Tak jsem se včera vrátil, chci jet hned na kole obhlídnout Vltavu v Troji. Je to moje milovaná trasa.

12:00 Kurty za mostem Barikádníků se vzpamatovávají ze zatopení, už se oškra-buje antuka od bahna, k vodákům v Troji nemožno – až k lávce do Stromovky zatopeno. Koňáci uklízejí okolo stájí a připravují se na horší (?). To horší jsem si ještě nedovedl představit... Hned jak jsem se vrátil, tak odpoledne začíná pršet, jakoby bouřka, ale pak opět stálé provazy deště, jako když přetéká umyvadlo.

22:00 Píše nám s P.H. ředitel, má obavy, potvrzuje si, že vše s P.H. sledujeme.

6:30 IKEM – krevní odběr: dnes vím, že výsledky skvělé – cholesterol daleko pod 5, však jsem v červenci makal – měl bych pracovat v lese ☺ . Bude se mi to hodit dvakrát!

8:00 Lidové noviny a mapa stoleté vody, ty plány máme v práci, víme, kam sahala voda 1890. Z Klementina byl skoro ostrov, moc si to nedovedu představit, ale už mám trochu bojovou náladu.

9:00 První jednání krizového štábu, který jsem svolal z mobilu, nějak se mi to vše nezdá. Hodí se ostražitost a směrnice, a hlavně TÝM lidí a všechny úvahy po útoku na N.Y.C. (U.bin L. to nedomyslel aneb co Tě nezabije...). Ve sklepech pouze rezervní fondy, nutno vytřídit, kvalitní vystěhovat! Jak se zachovat k přízemí? Bude nutné stěhovat pro jistotu techniku výš. Rozhodnuto. Při stě-hování ze sklepů nemůžeme brkat o čtenáře. Zavíráme knihovnu.

Kolem 11:00 zpráva do ČTK, čtenáři postupně knihovnu opouštějí. Média ale hned vyzvídají proč zavíráme, jak to vypadá? Ano jsme opatrní, připravujeme se, stěhujeme.

12:00 Procházíme sklepy před bitvou, je tam jedno slabé místo směrem ke Karlovu mostu. Tam může prorazit voda velmi brzo, je potřeba díry ihned ucpat!!

(Kdybychom v tu dobu věděli, že to bude trvat skoro dva dny než prorazí!)

12:30 Dohadujeme se o tom, která firma zajistí stěhování nahoru, trvá to možná moc dlouho, zlobím se i na sebe. Ale ve sklepech se třídí a maká.

14:00 Tisková konference na Magistrátu, čeká nás prý dvacetiletá voda…

15:00 Hasiči, naši milí známí, pytli chrání Křižovnickou včetně dveří ke Studen-tovi. V úterý neúnavný dříč Z.M. a náš hasič rozhazují ještě pytle v Platnéřské a kolem některých dalších vstupů. Každou hodinou se informace a události zrychlují. Je jasné, že tu strávím první noc, dál nepřemýšlím.

20:30 To nejdůležitější z rezervních fondů přestěhováno, teď už zbývají jen zbytky. Rozhodujeme, že se bude s firmou pokračovat ráno, máme snad na to celý den...

5:30 Nevěřím vlastním očím, Karlín je už evakuovaný, ale uklízečky mne budí po pár hodinách spánku, všechny v zeleném, poměrně v klidu, je to jak ve filmu: “Nechcete vynést koše?” Nechápu, jsem už duchem úplně jinde...

8:30 Ranní porada štábu, stres se každou hodinu zvětšuje, zprávy o tom, kolik máme času, jsou nespolehlivé. Stěhujme, stěhujme!!!

9:00 Demontují se dražší součásti kotelny v suterénu, postupně se vyklidí počítače z Referenčního centra, ještě druhý den dopoledne stěhujeme počítače z Haly služeb, stěhování umrtví teprve kulminace vody ve středu po poledni...

9:30 Blesk! Primátor nařizuje první evakuaci lidí, co na Starém Městě nebydlí. Hovoří dramaticky… Myslím si, že za chvíli vytryskne ve sklepě voda. Lidé musejí pryč. Zastavíme stěhování rezervních fondů do pater... Křičím na J.V. jestli si zdraví lidí vezme na zodpovědnost, když budeme dál stěhovat. Musím křičet??

