Bulletin Plus 1/2003

Začátek oslav

Dne 10. 6. 2003 v 15 hodin byly oslavy zahájeny v Národní knihovně ČR vernisáží výstavy o Dobrovském a jeho díle, kterou připravila Slovanská knihovna ve spolupráci se Slo-vanským ústavem AV ČR z fondů Národní a Slovanské knihovny. Vzácné exempláře rukopisů, archiválií a uměleckých děl ochotně poskytl Památník národního písemnictví, Muzeum Josefa Dobrovského v Chudenicích a jiné instituce.
Téhož dne v 18 hodin bylo slavnostně zahájeno mezinárodní sympozium v Panteonu Národního muzea. Slavnostní projevy měli předseda Senátu České republiky dr. Petr Pithart, předsedkyně Akademie dr. Helena Illnerová, ředitel Národního muzea a jiní. Náš slavista světového jména prof. dr. Radoslav Večerka pronesl přednášku o Dobrovském. Medaili Josefa Dobrovského předala za celoživotní práci v oboru paleoslavenistiky doc. dr. Zoe Hauptové předsedkyně České akademie věd.
Mezinárodní vědecké sympozium, pracující v několika sekcích, se konalo od středy 11.6. do pátku 13.6. v budově prezidia Akademie věd České republiky.

Výstava o Josefu Dobrovském v Klementinu

byla zahájena projevem ředitele Národní knihovny České republiky dr. Vojtěcha Balíka. Ředitel Slovanského ústavu AV ČR dr. Vladimír Vavřínek promluvil krátce zejména o dlouholeté spolupráci Slovanského ústavu se Slovanskou knihovnou. Poté přednesla svůj příspěvek autorka výstavy, pracovnice Slovanské knihov-ny při Národní knihovně ČR Františka Soko-lová. Historii recepce díla Josefa Dobrovského u nás zhodnotila doc. dr. Hana Gladková z Filo-zofické fakulty Karlovy univerzity a současně pracovnice Slovanského ústavu. Na závěr za-hrálo Wihanovo kvarteto 3. větu ze smyč-cového kvarteta C dur od starého českého mistra F. X. Richtera.

Příspěvek autorky výstavy prom. fil. Františky Sokolové

Vážené dámy, vážení pánové, ctitelé Josefa Dobrovského!
Dovolte, abych Vás přivítala v historické budově Klementina, nyní sídla Národní kni-hovny ČR, někdejší jezuitské koleje a pražské pobělohorské Karlo–Ferdinandovy univerzity.
Toto místo je spjato s životem a dílem Josefa Dobrovského. Naše výstava o jeho životě a díle by chtěla přispět k informování veřejnosti při letošních oslavách 250. výročí narození tohoto světoznámého vědce, velkého Evropa-na, největšího Čecha své doby.
Dnes je pro nás Čechy zcela samozřejmé, že mluvíme ve svém vlastním státě svým vlastním jazykem a máme svou kulturu, kterou můžeme svobodně rozvíjet. Ale není to samo-zřejmost a můžeme se o tom přesvědčit na mnoha místech světa.
Jubileum dává příležitost uvědomit si, že Do-brovský je první z řady oněch velkých osobností, které se zasloužily o existenci našeho novodobého jazyka, o rozvoj kultury a národního života. Snažení Dobrovského nakonec vedlo ve svých důsledcích i k ob-novení české státnosti. Nikoli náhodou na myšlenky a postoje Dobrovského navazo-vali jeho největší žák F. Palacký a později T.G. Masaryk.
Josef Dobrovský je jedním z těch, kteří se za-sloužili o náš národ a my se dnes před jeho památkou s vděčností a úctou skláníme.

Několik poznámek k výstavě o životě a díle Josefa Dobrovského

Nejprve se sluší poděkovat všem, kdo se na této výstavě podíleli materiály, radou a po-mocí. Děkuji zejména kolegovi dr. Jiřímu Vackovi z naší Slovanské knihovny, který zpracoval téma “Dobrovský v literatuře, filmu a výtvarném umění ”.
Děkuji mladým kolegům Markétě Holé a Jaku-bu Říhovi, studentům bohemistiky na Karlově univerzitě, žákům nedávno zesnulého prof. A. Sticha, za pomoc zejména při vyhledávání materiálů.
Za krásné výtvarné zpracování výstavy vdě-číme oddělení výstav NK ČR, především jeho vedoucí Mgr. Zuzaně Hochmalové.
Za vzácné exponáty rukopisů, kopií a umělec-kých předmětů patří náš dík Památníku národního písemnictví (Literárnímu archivu a oddělení uměleckých sbírek) a Muzeu Josefa Dobrovského v Chudenicích. – Také Národ-nímu filmovému archivu a pracovníkům Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR. Radou a pomocí nám přispěla i dr. Eva Ryšavá z Knihovny Národního muzea.
Většina vystavených knih a jejich kopií pochází z Národní knihovny a ze Slovanské knihovny.

*

Smyslem naší výstavy je zprostředkovat pohled zblízka na život a dílo našeho velkého vědce, zakladatele dvou vědních oborů, polyhistora, badatele neobyčejné šíře i hloubky.
Naším záměrem bylo vystavit co nejvíce nesnadno dostupných archiválií, prvních vydání spisů a ukázat předměty, které mají k Dobrovskému přímý vztah.
Pro nedostatek místa a množství materiálu jsme však byli nuceni neustále redukovat exponáty i texty. Proto jsme bohužel pominuli mnoho zajímavého, např. Dobrovského vztah k Brnu, mnohé historické práce, mnoho litera-tury o Dobrovském, která je obrovská; původ-

ně jsme zamýšleli např. vystavit i obsahy Dobrovského bohemistických i slavistických almanachů. Také jsme zde nezpracovali téma vztahu Josefa Dobrovského ke knihovnám a knihovnictví. Tématu “Josef Dobrovský a Národní muzeum” je věnována výstava, která probíhá paralelně v Knihovně Národ-ního muzea.

