli také velmi prapodivnou knihu, z níž dostali strach, se donesla až k samotnému císaři. A ten jako osvícený monarcha přikázal, aby ona kniha byla umístěna v pražské klementinské knihovně a aby byla ukazována všem návštěvníkům jako názorný příklad tmářských pověr a škodlivých bludů.

Liber sapientiae, úvodní vyobrazení
Z fondu NK ČR. Foto: Ivan Král