Počátky Učené společnosti
a její vztah ke Klementinu

Mluvíme–li o počátcích Učené společnosti, jedná se o druhou polovinu 18. století, kdy v Evropě již existovaly akademie věd bohatě dotované panovníky. Taková instituce však v Čechách nevznikla a nebylo v zájmu vídeňské vlády, aby se tak stalo. Na počátku 70. let 18. století se v Praze počala formovat soukromá učená společnost, která se profilovala jako volné společenství vědců. Ústřední osobností byl šlechtic Ignác Born, který kolem sebe soustředil malou skupinku učenců. Sám se stal členem řady zahraničních akademií – ve Stock-holmu (1773), Petrohradu (1776) a v Berlíně (1786). Jeho zájmem byla geologie a mineralogie, a proto také jeden z prvních úkolů, které si spo-lečnost vytyčila, byl přírodovědecký průzkum Čech. Za Bornova působení začaly vycházet publikace Gelehrte Nachrichten (1771–72) a Abhandlungen einer Privatgesellschaft in Böehmen zur Aufnahme der Mathematik, der vaterländischen Geschichte und der Na-turgeschichte (1775–84, 6 svazků), orientované na vědeckou práci a informující o aktivitách Společnosti.

Ignác Antonín Born. (1742-1791)

Po odchodu Ignáce Borna do Vídně činnost Společnosti stagnovala až do doby, kdy se ujal vedení lékař Jan Mayer. Ten měl za sebou již významnou vědeckou práci a získal si i spole-čenskou    prestiž.   Mayer   usiloval   o    uznání

Abhandlungen  der  böhmischen    Gesellschaft der Wissenschaften (Pojednání České společ-nosti nauk) v německém jazyce, která měla obsahovat informace o činnosti společnosti, vědecké články nečlenů i členů společnosti. Jednalo se o první periodickou vědeckou publi-kaci, která dávala možnost našim vědcům publikovat svoje výsledky. Není bez zajímavo-sti, že Abhandlungen vycházely z  ekonomic-kých důvodů v Drážďanech u nakladatele Walthera, který za vydávání ročenky Společ-nosti platil a poskytoval jí navíc několik desítek výtisků zdarma.
Dosavadní finanční situace Společnosti byla dosti špatná, závisela na darech příznivců a pravidelné příjmy byly nevelké. Po smrti knížete Fürstenberka v r. 1787 byl až po dvou letech do čela Společnosti zvolen hrabě Prokop Lažanský. Ke zlepšení ekonomického zajištění činnosti došlo po r. 1790, kdy císař Leopold II. poctil Společnost návštěvou na slavnostní schůzi. V dvorském dekretu označil Společnost jako královskou, což bylo od této doby užíváno v názvu. Činnost Královské české společnosti nauk ocenil císař darem ve výši 6000 zlatých. Tato částka byla užita na cestu J. Dobrovského do Švédska a na nákup meteorologických přístrojů a dalších pomůcek. Významným zdro-jem příjmů se v dalších letech stalo privilegium na vydávání výročního schematismu království Českého. Hospodářská situace společnosti se sice zlepšila, ale společenská a politická situ-ace v Evropě na konci 18. století se zkompli-kovala a vedla nakonec k válce mezi Rakouskem a Francií. Obava z pronikání revolučních myšle-nek z Francie vedla k omezování zahraničních kontaktů a svobody vědecké práce.

Vraťme se nyní k  osobnostem, které stály u zrodu Učené společnosti. Osobu zakladatele Ignáce Borna jsme již krátce charakterizovali výše. Jan Tesánek – matematik a fyzik, v Klementinu na jezuitské koleji vystudoval a zde také přednášel. Uvedl do českého prostředí Newtonovu fyziku (vydával postupně komentované kapitoly Newtonových Principií) a pokračoval ve výuce infinitezimálního počtu započaté jeho učitelem, taktéž zakládajícím členem Učené společnosti Josefem Steplingem. U jeho osoby je třeba zdůraznit zásluhy na re-formě výuky exaktních věd v rámci celé monarchie, kterou provedl z pověření císařovny Marie Terezie. V Klementinu vybudoval astro-nomickou observatoř a zahájil meteorologická pozorování. Ve Steplingových systematických pozorováních pokračoval Antonín Strnad, který působil nejprve jako zástupce tajemníka a poz-ději vystřídal Dobrovského ve funkci tajemníka Společnosti. Josef Dobrovský měl ke Klemen-tinu pozitivní vztah a řada jeho prací vznikala na základě studia fondů zde uložených. Dalším zakládajícím členem společnosti byl Karel Rafael Ungar, knihovník v Klementinu, jehož zásluhou knihovna dostala novou, moderní tvář, kterou ve svých základních rysech nese dodnes. Po jeho smrti usiloval Dobrovský o toto vý-znamné místo, uděleno mu však nebylo. O klementinskou knihovnu se také zasloužil Jan Leopold Šeršník, který sestavil její katalog a je autorem dějin knihovny. Z jezuitského řádu vyšel i Tobias Gruber, ten po zrušení řádu odešel do Temešváru a později se vrátil jako stavitelský ředitel panství české komory.