Hvězdný glóbus Caspara Pfliegera

Doc. RNDr. Martin Šolc, CSc.
Astronomický ústav UK, MFF UK
a Výzkumné centrum pro dějiny věd

Osa, kolem níž se glóbus otáčí, je rovnoběžná se zemskou rotační osou. Její kluzná ložiska, nahoře je to severní světový pól a dole jižní světový pól, nese kruh zabudovaný do podstavce. Tento kruh, široký 6 cm a silný 4 cm je dřevěný, obalený zinkovým plechem s vyrytými stupnicemi, představuje místní poledník. Po restaurování je (na rozdíl od předchozí doby) glóbus postaven do správné polohy vzhledem ke světovým stranám, takže poledníková rovina glóbu se neodchyluje od skutečné poledníkové roviny. Stupnice jsou dělené po jednom stupni, a podobně je tomu u kruhu vodorovného, který představuje hori-zont (též dřevěný, pokrytý zinkovým plechem). U jižního průsečíku poledníkového a horizon-tálního kruhu je vyryto “40 Pragae”, což zna-mená polední výšku Slunce nad obzorem v době rovnodenností, kdy se Slunce nachází na nebeském rovníku. Glóbus je tedy kon-struován pro pražskou zeměpisnou šířku 50 stupňů. Skelet glóbu tvoří nebeský rovník, obratníky Kozoroha a Raka, šikmo postavený kruh ekliptiky a dvanáct půlkruhových obručí, které se sbíhají v severním a jižním pólu a pro-tínají nebeský rovník s odstupem po 30 stup-ních. Rovník i ekliptika jsou dělené na 360 stupňů. Na horizontálním ocelovém kruhu je, kromě již zmíněné stupnice pro odečítání azimutů (např. bodů východu či západu Slunce a hvězd), také větrná růžice s latinskými jmény větrů (např. severní je Borea) a kalendář s dělením na jednotlivé dny s  názvy měsíců. Obruče jsou dřevěné, obalené tenkým ple-chem, aby byl skelet lehký (dřívější popisy mluví o kovových obručích). U severního pólu je počítadlo otoček glóbu, tedy hvězdných dnů (366,25 dnů do roka, neboť délka hvězd-ného dne je zaokrouhleně 23 hodin 56 minut), zachovalo se ale jen nosné kolečko s osičkou se šnekem a s pětizubým kolečkem. Při každé otočce glóbu se osička se šnekem posunula o pětinu otáčky a stupnice se otočila pod uka-zatelem o jeden dílek.

Glóbus Caspara Pfliegera při restaurování.

