ZTRÁTY A NÁLEZY

Muzeum osvobozeneckého boje Ukrajiny v Praze

K nejvýznamnějším vědeckým a kulturně-vzdělávacím institucím, které byly založeny a působily v Československu v meziválečném období, patří Muzeum osvobozeneckého boje Ukrajiny v Praze. Za jeho vznik vděčíme skupině významných ukrajinských vědců a veřejných činitelů pod vedením Ivana Horbačevského, Dmytra Antonovyče, Stepana Smal‘-Stockého, Oleksandra Kolessy, Vasyľa Bidnova, Dmytra Dorošenka, Volodymyra Sičynského a jiných.
První zasedání přípravného výboru se konalo v lednu 1925. V květnu téhož roku byla myšlenka vzniku muzea potvrzena rozhodnutím vlády Československa. Důležitou a zásadní podmínkou dosažených dohod bylo to, že muzeum bude provozovat výhradně dobrovolnou činnost bez státních dotací. Na těchto principech byly vypracovány stanovy Spolku Muzea osvobozeneckého boje Ukrajiny, jehož první zasedání se uskutečnilo 23. května 1925. Po celou dobu činnosti muzea byl jeho ředitelem Dmytro Antonovyč.
 

Expozice Muzea osvobozeneckého boje Ukrajiny v Praze, Národní archiv

Hlavním úkolem Spolku Muzea osvobozeneckého boje Ukrajiny byl „výzkum všeho, co se vztahuje k osvobozeneckému boji, shromažďování, uchovávání a popis všech předmětů a materiálů“. Je třeba zdůraznit, že od prvních exponátů až do konce činnosti muzeum tento úkol plnilo. Všechny pořízené předměty byly získány výhradně na základě dobrovolné činnosti ukrajinských institucí či ukrajinských občanů ze všech koutů světa, ale i od příslušníků jiných národů, zejména Čechů a Slováků. Tento fakt dokládají archivní prameny dochované v Národním archivu České republiky, ve Státním okresním archivu Nymburk, Lysá n. Labem, ve Slovanské knihovně, Památníku národního písemnictví v Praze.
Spolek Muzea osvobozeneckého boje Ukrajiny vydával vlastní časopis „Visty Muzeju Vyzvol’noji Borot’by Ukrajiny“, jenž začal vycházet v srpnu 1925.
Vláda Československa, dle zprávy uvedené v prvním čísle časopisu muzea, přijala vytvoření muzea s „náklonností a přívětivě podpořila jeho činnost“. Záhy poté, v roce 1925, Ministerstvo zahraničních věcí propůjčilo muzeu menší místnosti v Lázeňské ulici v Praze. Právě sem putovaly první nálezy muzea – dokumenty a materiály z táborů pro ukrajinské internované vojáky v Čechách - z táborů v Německém Jablonném (Jablonné v Podještědí), Liberce, Josefova. Mezi první exponáty, které obohatily sbírku muzea, patřily archivy Ukrajinské svobodné univerzity v Praze, Ústředního svazu ukrajinského studentstva, Ukrajinského studia výtvarného umění, Ukrajinského akademického pěveckého sboru, Svazu novinářů a spisovatelů. Mezi prvními soukromými dárci byl ředitel muzea Dmytro Antonovyč (materiály diplomatických misí a korespondence), výtvarník Jurij Vovk (64 kreseb), historik Dmytro Dorošenko (materiály ukrajinské vojenské mise v Římě – 98 položek), výtvarnice Natalija Gerken-Rusova (vlastní díla a korespondence).

Během své dvacetileté existence se muzeum značně rozrostlo. Jeho exponáty byly rozděleny do 4 oddílů: politicko-diplomatického, vojenského, emigrantského a všeobecného. Součástí muzea byla rozsáhlá knihovna. Zpočátku bylo muzeum doplňováno z archivů a ukrajinských státních a veřejných organizací, které z různých příčin končily svou činnost, a rovněž soukromými osobami z celého světa. Informace o nový přírůstcích zveřejňovalo muzeum na stránkách svého časopisu. Řadu let muzeum materiálně podporoval Kalenyk Lysjuk, ukrajinský vlastenec ze Spojených státu amerických.
Před 2. světovou válkou bylo v muzeu, včetně knihovny, archivu a fondu periodik, zaevidováno kolem miliónu exponátů. Během své existence změnilo muzeum několikrát své působiště. V lednu 1934 zahájilo finanční dobrovolnou sbírku za účelem postavit svoji vlastní budovu, tzv. Ukrajinský dům. Stavební projekt vypracoval architekt Artem Kornijčuk, ale k výstavbě budovy nedošlo. Za finanční prostředky ze sbírky zakoupilo muzeum třípatrový dům s pozemkem v ulici Horymírova (nyní ul. Štětkova) v Praze. Muzejní sbírky tak byly přestěhovány do nových depozitářů a výstavních prostor. Činnost Ukrajinského muzea byla přervána 2. světovou válkou a poté komunistickým režimem Československa. Během bombardování Prahy v únoru 1945 byla budova muzea zničena a s ní nenávratně i část exponátů. Zachráněné exponáty byly přemístěny do prostor Klementina a do archivů Ministerstva zahraničních věcí. V prvních poválečných letech byla značná část sbírek buď zničena nebo záměrně rozptýlena. Exponáty Ukrajinského muzea se tak nacházejí v různých archivech a muzeích České republiky, Slovenska, Ukrajiny a Ruska.

Současná výstava exponátů Muzea osvobozeneckého boje Ukrajiny v Praze je věnována 80. výročí jeho založení. Naším záměrem, poprvé v poválečném období, je upozornit na unikátní sbírky muzea a v širším měřítku podtrhnout význam jednoho z nejzajímavějších období v dějinách česko-ukrajinských kulturních a společenských vztahů. Srdečné poděkování patří Národnímu archivu České republiky, Státnímu okresnímu archivu Nymburk, Lysá nad Labem a Slovanské knihovně při NK ČR za zapůjčení exponátů pro tuto výstavu.
 

<< Pozvánka k otevření Muzea osvobozeneckého boje Ukrajiny ve vlastních prostorách 29. 6. 1939, Národní archiv

Kniha protokolů ze zasedání Sdružení Muzea osvobozeneckého boje Ukrajiny v Praze 1925, Národní archiv