Fantazie a literatura patří odjakživa k sobě. Už nejstarší písemné památky jako je klínopis-ný Epos o Gilgamešovi nebo Homérova Odyssea obsahují fantastické motivy. Platon psal jako první o Atlantidě, Apuleiův Zlatý osel je jedním z  prvních románů vůbec. Ve středověku se objevila ideální země Utopie, se kterou později polemizovaly četné anti-utopie.

H.G.Wells přišel např. s Neviditelným nebo se strojem na cestování v čase, i když zde ho jistým způsobem předstihl o několik let Sva-topluk Čech Výletem pana Broučka do 15. sto-letí, který se odehrál doslova několik kroků od Klementina. Julius Verne ukázal význam a perspektivy techniky, Karel Čapek vymyslel roboty, jedno z mála českých slov, které pronikly do světových jazyků. Kořeny tohoto nápadu je možné opět hledat v těsné blízkosti Klementina. Mám na mysli Golema, který chodíval okolními ulicemi.

Dvacáté století přineslo rozvoj literatury, pojmenované ve třicátých letech science fic-tion. Výstava Fantazie a literatura zahájená v  Národní knihovně 20. června 2002 před-stavila ukázky děl nejvýznačnějších světových i českých autorů, a to od klasiků jako jsou Asimov, Bradbury, Clarke, Lem nebo Nesvad-ba, až po razantně nastupující nejmladší gene-raci.

Zachytit se podařilo průřezově mnohotvárnost a vývoj žánru, ovšem tím i jen nepatrný zlomek děl klasiků i současníků; vždyť v posledním desetiletí vychází u nás každoročně několik set knih tohoto žánru. Kromě vlastní science fiction, zaměřené spíše technicky, je stále populárnější fantasy, kde zpravidla hraje významnou roli magie, čímž se poněkud blíží pohádce. Sem patří i nejúspěšnější knihy současné doby, jako je třeba Tolkienův Pán prstenů nebo Rowlingové Harry Potter. Literární fantazie je ovšem víc než jen science fiction nebo fantasy. Stačí uvést takové dílo jako je Mistr a Markétka Michaila Bulgakova. Pozoruhodná je rovněž fantastická tvorba mnoha výtvarníků, od Salvatora Dalího a Zdeňka Buriana až po soudobé ilustrátory, což výstava rovněž připomněla.

Fantazie v literatuře však neznamená jen čtení a psaní knih. Příznivci tohoto žánru se sdružují do klubů, pořádají setkání označovaná jako konventy, zkráceně cony, vydávají vlastní časopisy – fanziny, udílejí ceny. Toto hnutí, které vzniklo koncem třicátých let ve Spo-jených státech, se po válce přeneslo do Evro-py a začátkem osmdesátých let došlo i k nám. Spisovatel Ludvík Souček poskytl podnět pro vznik prvních klubů, které posléze ustavily organizaci Československý fandom.

Od roku 1982 se pořádají celostátní setkání, označovaná u nás jako Parcony, protože první ze setkání se uskutečnilo v Pardubicích. I když se později přeneslo i do jiných měst, název Parcon zůstal. Jednou ze základních akcí Parconů je vyhlašování vítězů soutěže o cenu Karla Čapka za nejlepší původní povídku nebo román. Touto cenou je soška mloka podle Čapkova románu Válka s mloky. Mlok byl rov-něž emblémem výstavy v Klementinu. Za pozo-ruhodné výkony se udílí cena Ludvík, pojme-novaná podle Ludvíka Součka.