10:15 V.B. se každého, kdo chce zůstat, jednotlivě ptá, jestli si je vědom rizika, a přesto chce zůstat. Každý musí před svědky říct ano. Však zákony přikazují evakuaci, jinak je tady člověk na vlastní nebezpečí. Jak nedomyšlené u kapitánů takových lodí jako je Rudolfinum, Národní divadlo, Národní galerie, Národní knihovna… To mají kapitáni opustit loď???

10:34 Posílám zprávu do internetové konference Knihovna, že se všichni zaměstnanci evakuují, zůstává 20 lidí, držte palce!

10:45 Volám sousedce – paní B. (80 let) v Holešovicích. “Tady M., nepřijedu, zůstávám v práci.”
Ona “Tady nic nebude!” Vzpomíná na povodeň 1954, jak viděla v Holešovicích na Vltavě živé prase na chlívku. Moc ji už nevnímám ...

10:55 Na Starém Městě bez upozornění vypínají proud. Zbytek zaměstnanců ještě odchází, události se zrychlují. Staroměstský orloj se zastavil, pak víme, není to znamení ☺ , ale nemůže bez elektřiny běžet.

11:55 Přestávají jít telefony, centrála je vyřazena (až do úterý 20.8. nám ko-munikaci se světem zachraňují jen automaty instalované na chodbách, pro řízení je jediný možný ten hned u vrátnice a velínu – na mince. Mince se až do příštího týdne vyvažují zlatem, u automatu je většinou stálá služba, neboť nám volá kde kdo, někteří nabízejí pomoc). Se sklepy nám nikdo nepomůže a snad nebude voda stoupat až do trezorů, to by musela prasknout přehrada.

12:00 Už se do Holešovic do bytu nedostanu (sportovní věci si nevezmu), bojím se, že mne nepustí zpět a doma u televize bych snad dostal infarkt (fakt). Pro mne je lepší být tu (ovšem to oblečení!).

12:15 Odpočítávají se hodiny přístupu přes zabezpečovací zařízení v trezorech, musíme je mít přístupné kdybychom potřebovali stěhovat nejvzácnější fondy do nejvyšších pater.

13:00 Porada těch, co zůstali, rozdělení úkolů: ze sklepů se stěhují dražší věci, části kotelny, trafostanici nutno ponechat osudu.
Jak se tvořil tým v Klementinu? Máme jídlo (máme tu jedinou ženu v týmu, v následujících dnech je ve stravě a hygieně skvělá), holínky nestačí (co kdyby se zatopilo přízemí?). Náhodou tu mám úspory, dávám na holínky. Bláznivá jízda pana O. pro holínky i v protisměru přes zábrany do Prahy 4, ale – máme!). Někdo musí jet na konferenci IFLA, ať máme kontakt se světem a oni s námi, dva z vedení pojedou (snad nebudou mít výčitky svědomí)! Teď už je pro nás těžší odejít než zůstat.

15:00 Odpoledne protéká středem Prahy asi takový objem vody jako v roce 1890. Není stále konec. Všichni hovoří o budoucnosti nejistě.

16:00 Komunikujeme s krizovým štábem Prahy 1, vědí o nás, nicméně ještě ve středu policie u zábran tvrdí, že “tam v Klementinu přeci nikdo není”...

18:00 Přestává pršet, nálada je určitě lepší. Aha, vzpomínám na záběry z mo-ravských měst 1997, nejhorší povodně mohou přeci klidně přijít i za slunka! Teď vím, že k večeru evakuují již skoro celé Holešovice a voda natéká stále více.

20:00 Karlův most uzavřen, ale proudy turistů sledují kde možno stoletou vodu, Kampa zaplavena již vysoko. Poměrně krásný letní večer, voda stoupá, jak vidíme z m. č. 228 ve druhém patře blízko Salvátora. Máme na Kampě měřítko – dům. Je zatopen po okno v prvním patře. Vedle na balkoně mladí z kostela, zdravíme se. Přidrží nás jezuité za tričko nebo potupně opustíme kolej na lodích???

