Evropský universalismus - taková byla představa významného evropského politika, římského císaře a českého krále Karla IV. již ve 14. století. Obdobnou představu o sjednocení Evropy mají i přední evropští politikové dnešní doby.
Paralela gotiky se současností je jakousi parafrází této myšlenky, která se na Všeobecné světové výstavě EXPO 2000 v Hannoveru stala nepsaným mottem české expozice.
Socha Karla IV., kaple sv. Kříže na Karlštejně, obrazy Mistra Theodorika, krásnoslohé gotické madony a středověké rukopisy jako poslové minulosti se tu poprvé tváří v tvář setkávají se současností. Ta si za svého mluvčího vybrala novodobé madony fotografa Pavla Máry a rotundu z  knih výtvarníka Mateje Kréna. To vše završuje automat na reinkarnace - který, jakoby nás chtěl ujistit, že stopy, které tady historie zanechala, jsou naše vlastní.
Je pochopitelné, že karlštejnská kaple ani Mistr Theodorik se na výstavu nedostavili osobně. Ostatně by to ani nikdo nečekal. Moderní technika je všemocná. Stvořila dokonalou iluzi a přinutila návštěvníka, aby při vstupu do kaple ztišil hlas stejně, jako když vstoupí na posvátnou půdu chrámu. Naproti tomu u středověkých rukopisů by se mnohem snáze dalo předpokládat, že přijedou v originále. I v tomto případě se dostavili dvojníci a je to naprosto správné.
Národní knihovna ČR zapůjčila pro českou expozici celkem šest rukopisů. Pět z nich je vystaveno v uměleckých kopiích a jeden v digitální podobě. Pět uměleckých kopií - pět vitrín, a v každé z nich se na černém podkladě ve své jedinečnosti a kráse vyjímá rukopis. Šestý rukopis má své místo uprostřed. Získal jej díky své virtuální podobě. Kronika kostnického koncilu Ulricha von Richental, se na rozdíl od ostatních rukopisů přestavuje veřejnosti na obrazovce. Richentalova kronika se dochovala v sedmi opisech, z nichž dva, jeden německý a druhý latinský, jsou uloženy v Národní knihovně ČR. Právě latinská verze rukopisu byla mezi prvními, které Národní knihovna převedla do elektronicko-digitální podoby. Na monitoru obrazovky defilují před očima návštěvníků obrázkové výjevy zachycující události kostnického koncilu i každodenního života dané epochy. V pravidelné periodě jsou tyto obrázky proloženy zajímavými detaily, které vznikly zvětšením jejich části. Aby divák nezůstal bez informací, jsou obrázky prostřídány krátkým textem s mottem "Zachovat znamená zabezpečit trvání".
Text má toto znění: Mezinárodní organizace UNESCO vyhlásila v roce 1992 program "Memory of the World", jehož cílem je zachránit světové kulturní dědictví. Záchrana světového bohatství má však smysl jen tehdy, zpřístupníme-li ho co nejširšímu okruhu zájemců. Jako nástroj mimořádných možností byla použita digitální technologie. Národní knihovna ČR a Albertina icome Praha s.r.o. vyvinuly datový formát DOBM pro strukturovaný záznam digitálně uložených kopií rukopisů a dalších vzácných dokumentů, který v roce 1999 přijala subkomise pro technologii programu UNESCO PAMĚŤ SVĚTA jako mezinárodní standard pro projekt záchrany celosvětového kulturního dědictví.

Kronika kostnického koncilu
Ulricha von Richentala, tzv. Malý Richental.
Převoz Božího těla v průvodu papeže Jana XXIII. cestou do Kostnice.

Elektronicko-digitální podoba Richentalovy kroniky reprezentovala současnou epochu informační společnosti v kontrastu se společností středověkou, zastoupenou kopiemi Antifonáře sedleckého, Pasionálu abatyše Kunhuty, Velislavovy bible, Kroniky takřečeného Dalimila a Brevíře křížovnického velmistra Lva. V této souvislosti je třeba zmínit, že Brevíř křížovnického velmistra Lva spravuje Národní knihovna jako deponát. Souhlas s jeho prezentací na výstavě dal Řád Křížovníků s červenou hvězdou.
Dejme teď chvíli volnost své fantazii a přenesme se v roli návštěvníků do českého pavilonu shlédnout výstavu rukopisů. Prostor spojující přední a zadní část expozice vytváří pomyslný přechod mezi minulostí a současností. Právě v něm jsou umístěny památky knižní kultury symbolizující nesmrtelnou paměť národa a její kontinuitu.
Nejstarším vystaveným rukopisem je hudební památka - Antifonář sedlecký. Jeho první část vznikla již kolem roku 1270. V sedmnáctém století byly některé poškozené pergamenové listy antifonáře nahrazeny papírovými s týmž textem, případně doplněny o texty nové. Takto vzniklý celek byl roku 1671 svázán. Hlavní mistr ornamentálních iniciál a současně i figurálních bordur a miniatur přišel patrně do styku s křižáckým uměním, které zvláštním způsobem kombinovalo s prvky Západu a Byzance.
Fyzický svět, tak jak jej dnes chápeme, neexistoval pro středověkého člověka jinak, než jako symbol. Vlastností symbolů je jejich mnohoznačnost - a jak říkal J.W. Goethe - s jejich výkladem nebudeme nikdy hotovi. Tento postulát je nesmrtelný a platí napříč minulostí, přítomností i budoucností.