Pasionál abatyše Kunhuty je významným představitelem středověkého systému symbolů, a proto k nám promlouvá i dnes.

Nejpozoruhodnější částí Pasionálu je "Parabola o statečném rytíři", která je projevem mysticko - náboženského pojetí díla. Rytířem je zde "Ježíš Kristus" a "Panna či nevěsta Kristova" symbolizuje lidskou duši. Na ilustraci mystického sňatku splývá nevěsta s Kristem v jedinou bytost, což malíř ztvárnil splynutím jejich svatozáří v jedinou. Duše splynula s Bohem a stali se jedinou bytostí.
Pasionál má i skrytý astrologický význam. Lze jej rozebrat jako důmyslný středověký orloj. Autor pojal Krista jako Slunce a nevěstu jeho Marii jako Venuši. Andělé jsou ztvárněni jako hvězdy, ďábel - had, jako démon tmy a zimy či jako souhvězdí podzimního hada, hadova koruna pak jako souhvězdí koruny a Kristův kříž jako křížení nebeského rovníku a ekliptiky.
Pasionál abatyše Kunhuty se zrodil v malířské dílně kláštera sv. Jiří na Pražském hradě v období 1314-21 a představuje vrcholné dílo českého gotického malířského umění. Text mystických traktátů, složil pro abatyši dominikán Kolda z Koldic. Rukopis napsal a namaloval svatojiřský kanovník Beneš. Kodex svým textem i obrazem oslavuje abatyši Kunhutu nejen jako představenou kláštera sv. Jiří, ale také jako českou princeznu, dceru krále Přemysla Otakara II.
V dobách, kdy prostí věřící byli tzv. "homines unius libri" - lidé znající jednu jedinou knihu - bibli, kterou však většinou nebyli schopni ani číst, mělo zobrazení biblických a legendárních výjevů nesmírný význam pro přiblížení základů křesťanství širokým lidovým vrstvám.
Středověkému člověku chyběly vizuální zážitky dnešní doby, jimiž je dnes obklopen takřka na každém kroku, a proto s dychtivostí a zalíbením sledoval pásové výjevy z dramatických a námětově mnohotvárných příběhů z bible a ze života křesťanských mučedníků.

na úvodních foliích, kde je na jedné straně zobrazen veraikon Krista a na straně druhé Anežka Přemyslovna zakládající klášter křížovníků v Praze.
Jedno ze základních děl staročeské literatury - Kronika takřečeného Dalimila - líčí ve verších příběh od biblické potopy po nástup Jana Lucemburského na český trůn v roce 1310. Ve středověku se kronika šířila jako lidová literatura. Jeden její opis byl například pořízen pro mlynáře Tómu v Černém mlýně u Kutné Hory, v Hannoveru je vystavena kopie opisu rukopisu z roku 1420, který Národní knihovna získala nákupem Lobkovické knihovny v Praze.
Výběr rukopisů pro EXPO byl předurčen tím, co měla Národní knihovna k dispozici v uměleckých kopiích a v digitální podobě. Dobám, kdy bývaly masově vystavovány originály, již dávno odzvonilo.