Výtvarná podoba souhvězdí má předlohu zčásti v atlasu “Uranometria” od Johanna Bayera (i Baiera, 1603), zčásti též v atlasu Johanna Hevelia “Uranographia” (1690), a u zbylých souhvězdí předlohu nebylo možno určit. Souhvězdí jsou znázorněna na vytva-rovaných kouscích plechu vytepaného do po-třebné křivosti povrchu koule, jsou malována na nalepeném pergamenu, papíru anebo přímo na plechu. Ke skeletu je plech připevněn nýtky, hřebíčky, kroužky anebo je prostě přilepen. Pečlivě vypracované obličeje mají např. Herkules, Sagittarius, Bootes, Andro-meda, Cassiopea, Cepheus, Orion, Indus; hrubé či přemalované obličeje např. Panna, Perseus a hlava Medúzy.
Na glóbu je znázorněno celkem 61 souhvězdí severní i jižní oblohy a erb hraběte Johanna Rudolfa Sporcka. (Zde je třeba učinit po-známku, že počet souhvězdí se u různých autorů hvězdných map lišil, ve starověkém Ptolemaiově katalogu se uvádí 48 souhvězdí, další byla přidána Heveliem, Lacaillem (na jižní obloze) a jinými astronomy. To ovšem platilo jen v okruhu evropské kultury; čínské hvězdné nebe má úplně jiná souhvězdí, a jiná byla i sou-hvězdí indická, obyvatel Oceánie či amerických indiánských kultur. Definitivní rozdělení oblo-hy na 88 dnes celosvětově užívaných sou-hvězdí provedla teprve Mezinárodní astro-nomická unie – IAU – v roce 1930.) Z Heveliem uvedených souhvězdí je na Pfliegerově glóbu např. Antinous (amorek s nataženým lukem, dnes neexistující souhvězdí), ale nikoliv sou-sední Scutum Sobiescianum (Štít Sobieského, zavedený Heveliem na počest polské účasti v porážce Turků u Vídně, dnes rovněž neexistující souhvězdí). Z dnešního seznamu 88 souhvězdí IAU chybí např. Lacerta (Je-štěrka), Vulpecula (Lištička), která nese v tlamě Husu (Anser, ta však do seznamu IAU nepatří), Lynx (Rys) a Camelopardalus (Žirafa). Tato souhvězdí jsou jak u Hevelia, tak u Bay-rea. Chyběla také Lyra, po níž zbyly jen známky uchycení a při restaurování byla vytvořena podle Heveliovy předlohy, a dále Delfín, který však byl nalezen v podstavci pod jižní točnou glóbu. Pod rozlehlým souhvězdím jižní oblohy Argo Navis (Loď Argonautů, dnes rozdělená na části Lodní příď, Lodní záď a Plachty) nebylo patrné, zda tam byla původně namalována i malá souhvězdí Robur Caroli (Karlův dub, dnes neexistující) a Dorado Xiphias; tato souhvězdí z Heveliova atlasu nebyla na glóbu při restaurování doplněna. Mezi 61 souhvězdí nebyla počítána Via Lactea, Mléčná dráha, která obepíná glóbus podle její skutečné polohy na obloze. Při restaurování bylo doplněno cca 30 chybějících detailů, např. klepeto a tři nohy Štíra (Scorpius), klepeto a dvě nohy Raka (Cancer), ruka Andromedy s pouty a řetězem, špička stěžně a vlajka lodi Argo Navis, konec křídla a jedna noha Havrana (Corvus), přední noha Zajíce (Lepus) a hlava s krkem souhvězdí Jeřába (Grus).

Souhvězdí Labutě (Cygnus); dole jsou vidět částečně (zprava doleva) Cepheus, Cassio-peia, Andromeda, vpravo Draco, nad ním místo pro Lyru; nahoře Havran (Corvus) a Šíp (Sagitta).

