Bukovina - osudy země mezi Ukrajinou a Rumunskem

12. seminář východoevropských dějin
Národní knihovna ČR
13. října 2004

Pořadatelé:
Slovanská knihovna při Národní knihovně ČR
Společnost pro výzkum východní a střední Evropy v ČR

Obsah:
1. Diskusní materiál - Milan Skála
2. Diskusní materiál - Tomáš Vašut

Ukrajinský pohled na Bukovinu

Milan Skála

"Bukovina je dávné ukrajinské území." Tento názor zastává většina ukrajinských sovětských i emigrantských historiků. Ačkoliv se jejich pohled na dějiny Bukoviny může v jednotlivostech lišit, vesměs se shodují v následujících tezích:

1) Slovanské obyvatelstvo osídlilo území dnešní Bukoviny již v době před vznikem Kyjevské Rusi. O tom svědčí nejen písemné zmínky o Venetech, Antech a Sklavenech v dílech několika historiků (např. Jordanes nebo Prokopios), ale i archeologický výzkum prováděný po roce 1945 na území Černivecké oblasti USSR. Prvním známým východoslovanským kmenem v Bukovině byli Tiverci, jak ve své kronice uvádí staroruský letopisec Nestor.

2) Území Bukoviny bylo součástí Kyjevské Rusi a později Haličsko-volyňského knížectví. Toto tvrzení je podepřeno písemnými prameny (např.: Povisť vremennych lit, Slovo o pohybeli Ruskoji zemli, Slovo o pluku Igorově, Haličsko-volyňský letopis, Bârladská gramota aj.) a archeologickým výzkumem.

3) Po rozpadu Haličsko-volyňského knížectví v polovině 14. století byly jeho části postupně včleňovány do tehdy vznikajícího Moldavského knížectví. Nejdéle odolávala tzv. Šypynská země, jejíž jihozápadní cíp se stal součástí Moldavska až roku 1499. Význam ukrajinské kultury v Moldavském knížectví bývá srovnáván s rolí běloruské kultury v Litevském knížectví. Vzorem pro organizaci státní správy ve středověkém Moldavsku byla staroruská knížectví. Staroukrajinština sloužila na knížecím dvoře v Suceavě jako úřední jazyk. O silném vlivu Ukrajinců v Moldavském knížectví svědčí i to, že v některých dobových pramenech je Moldavsko nazýváno "Rossovlachija".

4) S rozpadem Rakouska-Uherska vyvrcholily v Bukovině iredentistické snahy Ukrajinců i Rumunů. Ukrajinci již dříve volali po rozdělení Bukoviny na ukrajinskou a rumunskou část (etnografická hranice mezi oběma národy je zřetelná). Rumunští nacionalisté v čele s Iancu Flondorem trvali na přičlenění celé Bukoviny k Rumunsku. V listopadu 1918 vstoupila rumunská vojska do Bukoviny a zmařila ukrajinské snahy o rozdělení této provincie na základě etnického principu. Proti rumunské okupaci severní Bukoviny protestovali představitelé vlád ZULR, ULR a později USSR, resp. SSSR.

5) Meziválečná léta (1918-1940) jsou v tzv. Velkém Rumunsku ve znamení represí vůči ukrajinské menšině. Toto období se vyznačuje bezohlednou rumunizací bukovinských Ukrajinců. Severní Bukovina byla osídlována rumunským úřednickým aparátem a armádou. Ukrajinské školství všech stupňů bylo zrušeno. Ukrajinský tisk byl značně omezen a kontrolován cenzurou.

Pět výše uvedených tezí představuje ta významná historická období v dějinách Bukoviny, v jejichž výkladu se ukrajinští historikové rozcházejí se svými rumunskými kolegy. Uvedený pohled na vybrané kapitoly z dějin Bukoviny vychází z prací zvláště těchto autorů: M. Hruševskyj, M. Korduba, B. Krupnyckyj, J. Kozak, D. Kvitkovskyj, T. Bryndzan, A. Žukovskyj, I. Rybalka, B. Tymoščuk, O. Dobržanskyj, J. Makar, O. Masan, P. Magocsi.

Bukovina, malá středoevropská země a její význam pro Rumuny

Tomáš Vašut

Bukovinská problematika je u nás vnímána spíše regionálně, jako záležitost sousedství Rumunska a Ukrajiny. V souvislosti s posouváním hranic spojené Evropy se však může tato historická země projevit jako specifický hraniční region. Náš seminář si klade v první řadě za cíl otevřít téma a ve středoevropském kontextu konfrontovat českou veřejnost s dějinným významem, který Bukovině přisuzuje rumunská a ukrajinská historiografie.

Z pohledu rumunských dějin Bukoviny se pouze stručně dotkneme existence římské provincie Dácie. Moc Římské říše se sice tak daleko na severovýchodě prakticky neprojevovala, období je však významné z hlediska vzniku románského etnika v prostoru Karpat a Balkánu.

Naopak stěžejní význam měla Bukovina ve středověkém Moldavském knížectví, kdy jako tzv. "horní země" tvořila jeho mocenské jádro s hlavním městem Sučavou. Pozornost soustředíme zvláště na zakladatele dynastie Mušatovců a na nejvýznamnějšího panovníka rumunského středověku Štěpána Velikého a Svatého. Kromě mezinárodních souvislostí bojů s Osmanskou říši, připomeneme také vznik "bukovinských" klášterů, které pro Rumuny dodnes symbolizují zápas o nezávislost Moldavska.

Politický význam severního Moldavska a Sučavy upadá v 16. stol. po přenesení sídelního města do Jasů. Období turecké nadvlády je ovšem důležité pro pochopení okolností pozdějšího územního dělení Moldavska. V roce 1774 byla Bukovina obsazena rakouským vojskem a o rok později připojena k Habsburské monarchii. Tento stav trval až do roku 1918, kdy se Bukovina spolu se Sedmihradskem a Besarábií stala součástí Rumunského království. Období rakouské Bukoviny i tzv. Velkého Rumunska bude nahlíženo rovněž v kontextu nacionalismů 19. stol. A civilizačních změn způsobených rozvojem kapitalistického podnikání.

Od 30. let 20. stol. se Rumunsko ocitlo ve sféře vlivu Třetí říše a Sovětského svazu. Bukovina, o níž v Paktu Ribbentrop-Molotov nebyla zmínka, byla rozdělena ostnatým drátem, severní část byla Rumunskem znovudobývána a následně ztracena. Výsledky druhé světové války pak na více než 40 let zpečetily nad Bukovinou nadvládu dvou diktatur, jejichž následky jsou zatíženy i sousedské vztahy dnešního Rumunska a nezávislé Ukrajiny, zemí, pro něž může být konfrontace s historickou zkušeností Bukoviny jednou z křižovatek na cestě do společné Evropy.