Věc komentuje PhDr. Polišenský: “Půl sudu a všichni měli chuť utéct”.
Za výběr lepidla vhodného do relativně agre-sivního prostředí, odolného vodě, chladu a horku (rozpětí – 40° C až + 100° C), které zůstává stále stejně pružné, aniž by došlo k vytvoření prasklin, náleží poděkování zejmé-na panu Procházkovi z CD Hostivař. Řešení problému bylo ověřeno konzultacemi s odbor-níky a s lepidly byla před použitím provedena řada zkoušek.
Systém sušení, který navrhl Ing. Jiří Neuvirt, CSc. ze Sdružení pro chemický a papírenský výzkum, klade důraz na uspořádání vysou-šených dokumentů. Dvojice dlaždic odděle-ných distancemi vytvářejí vzduchovou mezeru, na dlaždici je položena vrstva filtračního materiálu (filtrační nebo novinový papír), pak netkaná textilie dle rozměru dlaždice, a až na tuto vrstvu je umístěna vysoušená kniha. Na svazek je opět prostřena netkaná textilie příslušných rozměrů, filtrační materiál a dvojice dlaždic; cyklus se opakuje a na vrcholu takto vytvořeného sloupce je položena zátěž v po-době betonové tvárnice.

Pracovníci firmy Stahl pečlivě přemísťují svazky z přepravek, odstraňují umělohmotné obaly a noviny vložené mezi knihami. Přepravek ubývá a vedoucí knihovny Muzea družstevnictví paní Mgr. Vávrová mi říká: “Co se dalo, jsme pečlivě zabalili do igelitu, pokud jsme měli noviny, prokládali jsme mezi svazky noviny, jak nám poradili. Zpočátku jsme se přitom brodili ve vodě a bahnu. Teď když vím, že budou knihy díky Národní knihovně vysušeny, mám pocit, že to nebyla marná práce a že se to podaří dotáhnout do konce.”
Sušárna se plní, ale s přibývajícím časem se do mě dává lezavá zima. “Pojďte se ohřát,” zve mě paní Fibichová, organizační a realizační duše sušárny a vede mne do kotelny, kde jsou umístěny kohouty k ovládání přívodu tepla a páry v obou sušicích komorách a hned vysvětluje, k čemu který ventil slouží.

Před komorami se střídají návštěvy z institucí postižených povodněmi, aby se podívaly, jak se tady vysoušení provádí, a vyslechli si odborný výklad Ing. Jiřího Neuvirta, odbor-ného garanta průběhu vysoušení postižených knihovních sbírek.
Plné vozíky se v sušárně řadí, za chvíli bude hotovo. Mgr. Vávrová z knihovny Muzea družstevnictví nachází v jednom ze svazků založenou “poslední relikvii” – rozteklou černobílou fotografii. “Starší fotky jsem zachrá-nila, vyprala a usušila,” říká. “Ty ze sedm-desátých a osmdesátých let se ale takto smyly a roztekly, doslova! Nechápu to!”

Přípravy na vysoušení spějí k závěrečné fázi. Na řídicích jednotkách, pro každou ze dvou sušicích komor zvlášť (řídicí jednotky PED–182 byly vyrobeny firmou Vzduchotechnika, Nové město nad Váhom), nastaví Ing. Neuvirt su-chou teplotu a psychometrickou diferenciaci. Pro kontrolu teploty a relativní vlhkosti, za nichž proces vysoušení probíhá, jsou používána speciální plochá, kombinovaná čidla, která se vkládají do signální knihy. Dále jsou používány prostorové teplotní a vlhkostní senzory TPV. Oba senzorické systémy jsou napojeny na digitální výstup. Ing. Neuvirt bere signální svazek ze kbelíku s vodou a ukazuje – jde o knihu ze šedesátých let, která prošla vysoušením již několikrát. Kromě pokroucení je zřetelně vidět odlišné barevné odstíny archů papíru použitého při výrobě. Ing. Neuvirt z toho umí vyvodit tehdejší organizaci skladu papíru v tiskárně. Jde o to, že jednotlivé autorské archy nebyly vytištěny na papíru z jedné výrobní šarže. Čas a opakované vysoušecí procedury rozdíl v odstínech papíru markantně prohloubily. Ing. Neuvirt dále vysvětluje, že mokré knihy se nesmějí rozevírat, aby nedošlo k dalším poškozením. Pokud mokrou a vlhkem deformovanou knihu rozevřete, listy již nezapadnou přesně do sebe a dochází tak k dalším deformacím. Podobných “nenápadných” úskalí provází proces ošetření mokrých knih celá řada, avšak technologie zvolená v kralupské sušárně dřeva a pečlivý odborný postup pracovníků při jejím prová-dění prakticky vylučují všechna doposud zjištěná rizika. Ačkoli byla během velmi krátké doby nastřádána řada poznatků a zkušeností, výzkum a ověřování zdaleka nejsou u konce.

Poslední kontrola umístění speciálních čidel měření a vrata komory se mohou uzavřít až do doby, kdy bude fond knihovny Družstevních svazů překládán z vozíků ve vysoušecí komoře zpět do přepravek a převezen do Státního ústředního archivu k desinfekci v  etylenoxi-dových komorách. Odtud si ho převezme správce příslušného fondu. Pokud nebudou dokumenty dále postoupeny péči restaurátorů, vrátí se do rukou knihovníků, které čeká třídění, katalogizace, řazení, zjišťování ztrát. Zkrátka – jsou opět na začátku.

Na závěr bychom se měli zmínit o provo-zovateli kralupských sušáren dřeva, jímž je fir-ma Dřevo a dýhy, s.r.o. Ředitel a jednatel této firmy pan Vladimír Gottstein si zaslouží poděkování za vstřícný přístup, s nímž přispěl ke zprovoznění sušáren, které delší dobu nebyly v provozu; tím spíše, že areál Dřeva a dýhy byl srpnovými povodněmi postižen.

 Úspěch vysoušení je podmíněn spoluprací kolegů z NK ČR, díky jejichž přispění je zajištěna úprava filtračních a textilních prokladů a uskladnění vysušených fondů. Jsou to zejména polygrafické středisko, vazba knih, civilní služba v CDH a další. Z těch, jejichž přičiněním je záchrana dokumentů v kralupské sušárně realizována, jmenujme na prvním místě paní Fibichovou, bez níž by sušárna snad ani nebyla, ředitele OOKF PhDr. Jiřího Polišenského, který vytvořil podmínky pro uskutečnění projektu a Ing. Jana Francla.

Mgr. Zuzana Havelková
za odborného přispění a konzultace
 Ireny Fibichové