Přes malby personifikovaných souhvězdí jsou nalepeny hvězdy, vystřižené ze zlaceného pa-píru jako šesticípé symboly různých velikostí, nalepení ovšem nerespektuje skutečnou po-lohu hvězd ani jejich počet, takže bylo ponecháno prakticky v původním stavu i když je zřejmé, že v průběhu doby se řada hvězd odlepila a na globu chybí. Mezi plechy se sou-hvězdími je dostatek volného prostoru, který dovoluje nahlížet do nitra glóbu. Plechy souhvězdí a Mléčné dráhy jsou z vnitřní strany nalakovány šedomodře a ještě lepkavý lak byl posypán třpytivou slídou. Při restaurování (rok 2000) byla tato úprava obnovena. Pohled do vnitřku glóbu měl svůj význam, odtud by totiž pozorovatel viděl souhvězdí tak, jak jsou skutečně na obloze, kdežto pohled zvenku ukazuje souhvězdí zrcadlově převrácená. Sou-hvězdí pod obzorem se ukazují v mezerách mezi vyřezávanými a zlacenými ornamenty, nesou-cími kruh horizontu.
Ve vnitřním prostoru glóbu bývala původně kovová osa ekliptiky, která pravděpodobně nesla rameno se symbolem Slunce. Kruh ekliptiky má totiž stupnici namalovanou i ze-vnitř, a zachovala se obě ložiska této osy v místech pólů ekliptiky (sklon je 23,5 stupně) a ozubené kolečko na otáčení osy, aby se slu-neční symbol posunoval po ekliptice ve shodě se skutečností, tedy jednou kolem za rok. Osa ložiska jižní točny glóbu je dvojitá, vnější kolečko se 36 zuby se otáčí současně s globem a vnitřní kolečko s 25 zuby pohánělo právě otáčení osy ekliptiky.
Glóbus byl poháněn hodinovým strojem v podstavci přístupném třemi otvory, zaklo-penými dřevěnými zeleně natřenými víky. Pohon stroje obstarávalo závaží na laně, v prostoru za dveřmi průčelního přístavku mezi regály. Přístavek musel být zřízen dodatečně, zrušením průčelního pole knižních regálů. Na zdi uvnitř přístavku jsou totiž v malbě patrné stopy po původně umístěných policích, mezi nimiž byla zeď bílena. Stroj se natahoval asi jednou týdně, jak velké bylo závaží ovšem není jasné. Lano vedlo od navíjecího válce v hodinovém stroji přes kladky do kanálu ve stupínku, který byl při restaurování podlahy objeven a vede do přístavku. Zde musela být jedna kladka v podlaze a alespoň jedna na stro-pě nebo na zdi. Stopy po jejich uchycení se však nenašly. V hodinovém stroji chybí kyvadlo, jinak je kompletní. Chybí dvě osy s ozubenými koly pro převod pohybu od ho-dinového stroje ke spodní straně glóbu. Tyto osy nebyly při restaurování doplňovány, takže glóbem je možno i nadále volně otáčet rukou; původně však měl ukazovat aktuální polohu hvězdné oblohy a Slunce a od pohonu hodino-vým strojem se odpojoval pravděpodobně vychýlením jedné z dnes chybějících os ze zá-běru.
Datování vzniku glóbu provedl dr. Pokorný podle erbu u souhvězdí Velké Medvědice. Erb obsahuje biskupskou mitru a berlu, atributy erbu hraběte Johanna Rudolfa Sporcka, kano-vníka pražské kapituly u sv. Víta. V souvislosti s kanonizací svatořečením Jana Nepomuckého jej vyslala kapitula do Říma, kde byl 3. 1. 1729 vysvěcen na biskupa. Byl znám jako sběratel. Ke konci života oslepl a žil v odloučení ve svém paláci. Podle korespondence se zdržo-val v Římě pravděpodobně od roku 1725.
Pflieger byl v  Klementinu od roku 1723 (říjen 1723 – srpen 1725), během těchto dvou let se tedy mohli setkat. V diariu klementinské koleje je záznam o Sporckově návštěvě 21. 6. 1725. Pokud dal Sporck podnět ke vzniku glóbu, pak musel být zhotovován nejdříve ve druhé polovině uvedeného roku. Biskupské atributy naznačují, že erb na glóbu byl doho-toven patrně až po biskupském vysvěcení. Je pravděpodobné, že Sporck na stavbu glóbu nějakým způsobem přispěl.

Literatura:
František Matěj Pelzel: Abbildungen der böh-mischer und mährischer Gelehrten und Künst-ler, 4. Band, Prag 1782
Hanslik Joseph: Geschichte und Beschreibung der Prager Universitätsbibliothek, 1851
Slouka Hubert: Astronomie v Československu, Osvěta Praha 1952, str. 1723 (globus na foto-grafii stojí špatně orientován, osa směřuje k východu místo k severu)
Schaller Jaroslav: Beschreibung der könig-licher Haupt– und Residenzstadt Prag, Band 3, Prag 1796
Pokorný Pavel R.: Zur Datierung des Him-melsglobusses von Caspar Pflieger, VIIIth Symposium of the International Coronelli Society, 1 – 4 September 1994, Prague.