Rádio Svoboda je od samého počátku literární rozhlas, což je dáno i samotnou strukturou organizace. Na rozdíl od Hlasu Ameriky nebo BBC se světovým rozsahem a jednotnými informacemi pro všechny, byl “svět” Svobody omezen na totalitní státy. Neexistoval tu původní vedoucí jazyk (angličtina), z něhož národní redakce překládaly. Hlavním jazykem byl ve Svobodě vždy jazyk dané redakce. Hlas Ameriky a BBC hledaly posluchače po celém světě, Svoboda však věděla, že její posluchačstvo je stále na tomtéž místě, bez práva na přesídlení. Kromě jazyka měla Svoboda i svá témata: obrovské spousty nedostupné historie a nepřečtené literatury, které se nahromadily za mnoho desetiletí, vše, co bylo zamlčeno a zkresleno. Předat alespoň část po rozhlasových vlnách znamenalo práci na půlstoletí a tak se také stalo. Svoboda (do roku 1959 Rádio Osvobození) poskytovala svůj mikrofon stovkám exilových spisovatelů. V Mnichově, New Yorku, Paříži, Londýně a Římě se hlásili klasikové ruského exilu i málo známí spisovatelé, jako byli například Boris Zajcev, Gajto Gazdanov, Georgij Adamovič, Vladimir Vejdle, Vladimir Jurasov, dcera Lva Tolstého Alexandra a mnozí další. Jakmile se objevila Třetí vlna emigrace, stala se ruská redakce Svobody patrně nejliterárnější redakcí mezi žurnalistickými organizacemi. ( A nebylo to jen pro to, že v padesátých letech při přijímání do rozhlasových služeb vyplňovali všichni uchazeči o zaměstnání americký dotazník, v němž byly uvedeny pouze dva typy pracovních úvazků - “technician” pro manuálně zručné a “writer” pro ostatní. ) Svoboda pomohla přežít a stala se domovem všem, bez nichž si dnes ruskou literaturu nelze představit. Byli to Vasilij Aksjonov, Arkadij Bělinkov, Pjotr Vajl, Vladimir Vojnovič, Alexandr Galič, Alexandr Genis, Sergej Dovlatov, Viktor Někrasov, Boris Paramonov, Igor Pomerancev, Aleksej Cvětkov, Sergej Jurjeněn.

K těmto jménům přibylo nedávno ještě jedno: Mario Korti. Ředitel ruské redakce, Ital původem a světoobčan svými kulturními zájmy, který napsal svůj román v ruštině. Občas byl autorům poskytován nejen mikrofon, ale i tiskařský lis. V padesátých letech vydala rozhlasová stanice několik knih svým mnichovských spolupracovníků, a v šedesátých letech, kdy byly získány velké dotace, se vydavatelská iniciativa přesunula do Washingtonu, kde pod jménem “Inter-Language Literary Associates” se začaly objevovat knihy, po kterých toužil každý vzdělaný Rus: sebrané spisy Osipa Mandelštama, Anny Achmatovové, dvousvazkový Deník mých setkání Jurije Anněnkova, Básně a poémy Josifa Brodského a desítky dalších odborně připravených publikací. Určitou část knižního programu převzalo i pařížské oddělení Svobody. Pod fiktivními nakladatelskými údaji “Editions de la Seine” a “Editions Victor” zde vyšla Nabokovova díla Lužinova obrana a Pozvání na popravu (poprvé od předválečných vydání), Cizinec Alberta Camuse v  překladu Georgije Adamoviče, Nečasové myšlenky Maxima Gorkého a dokonce malý ruský průvodce po Paříži. Mnozí se ještě pamatují na tlusté svazečky Roberta Conquesta a Leonharda Shapira, přeložené “svobodovskými” spisovateli Leonidem Vladimirovem a Viktorem Frankem a vydané florentinskou “Aurorou”. Nemějte pochybnosti, je to stále táž Svoboda.

V roce 1990 byl společně s nakladatelstvím “Ermitáž” zahájen pořad “Spisovatelé před mikrofonem”, jehož plodem se zatím stala jediná knížka - Rozhlasová vystoupení Alexandra Galiče.

Historik sovětského stranického systému, publicista. Byl u zrodu Rádia Svoboda. Spolupracoval do roku 1995.

Georgij Adamovič
(1892 – 1972)

Básník, esejista, překladatel. Nejvlivnější kritik ruského exilu. S Rádiem Svoboda spolupracoval od konce 50. let do roku 1972.

Vasilij Aksjonov
(1932)

Prozaik, dramatik, lektor amerických univerzit. Proslulý “šedesátník”. U mikrofonu Svobody od roku 1980 do poloviny devadesátých let.

Alexandr Bachrach
(1902 – 1985)

Spisovatel, memoárista. Pracovník Rádia Svoboda, v polovině šedesátých let šéfredaktor ruské redakce.

Básník, překladatel. Externí spolupracovník pařížského oddělení Svobodyv letech 1973 – 1986.

Josif Brodskij
(1940 – 1996)

Básník, esejista, překladatel. Nositel Nobelovy ceny (1987). Rádio Svoboda mu pravidelně věnovalo své přenosy, počínajíc leningradským soudem nad ním.