Něco málo o vztahu Dobrovského
ke Klementinu

Téma “Dobrovský a Universitní (tj. Národní) knihovna” zpracovala před lety obšírně pracovnice Slovanské knihovny dr. Eva Velinská v Ročence Státní knihovny ČSSR 1964 (1965). Dnes bych se ráda dotkla několika mála věcí, souvisejících s pobýváním Dobrovského v Klementinu.
Připomeňme, že zde byla první veřejná knihovna, vzniklá za Josefa II. z knihovny klementinské jezuitské koleje, univerzity a knih svezených ze zrušených klášterů. Dobrovský byl bibliofil a znalec množství knihoven; tak např. se vědělo, že se v kle-mentinské knihovně vyznal lépe než zdejší knihovník Rafael Ungar. Knihovnické místo však Dobrovský nikdy nedostal.
Dobrovský byl i bibliografem objevitelských zásluh. Shromažďoval zprávy o rukopisech a starých tiscích českých i jiných slovanských národů (přispěl např. i k poznání běloruských starých tisků); zajímal se o nové nálezy; ve své staroslověnské gramatice uvádí bibliografii církevněslovanských a jiných cyrilských a hlaholských knih.
V Klementinu Dobrovský studoval v letech 1769–71 a 1773–1777. Byl vášnivým a poho-tovým debatérem při vědeckých disputacích a vynikajícím, v magisterském studiu nejlepším studentem.

Dvě klementinské reminiscence

Ke vstupu do jezuitského řádu radil Do-brovskému jeho profesor, vynikající matematik Josef Stepling (má na nádvoří pomníček s amorkem). Mladý Dobrovský se chtěl stát misionářem v Indii. Snad ho k tomuto rozhodnutí mohly inspirovat i nástropní malby ze života misionáře Indie, jezuity sv. Františka Xaverského na dlouhé chodbě v I. patře podél západní fronty Klementina paralelně s Křižovnickou ulicí.
Později se stal Dobrovský upřímným stoupencem a šiřitelem josefinského katolicis-mu s jeho racionalismem, svobodomyslností, osvíceným humanismem, náboženskou toleran-cí; nebyl však nabožensky indiferentní, ani nebyl deistou. Ctil M. Jana Husa. Zajímal se o dějiny husitství a r. 1817 napsal spis o dějinách kališnictví (utrakvismu) v Čechách, který souvisí zvláštním způsobem s Klemen-tinem. Roku 1816 byly kamenné desky s vyrytými kompaktáty přeneseny ze zdi u vchodu do Klementina (kde byly asi od polo-viny 90. let 18. století po zboření kaple Sv. Ducha na Karlově náměstí) do sídla Královské české společnosti nauk v Lazarské ulici jakožto majetek Společnosti.
Na vysvětlenou: kompaktáta byly úmluvy husitů ve 30. letech 15. století s církevním koncilem v Bazileji o uznání pravověrnosti husitů a jejich platnost byla brzy zrušena. (Dnes jsou obě desky s vyrytými texty o kom-paktátech uloženy v lapidáriu Národního muzea.)

Z nápisu v kapli Božího Těla:
“Z rozkázánij Czsýsarže Zygkmunda a legatůw Bazylegských... ohlásseno Czesky, Latinie, Uhersky a Niemeczky, Zie Czechowé a Mora-wané, Tielo Boži a krew Boži, pod dwogj způsobau przigimagjce, gsú wiernij krzesťanée a Prawij Synowé Czýrkwe Swaté...”

Lze se domnívat, že se Dobrovský podílel na rozhodnutí Společnosti přenést desky do Klementina. V každém případě šířil infor-maci o nich – ve výše zmíněném spise i v Ge-schichte der Boehmischen Sprache und Litte-ratur 1818.
Ano, na Klementinu, symbolu protireformace, byly po 20 let kamenné desky s basilejskými kompaktáty, symbolem vítězného husitství. Snad symbol usmíření?
Dnes se můžeme zamyslit i nad tím, co vše nám Dobrovský odkázal mimo rámec své vědy: lásku k pravdě, svobodě, vlastnímu jazyku a národu, tolerantnost náboženskou i národ-nostní.
Přijal místo vedoucího teologických studií v generálním semináři v Hradisku u Olomouce, ačkoli byl včas varován pragmatickým přítelem F. M. Pelclem, že ho tam nečeká kariéra, a že s těžce nemocným císařem Josefem II. éra josefinské reformy brzy skončí. Výchova mladé generace mu byla přednější; dokonce někteří badatelé pod vlivem postřehu F. Palackého soudí, že tato činnost byla hlavním cílem jeho života.
Dobrovského úzkosti a pochybnosti o budouc-nosti našeho jazyka a národa ho nevedly k rezignaci. Jak řekl básník Viktor Dyk, jeho skepse byla tvůrčí.
Až vrchovatě se naplnila Dobrovského touha z mládí – neznat větší slávy než rozšiřovat pravdy, které mají vliv na štěstí člověka, a snášet za to pronásledování. Za to vše, za je-ho dílo, obětavost, statečnost a věrnost mu dnes vzdáváme dík.
Závěrem verše, napsané Dobrovským pro Jana E. Doležálka ve Vídni 5.5.1820:

“Chraň sebe, braň svoje, zastaň zmužile
vlast českou i jazyk svůj.
Toť příkaz boží, toť příroda velí,
k tomu dopomóže Pán Bůh můj.”

	2/2003 Bulletin_plus