Rukopisy Národní knihovny
Sbírka rukopisů Národní knihovny České republiky obsahuje asi 14 000 jednotek. Nejstarší rukopisy pocházejí z doby před naším letopočtem, nejmladší z první poloviny 20. století. Jádrem sbírky jsou kolejní knihovny středověké pražské univerzity, které se později staly součástí knihovny pražské klementinské koleje jezuitů. K nim přistoupilo několik rukopisů z pozdější univerzitní, tzv. nové karolinské knihovny. Tento rukopisný fond byl na konci 18. století rozšířen nejprve o knihovny zrušených českých jezuitských kolejí a také o rukopisy z knihovny Kinských. Na samém konci 18. století přibyly ještě rukopisy z českých klášterů, zrušených za Josefa II. Takto vzniklý fond, rozšířený ještě o další nepočetné přírůstky, byl zpracován na počátku 20. století v tištěných katalozích. V době první republiky byly v rámci velkorysé akviziční politiky získány významné knižní celky, které obsahovaly také rukopisy. Jednalo se o sbírku řeckých papyrů, orientální rukopisy včetně indických na palmových listech, rukopisy Pražské lobkowiczké knihovny, Széll-Kubelíkovy knihovny, rukopisy z Thun-Hohensteinské knihovny v Děčíně a z kláštera benediktnů v Admontě. Část literárního archivu Adalberta Stiftera a kodexy z kláštera v Oseku, resp. formálně také rukopisy z Městské knihovny v Žitavě, byly získány až po druhé světové válce. V poslední době byly pro knihovnu získány nákupem zejména ucelené soubory rukopisů kláštera premonstrátů v Teplé a rukopisů kláštera františkánů v Chebu.
 letopočtem, nejmladší z první poloviny 20. století. Jádrem sbírky jsou kolejní knihovny středověké pražské univerzity, které se později staly součástí knihovny pražské klementinské koleje jezuitů. K nim přistoupilo několik rukopisů z pozdější univerzitní, tzv. nové karolinské knihovny. Tento rukopisný fond byl na konci 18. století rozšířen nejprve o knihovny zrušených českých jezuitských kolejí a také o rukopisy z knihovny Kinských. Na samém konci 18. století přibyly ještě rukopisy z českých klášterů, zrušených za Josefa II. Takto vzniklý fond, rozšířený ještě o další nepočetné přírůstky, byl zpracován na počátku 20. století v tištěných katalozích. V době první republiky byly v rámci velkorysé akviziční politiky získány významné knižní celky, které obsahovaly také rukopisy. Jednalo se o sbírku řeckých papyrů, orientální rukopisy včetně indických na palmových listech, rukopisy Pražské lobkowiczké knihovny, Széll-Kubelíkovy knihovny, rukopisy z Thun-Hohensteinské knihovny v Děčíně a z kláštera benediktnů v Admontě. Část literárního archivu Adalberta Stiftera a kodexy z kláštera v Oseku, resp. formálně také rukopisy z Městské knihovny v Žitavě, byly získány až po druhé světové válce. V poslední době byly pro knihovnu získány nákupem zejména ucelené soubory rukopisů kláštera premonstrátů v Teplé a rukopisů kláštera františkánů v Chebu.
Vznikem rukopisného fondu Národní knihovny je do značné míry dán i jeho obsah: Profilující část fondu tvoří středověké literární kodexy, které vznikly v okruhu pražské univerzity. Obsahují literární díla, dokumentující dobovou učenost a reformní proudy 14. a 15. století. Nechybí mezi nimi práce představitelů české reformace: Jana Husa, Jakoubka ze Stříbra a dalších. Neméně zajímavou a cennou skupinu představují rukopisy vzniklé v českých středověkých klášterech. Připomeňme například opisy nejstarší české lyriky, které se dochovaly díky zájmu Oldřicha Kříže z Telče. Naopak sbírka jezuitik dochovaných v kmenovém fondu je překvapivě chudá, doplněna byla až ze sbírek získaných spolu s Pražskou lobkowiczkou knihovnou.
V době jezuitského vedení knihovny tvořily rukopisy samostatné oddělení. Snad ještě v době bibliotekáře Karla Rafaela Ungara (1743–1807), který navrhl nové členění fondu postavené na vědeckém základě, bylo pro rukopisy vytvořeno 18 oddělení. Nyní je sbírka rukopisů rozdělena do 26 číslovaných a 7 samostatných oddělení, a to jednak na základě jazyka, jednak na základě provenience. Na svých původních signaturách uloženy rukopisy z klášterů v Oseku, v Teplé a v Chebu, z knihovny Kinských, sbírka řeckých papyrů, indické rukopisy na palmových listech a část literárního archivu Adalberta Stiftera. Pro zařazení rukopisů do oddělení I–XV, XVI, XVII, respektive i XVIII a XXV je uplatňováno jazykové hledisko (podle toho, který jazyk v rukopisech těchto skupin převažuje). Pro ostatní oddělení, s výjimkou signatury XXIV, je uplatněno hledisko provenience.
Rozdělení rukopisné sbírky do oddělení (stav k 1. 3. 2009)
| sign. | charakteristika oddělení | 
| I–XV | latinské rukopisy | 
| XVI | německé rukopisy | 
| XVII | české rukopisy | 
| XVIII | orientální rukopisy | 
| XIX | rukopisy z Thun-Hohensteinské knihovny v Děčíně | 
| XX | rukopisy z kláštera benediktinů v Admontě | 
| XXI | mladší latinské rukopisy | 
| XXII | rukopisy Széll-Kubelíkovy knihovny | 
| XXIII | rukopisy Pražské lobkowiczké knihovny | 
| XXIV | rukopisné zlomky | 
| XXV | románské a řecké rukopisy | 
| XXVI | rukopisy z Městské knihovny v Žitavě | 
| Kinskiana | rukopisy tzv. starší knihovny Kinských | 
| Osek | rukopisy z kláštera cisterciáků v Oseku | 
| Teplá | rukopisy kláštera premonstrátů v Teplé | 
| Cheb | rukopisy kláštera františkánů v Chebu | 
| Gr | sbírka řeckých papyrů | 
| Indian | indické rukopisy | 
| PSA | archiv Adalberta Stiftera | 
Jindřich Marek
 
								
							












 
	        

