Význam pojmu "přesný čas" prošel v minulosti mnoha změnami. Pro obyvatele Prahy byl "přesný čas" delší dobu spojen s budovou Klementina, kde o něj pečovala hvězdárna, a to od založení v roce 1751 až do druhé světové války, přičemž od roku 1925 byly časové signály z věže vysílány rozhlasem.
Ještě v 18. století si předseda studijní komise, nejvyššího školského úřadu, vykládal "přesný čas" tak, jak ukazuje jeho dopis ze dne 17. 3. 1783, adresovaný řediteli hvězdárny Antonínu Strnadovi. V přípisu žádá Strnada, že má hodiny na klementinské věži řídit během školního roku raději o několik minut později, nežli by podle správného času mělo býti, aby profesoři a studenti mohli do školy přijít včas.
Potřeba přesného času pro veřejnost začala být naléhavá až v první polovině 19. století; nejprve v zemích s rozvinutou mořeplavbou, a pak i na pevnině, v souvislosti s  rozšířením železnice. Praktická námořní navigace se díky lodním chronometrům na přelomu 18. a 19. století výrazně zpřesnila, lodě britského Královského námořnictva byly od roku 1840 standardně vybavovány přesnými chronometry pro udržování greenwichského času, britská Východoindická společnost je užívala už dříve. Lodní chronometry si kapitáni řídili před vyplutím, buď podle hodin na námořní observatoři anebo podle poledního balonu. Na dobře viditelném místě nad přístavem byl velký balon vytažen na stožár tak, aby v okamžiku poledne mohl rázem spadnout. Pečlivě provedené polední znamení mohlo tak mít chybu nejvýš jedné sekundy. V některých městech doprovázel polední znamení ještě výstřel z kanonu. S poledním znamením pak začaly i některé observatoře ve vnitrozemských městech (1).
V Praze se o polední znamení zasloužil nejvyšší purkrabí hrabě Karel Chotek. Roku 1842 zaslal své guberniální kanceláři dva návrhy. Podle prvého se veřejné hodiny v Praze měly řídit časem středním a nikoli pravým, jak tomu bylo dosud. Druhý návrh žádal, aby se polední znamení dávalo z některé klementinské věže. Ve výnosu se dočteme, že "dnes je již mezi obecenstvem dosti hodin dobře jdoucích a jejich majitelé mají míti možnost, aby mohli jejich chod denně porovnávati přímo s hodinami základními. To je možno tehdy, jdou-li veřejné hodiny podle času středního a nikoli pravého." Je třeba zdůraznit, že pravý sluneční čas ukazují např. sluneční hodiny, avšak tento čas není v průběhu roku zcela rovnoměrný (2).

Poněvadž je Praha velká, stálo v druhém dopise, je třeba dávat signál z Klementina dostatečně viditelně, např. z věže hvězdárny praporem, aby věžníci i v odlehlých částech města byli připraveni na blížící se okamžik poledne. Opis tohoto přípisu zaslalo městské hejtmanství řediteli hvězdárny Adamovi Bittnerovi se žádostí, aby navrhl způsob poledního znamení.
Dne 1. července 1842 městské hejtmanství dává souhlas s návrhem ředitele hvězdárny, podle něhož se střední poledne mělo oznamovat takto: Krátce před polednem se vyvěsí z galerie hvězdárenské věže prapor. Okamžik před dvanáctou hodinou se tento prapor odstraní a objeví se prapor menší, jehož rychlým stažením se vyznačí přesné poledne. S touto službou se mělo začít (a také začalo) 20. července 1842.
Při rekonstrukci vnitřního zařízení Astronomické věže v roce 1999 byla nalezena dřevěná výplň okna s kladkou, výklopným zařízením a malým okénkem; a i když v tu chvíli nebyl jasný účel tohoto předmětu, svěřili jej pracovníci z  Odboru provozu a investic Národní knihovny restaurátorům.