Národní knihovna České republiky

Emil Holub se narodil 7. října 1847 v rodině lékaře ve východočeských Holicích. Podporován otcem intenzivně poznával přírodu, zabýval se problematikou přírodovědných sběrů, zpracováním získaných druhů hmyzu, ptáků a dalších zvířat, především jejich preparací. Zdokonaloval se v kresbě přírodnin. Po absolvování gymnázia v Žatci v r. 1866 zahájil vysokoškolské studium na lékařské fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V únoru roku 1872 ukončil studium a získal titul doktor medicíny.
Již v květnu roku 1872 se Emil Holub, díky podpoře mecenáše českých cestovatelů vlastence Vojty Náprstka a s vypůjčenými penězi z holické záložny, (ve výši 300 zlatých), vydává na vytouženou cestu . Odjíždí 18. května do Kapského města. První Holubův pobyt v Africe trval více jak sedm let. Během této doby uskutečnil tři průzkumné výpravy na území Transvaalu a Kapska, poznal tok řeky Zambezi a její okolí. Prováděl především klimatická měření, navštívil a popsal Viktoriiny vodopády, zabýval se sběry přírodnin a etnografického materiálu různých afrických kmenů.

Do Evropy se Holub vrátil v roce 1879 a přivezl s sebou řadu zajímavých sbírkových předmětů. Zaměřil se na přednáškovou činnost. Přednášel nejen na území Čech, ale i v dalších částech Rakouska-Uherska. Napsal řadu článků líčících různé aspekty jeho afrického pobytu . V roce 1880-1881 vyšel v knižní podobě Holubův první cestopis “Sedm let v jižní Africe”.
Ve Vídni se seznámil s Růženou Hofovou a 2. listopadu 1883 se s ní oženil.
Intenzivně připravoval další, tentokráte daleko lépe zabezpečenou a cílenou cestu do jižní Afriky, odkud chtěl pokračovat napříč celým africkým kontinentem, až do Káhiry. Podařilo se mu získat podporu veřejnosti a císařského dvora. Připravil trasu budoucí výpravy a získal další společníky, celkem šest mužů, bývalých vojáků.

Výprava, včetně Holubovy manželky Růženy, vyplula z Evropy 22. listopadu 1883 a přibližně za měsíc dorazila do Kapského Města. Odtud se Dr. Holub a jeho společníci vydali do afrického vnitrozemí. Postupně získávali cenné sběry přírodovědné, etnografické, včetně vzácných křováckých rytin. Na začátku roku 1886 zemřeli dva členové výpravy na malárii. Třetího Holubova společníka donutily zdravotních důvody vrátit se do Evropy. Problémy, které pronásledovaly výpravu /uhynutí tažných zvířat, nemoci, úmrtí, potíže se získáním potřebného počtu nosičů/ se stupňovaly a vyvrcholily střetem s bojovným kmenem Mašukulumbů. Při přepadení tábora zahynul další člen výpravy. Zbytku skupiny se podařilo uprchnout. Po zotavení a získání další podpory z vlasti, se výprava vydala na zpáteční cestu do Evropy. V září roku 1887 se vrátil Emil Holub se domů.

Pokračoval ve zpracování sbírek, psal články a přípravoval k vydání cestopis : “Druhá cesta do jižní Afriky. Z Kapského Města do země Mašukulumbů.”.Uspořádal stovky přednášek nejen u nás, ale i v Německu, v Anglii a Francii.
Holubovy výzkumy budily respekt ve vědeckých i společenských kruzích. Získal četná ocenění a vyznamenaní za svá pozorování, sběry a popis jihoafrické přírody i života místních domorodců od četných představitelů států, vědeckých společností a institucí.
Přesto se mu nepodařilo získat prostor pro umístění svých rozsáhlých sbírek ani v Praze, ani ve Vídni. Roztrpčený cestovatel začal sbírky postupně prodávat a hlavně rozdávat muzeím, vědeckým institucím a školám.
Třetí výprava, kterou Emil Holub plánoval na rok 1889, se ze zdravotních důvodů neustále odkládala a k jejímu uskutečnění nikdy nedošlo. Emil Holub již neměl sil na návrat do Afriky. Sužovaly ho neutěšené finanční podmínky, neboť velkolepé výstavy z let 1891 ve Vídni a 1892 v Praze byly prodělečné. V roce 1894 byl pozván do  USA na dvouleté přednáškové turné.
Zklamání a nemoci provázely poslední léta jeho života. Zemřel 21. února 1902 ve Vídni, kde byl také pohřben.
Emil Holub byl člověk vzdělaný, pracovitý a nadaný, který však nedosáhl svých velkých cílů. Nestal se objevitelem nových, dosud nezmapovaných území Afriky a nebylo rovněž v jeho silách založit samostatné muzeum pro africké sbírky. Přesto, díky své nesmírné pracovitosti a houževnatosti, po sobě zanechal cenné, pozoruhodné a dodnes živé sběratelské a publicistické dílo.

Výstavu v prostorách Klementina připravila Národní knihovna v roce 100. výročí úmrtí a 155. výročí narození tohoto významného cestovatele převážně z knižních fondů NK ČR, doplněnou exponáty Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultura Památníku Dr. Emila Holuba v Holicích.

autor scénáře
Vincenc Streit