Les Belles Etrangères v Národní knihovně.

Krásné cizinky v knihovně

Na ty můžete v  Národní knihovně - kromě krásných domorodkyň - také jistě narazit. Tentokrát šlo o název zajímavé akce - jinak také “Les Belles Etrangères”. Návštěva několika současných francouzských spisovatelů a je-jich turné po českých knihovnách, univer-zitách a domech spjatých s kulturou. Řada besed a setkání, kde si měli přijít na své profesionální spřízněnci či jen srdeční příznivci sladké Francie. Oficiálně - festival francouz-ských spisovatelů, pořádaný Ministerstvem kultury ČR ve spolupráci s Kulturním oddě-lením Velvyslanectví Francouzské republiky. Organizačně zajišťováno agenturou Lobkowicz Travel Services, vybranou ministerským výběrovým řízením. Jednou z možností, jak se s vyslanci této kulturní velmoci setkat, byla i dvouhodinová beseda v  zasedacím sále Ná-rodní knihovny, 5. listopadu 2001 v od-poledních hodinách. Ze zhruba dvacítky pozvaných autorů se do Prahy rozjeli: Sylvie Germain, Emmanuèle Bernheim, Frédérick Tristan a Benoît Duteurtre. Dvě půvabné dámy v nejlepších letech, sedmdesátník he-mingwayovského typu a rozevlátý čtyřicátník, vyhlížející jako neposedný student.
Beseda byla uváděna básníkem Václavem Jamkem, kterému francouzské reálie, vzhledem k  jeho dlouhodobému pobývání ve Francii, nečinily žádné potíže. Překvapivější už byla čeština - byť lámaná - paní Sylvie Germain, která v Praze sedm let působila jako profesorka filozofie na francouzském lyceu v osmdesátých letech. Hned po příchodu se také pídila po své dobré známé, dříve pracovnici v Národní knihovně, kterou už tu bohužel nenašla.
Hosté ocenili fakt, že byli přijati ředitelem knihovny, který s nimi hovořil  jejich jazykem a uvedl i následující besedu. Její součástí byla četba úryvků z knih, které si autoři pro publikum vybrali a sami četli, vzápětí uvedených v českém překladu. Francouzština nicméně má patrně tu výhodu, že ji můžete poslouchat delší dobu s velice libými pocity a nemusíte ani moc vědět o čem je řeč. Většina z přítomných však evidentně na překlad čekat nemusela. Příznačné pro většinu spisovatelských setkávání, ať jsou tvůrci jakékoliv národnosti, je patrně to, že se kultivovaně na ničem úplně nedohodnou. Na to jsou příliš silné individuality. Tak to bylo i po dotazu z publika, jaké mají ve své zemi vydavatelské možnosti. I bez závěrečného konsensu však zůstali francouzsky šarmantní. To by si měl našinec užít. Do Národní knihovny přišla celá skupina z FF UK, kde absolvovala besedu se studenty a od nás se večer pokračovalo do Francouzského institutu.
Návštěva byla komorní, možná až příliš. Pro tento typ setkávání však naštěstí ještě přijatelná. Vzhledem k  masivní propagaci ze strany pořadatelské agentury, zahrnující i tiskovou konferenci, nicméně přece jen překvapivě nízká. V této souvislosti mě napadá, kdo je vlastně pro nás v současné době přitažlivá osobnost, pokud ani v naší baště ducha není zájem o jedny z nejlepších představitelů současného slovesného umění. Připadalo by nám zajímavější povídat si s politikem, umělcem nebo sportovcem? Nebo už o diskusi ani moc nestojíme a jakýmkoliv žijícím vzorům už nedůvěřujeme?