Vladimir Bukovskij
(1942)

Obhájce lidských práv, publicista.V Rádiu Svoboda vystupuje od roku 1977 do současnosti. Od roku 1995 vedoucí informačních programů v ústředním sídle Svobody v Praze

Petr Vajl
(1949)

Esejista. Spoluautor (s Alexandrem Genisem) šesti knih. U mikrofonu Svobody od osmdesátých let. Stálý pracovník stanice od roku 1988. V letech 1992 – 1994 řídil newyorské oddělení Svobody.

Esejista, kritik, teoretik umění. Jeden z prvních stálých pracovníků Svobody. V 50. letech řídil ruskou redakci v Mnichově, od roku 1960 do sedmdesátých let spolupracoval s pařížským oddělením.

Leonid Vladimirov
(1924)

Prozaik, novinář. V roce 1966 se nevrátil ze zájezdu do Anglie. Londýnský spolupracovník Svobody (1966 – 1970), šéfredaktor ruské redakce (1978 – 1979).

Georgij Vladimov
(1931)

Prozaik, redaktor. V rozhlase vystupoval v letech 1983 – 1995.

Vladimir Vojnovič
(1932)

V rozhlase pravidelně vystupoval v letech 1980 – 1994.

Anri Volochonskij
(1936)

Básník, prozaik. Pracovník zpravodajského oddělení Rádia Svoboda (80. léta – 1995).

Solomon Volkov
(1944)

Hudební vědec, historik kultury. V USA publikoval senzační “Memoáry” Dmitrije Šostakoviče, o jejichž pravosti se dodnes vedou spory. Od konce osmdesátých let pravidelný newyorský účastník přenosů “Přes bariéry”. Spolu s Alexandrem Genisem řídí měsíční cykly “Obrázky z výstavy” a “Hudební almanach z New Yorku”.

Dmitrij Volček
(1964)

Prozaik, básník, překladatel. Vydavatel časopisu Mitin žurnal (od roku 1985 vyšlo přes 60 čísel). Jeden z prvních externích spolupracovníků Svobody za sovětského období (1988). Stálý zaměstnanec od roku 1993. Řídí program “Liberty Live”.

Gajto Gazdanov
(1903 – 1971)

Prozaik. Jeden z prvních stálých pracovníků Svobody. Pracoval střídavě V Mnichově a Paříži, jistý čas (60. léta) řídil ruskou redakci.

Alexandr Galič
(1918 – 1977)

Básník, dramatik, interpret vlastních písní. Stálý pracovník Svobody v letech 1974 – 1977, kratší dobu byl šéfredaktorem ruské redakce.

Alexandr Genis
(1953)

Esejista. Spoluautor (s Petrem Vajlem) šesti knih. Externí spolupracovník Svobody od poloviny osmdesátých let. Spolu se Solomonem Volkovem řídí měsíční cykly “Obrázky z výstavy” a “Hudební almanach z New Yorku”.

Anatolij Gladilin
(1935)

Prozaik. Stálý pracovník pařížského oddělení Svobody (1976 – 1986).

Tengiz Gudava
(1953)

Prozaik, obhájce lidských práv. Stálý pracovník Svobody od roku 1989. Řídí program “Kavkaz a Střední Asie”.

Roman Gul
(1896 – 1986)

Prozaik, memoárista, kritik. Starší redaktor newyorského oddělení Svobody od roku 1953 do šedesátých let.

Michail Děmin
(1926 – 1986)

Prozaik. Nevrátil se (1968) z cesty do Francie.  Začátkem sedmdesátých let pravidelně přednášel své prózy ve Svobodě.

Dmitrij Dobrodějev
(1950)

Uprchl (1989) z Maďarska na Západ. Stálý pracovník zpravodajského oddělení Svobody od začátku devadesátých let.

Sergej Dovlatov
(1941 – 1990)

Prozaik, memoárista. Pravidelně (1953 – 1971) vystupoval ve Svobodě jako “nejstarší ruský spisovatel v Paříži”.

Leonid Icelev
(1946)

Prozaik, dramatik. Stálý pracovník zpravodajského oddělení Svobody od začátku osmdesátých let.

Kirill Kobrin
(1964)

Stálý pracovník zpravodajského oddělení Svobody od roku 2000.

Anatolij Kuzněcov
(1929 – 1979)

Prozaik. V roce 1969 se nevrátil z cesty do Londýna. Stálý pracovník Svobody v letech 1969 – 1979.

Mario Korti
(1945)

Prozaik, překladatel. Pracovník italského velvyslanectví v Moskvě (1972 – 1975) Podařilo se mu dopravit značné množství rukopisů na Západ. Některá z těchto děl se dočkala rozhlasového zpracování a byla vysílána ve Svobodě. V rozhlase působí od roku 1979. Spravoval Archiv samizdatu. Od roku 1998 ředitel ruské redakce rozhlasu. Román “Drejf” napsal rusky.

Eduard Kuzněcov
(1939)

Vůdce skupiny Leningraďanů, kteří se pokusili o únos dopravního letadla na protest proti antiemigrační politice v SSSR (“Případ únosců letadla”, 1970). Stálý pracovník Svobody od roku 1979 do osmdesátých let. Jistý čas řídil zpravodajské oddělení.

Arkadij Lvo
(1927)