0:30 Začíná shánění hasičů na odčerpávání, shánějí všichni, pánové O. a M. dokonce volají 150, …když prý seženou techniku, přijedou.
Holešovice – dnes vím: v noci je už paní B. sama v domě, snad jen telefony jdou do rána, jinak nic. Voda natéká na dvůr ke školce jeden metr, v prohlubních až tři metry. Zalévají se sklepy, z činžáku je ostrov, směr k pivovaru voda. (Později přiznává, že se tehdy začala třást strachy.) Ráno kolem sedmé ji vynášejí do náklaďáku záchranáři (po pás vody) a evakuují ji na Letnou a k synovi.

2:00 Rozporné zprávy z Magistrátu. V Klementinu nejtěžší noc s budoucností, která se dá těžko odhadnout. Během noci se zvedla nečekaně Vltava o metr a půl.

4:00 Tvrdá evakuace Starého Města. První a poslední záchvěv strachu o sebe – nepraskla přehrada? Sirény, auta s hlášením, vrtulníky ostře osvětlují nádvoří Klementina – velmi akční ☺ ! U mne ožívá jediná vzpomínka, teď se vynořuje: chata u Ruzyně, noc, světla, hluk letadel, srpen 1968, slzy, strach, prostě prázdniny a jedno dětské léto u babičky, které se nepovedlo...

8:00 Rozhodujeme o přídělovém systému stravování, protože nikdo neví, jak dlouho budeme, kdyby zábrany povolily. Snídaně s teplými nápoji!!! … pomáhá vařič pana R. na pevné palivo. Vzpomínáme na Saturnina ☺ .

14:00 Média nás už pronásledují “jaké máme škody?”, často vidím zklamání, že nemáme nic z pokladů zničeno, ach jo...

19:30 Po poklesu Vltavy cesta na Anenské náměstí s  V.B. a M.B k zábranám. Policie je i k nám tvrdá (skvělé, jsme klidnější, však tu nikde nefunguje elektronické zabezpečení a nikde nikdo!), legitimuje nás a teprve když zjistí, že máme na starost Klementinum, začne se s námi normálně bavit a vyprávíme si…

11:00 Provozní odbor už jede skoro naplno, komunikují s geologem, statikem, velké diskuse o tom, jak fázovat čerpání, abychom nepoškodili statiku, další a další práce lidí z provozu.

13:00 Poradu u ředitele (kolikátá je už za tu dobu?) tolik nevnímám, už jsem v duchu na cestě, za čarou... musím trochu už změnit prostředí.

16:00 Za čarou u Tesca – po čtyřech dnech, policista se u zábran ptá, zda jsou Klementinum a jeho sbírky v pořádku. Šok z civilizace, žádné obavy a myšlenky, jen šok, jak svět za čarou funguje jakoby nic a v Klementinu skoro válečný stav. Ano, vlhko v očích, slzy (?)...

12:00 Dcery P.H. přivezly teplé těstoviny, ti úžasní hasiči, co čerpají vodu ze sute-rénu, se na mne mračí, že chci málo. Říkám jim: “píšu příručku Povodňová dieta rychle a účinně”.

14:00 Nevíme, jak dlouho bude Klementinum bez elektřiny, začíná pracovat paralelní řízení knihovny v depozitáři Hostivař.

4:00 Z nedostatku činnosti odhazujeme s ostrahou první pytle od budovy, je teplo a vše musí hned větrat!

15:00 Odpoledne mám strašné nutkání dostat se do Holešovic, nemohu se ovlád-nout, cítím v sobě kapku hysterie, alespoň tedy: Vltavská, dál to nejde, Florenc pěšky, pak směr Tesco, tramvají a metrem k rodičům.

12:00 Guláš od předsedkyně odborů!!!

Depozitář v Hostivaři, porada vedoucích, začínáme nabírat normální kurs, už je nás víc a hlavně těch, kteří zas budou dělat práci, které rozumějí nejvíc ...

Obnoveno telefonní spojení s Klementinem, centrála napojena na agregát hasičů, až do provizorního zprovoznění naší trafostanice 29.8. nás ten agregát zachraňuje. Díky němu pracuje i provizorní ekonomický tým na počítačích. Musíme přeci vyplatit mzdy… Každým dnem se přibližujeme běžnému životu. V Klementinu se objevuje čím dál více lidí – zaměstnanci, firmy. Sice postupně a pod kontrolou ☺, ale stejně mně to skoro vadí. Proč? Jsem tím trochu zaskočený, normálně rád vnímám i davy turistů a rád cestuji.