Hlavní stránka NK

4/2001 Bulletinplus


Za PhDr. Irenou Janáčkovou

Dne 24. září 2001 by se dožila sta let muzikoložka PhDr. Irena Janáčková, celoživot-ně činná v oblasti sborového zpěvu, klavírní hry, včetně teorie a pedagogiky obou těchto oborů, dále hudební etnografie a pak na poli soupisové, katalogizační a zejména biblio-grafické práce. Úctyhodné jubileum dr. Ja-náčkové se málem naplnilo. Tento svět a svou práci však bohužel náhle opustila 10. prosince 2000.
Naznačené obrysy jednotlivých, vzájemně se doplňujících a navazujících odborností dr. Janáčková během svého dlouhého života průběžně rozšiřovala a rozvíjela, někdy i přes nepřízeň osudu a nevítaného zásahu vnějších okolností. Curriculum vitae dr. Janáčkové je proto pestrým příběhem jak individuálního žití, tak odborně vytříbeného vývoje zároveň.
Dr. Janáčková se narodila 24. září 1901 v Českých Budějovicích, kde maturovala na re-álném gymnáziu roku 1920. Soustavně a dlou-hodobě se vzdělávala v oboru sborového zpěvu a ve hře na klavír až do počátku čtyřicátých let. Mezi jejími učiteli najdeme zvučná jména, včetně známého klavírního pedagoga prof. Viléma Kurze.
Teorie a praxe se tou dobou v  interpretačním a pedagogickém působení dr. Janáčkové velice úzce prolínaly. Už na gymnáziu se hojně uplatňovala jako zdatná klavíristka při ve-řejných vystoupeních v soukromé hudební škole. V letech 1942 až 1944 mj. založila a řídila dětský sbor evangelické mládeže v Praze na Smíchově, téměř současně působila v Küh-nově rozhlasovém sboru, kde vyučovala v přípravných třídách dětského sboru (do 1945). Učila též hudební výchovu na gym-náziích – nejdříve ve Slaném (1946 až 1947), později v Praze (1947 až 1953).
Do čilé aktivity čtyřicátých let spadá i vědecké školení dr. Janáčkové. Hned roku 1945 se za-psala na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze ke studiu hudební vědy, ovšem po neblaze známých prověrkách roku 1949 odtud musela odejít, neboť patřila k zastáncům muzikologa prof. dr. Josefa Hut-tera, neohroženého oponenta tehdy všemoc-ného Zdeňka Nejedlého. Přechodně pak do-konce musela učit nehudební předměty na zá-kladní škole. Doktorátu dosáhla až počátkem sedmdesátých let na Pedagogické fakultě UK na základě disertace o lidové písni na Kla-densku.
V letech 1950 až 1958 dr. Janáčková působila jako odborná asistentka v Ústavu etnografie a folkloristiky ČSAV v Praze, kde se teoreticky i prakticky věnovala problematice sběru lido-vých písní. Hudební folkloristika patřila k celoživotně intenzivním zájmům dr. Janáč-kové a ideálně těžila ze zkušeností nabytých v pěstování sborového zpěvu.

Obojí – se zvláštním akcentem na kulturu lidové písně a sborového zpěvu na Kladně a na Kladensku – došlo výrazu v četných článcích, statích a studiích, jednak publiko-vaných v odborném i dalším periodickém tisku, jednak zanechaných v autorčině rukopisné pozůstalosti.
Z  publikovaného odkazu dr. Janáčkové si tr-valou pozornost zaslouží práce “Jakub Jan Ryba o svém životě”, z němčiny přeložený vlastní Rybův životopis, který autorka a záro-veň překladatelka připravila k vydání, doplnila četnými poznámkami a vysvětlivkami a vydala v knižní podobě roku 1946.
Vědeckou odbornou dominantou celoživotní aktivity dr. Janáčkové jsou nepochybně její soupisové a bibliografické práce. Toto úsilí bohatě rozvíjela a naplňovala v požehnaně dlouhém důchodovém věku. (Připomeňme, že po odchodu do důchodu v roce 1958 se dále věnovala sběru lidových písní pro hudební oddělení Národního muzea v Praze, dnes České muzeum hudby, v 60. letech externě pracovala pro Souborný hudební katalog hudebního oddělení Národní knihovny ČR a pro Generální katalog NK ČR pracovala až do svých osmdesáti let!) Těžiště pozornosti dr. Janáč-kové je zde soustředěno na detailní pod-chycení produkce pražských hudebních na-kladatelů a vydavatelů, z hlediska historického pak na poměrně širokou dobu národního obrození. Takto se zaměřila na pražská vydání děl skladatelů Wolfganga Amadea Mozarta a Václava Jana Tomáška. Životním opusem dr. Janáčkové co do rozsahu i hloubky bezpo-chyby zůstává práce “Marco Berra. Pražský vydavatel hudebnin obrozenecké Prahy”, jejíž rozsáhlá edice je redigována a připravována v hudebním oddělení Národní knihovny. Vyjde bohužel už in memoriam.


Předchozí stránka

Obsah

Další stránka