|
Nebezpečí velké vody si
stavitelé Klementina byli vědomi, proto se již při plánování stavby v r.
1577 počítalo s umístěním sbírek matema-tického muzea a knihovny v osmi
místnostech v prvním patře, kde byly později uloženy v krásných
barokních sálech. Přízemní prostory budov se využívaly pro provozní účely.
Byly zde uloženy zásoby, zřízena kuchyně, vybavena jídelna, vybudovány
místnosti pro výuku a ubytování, a to jak členů řádu a studentů, tak i byty
pro zaměstnance. Později, když se stalo Klementinum sídlem univerzitní
knihovny, byly zde byty pro zaměstnance knihovny (topiče a domovníka). Další
byty pro knihovníka, skriptory a profesory byly v prvním patře.
Když byla v roce 1777 zřízena sjednocená univerzitní knihovna, stalo
se jejím sídlem Kle-mentinum, neboť v r. 1773 byl zrušen v Če-chách
jezuitský řád. Knihy jezuitské knihovny byly ponechány v dosavadních
prostorách a pro knihy Novokarolinské knihovny převe-zené sem z Karolina byly
upraveny a opatřeny regály chodby v prvním patře. Později byly prostory pro
ukládání knih v prvním patře rozšířeny o některé byty. Když se po zrušení
klášterů Josefem II. začaly do univerzitní knihovny od roku 1781 postupně
svážet kláš-terní knihovny a archivy, ukládaly se zpočátku též na chodbách
v prvním patře. Byl pro ně vyklizen a adaptován i byt skriptora Karmáška v prvním patře. Avšak knih i archivního materiálu ze zrušených klášterů bylo
velké množství a připravené prostory brzy nestačily. Tím spíše, že podle
nařízení gubernia se musely k archivním písemnostem vyhotovovat sezna-my a
soupisy a pro tuto práci se musely písemnosti alespoň orientačně uspořádat a
to vyžadovalo potřebné místo. Ředitel Ungar proto požádal gubernium o
přidělení nových prostor pro převzetí dalších klášterních knih a archiválií.
Po delším zvažování nabídlo guber-nium v roce 1787 knihovně zrušený kostel
Matky Boží na Louži na Mariánském náměstí.
O ohrožení univerzitní knihovny záplavami nenalézáme ani ve starších ani
v novějších písemnostech uložených v Archivu Národní knihovny žádné písemné
svědectví, které by popisovalo povodně nebo se zabývalo násled-nými nápravami
způsobených škod. Jen z nepří-mých zmínek a záznamů a ze zpráv v soudobém
tisku lze soudit, že mimořádně velké povodně zasahovaly i Klementinum a
způsobovaly zde značné škody. Tak například při velké povodni v r. 1784,
když v únoru začalo náhlé a rychlé tání sněhu, rozvodnily se všechny přítoky
Vltavy a ta se 28. února vylila v Praze z břehů a “zaplavila Kampu,
Podskalí, Židovské město a část Starého Města s ulicemi Poštovskou,
Kaprovou, Dlouhou třídou a dalšími, a voda zasahovala až ke kostelu sv.
Mikuláše a sv. Jiljí.” Zřejmě bylo zatopeno i Klementinum, neboť Ungar žádal
o opravy. V květnu 1785 nařídilo zemské gubernium profesoru Hergetovi, aby
prošetřil Ungarovy požadavky oprav (neuvádí se, zda škody byly způsobeny
povodní), a aby “zároveň připravil byt pro knihovního sluhu Jiřího Roschera”.
V roce 1787 pověřilo gubernium Hergeta též vypracováním plánů na zřízení
knihovního depozitáře – repo-sitoria v zavřeném kostele Matky Boží, a aby
zpracované návrhy odevzdal pražskému magistrátu. Kostel byl za 1000 zlatých adap-tován a ještě v témže roce se sem začaly ukládat knihy a archiválie
zrušených klášterů. Ukládaly se zčásti do zbudovaných regálů, ale značná
část zůstávala před uspořádáním a sepsáním na zemi. Avšak knihy i písemnosti
zde trpěly vlhkem. Nezjistili jsme, vzhledem k nedostatku dochovaných
pramenů, zda šlo o vzlínající vlhkost z podloží nebo zda se jednalo o ná-sledky povodňových
nebo záplavových vod. |
Skutečností zůstává, že 24. září 1790
nařídilo gubernium “opatřit pro knihy zde uložené jiné odpovídající
prostory, kde by nebylo vlhko a též proto, že zde povede dlážděná cesta”.
Knihy pak byly postupně vyklízeny a ukládány v knihovně tam, kde byl nějaký
volný prostor. Aby se odlehčilo přeplnění knihovny, vytřiďo-valy se a
prodávaly duplikáty.
Též v roce 1824 ohrožovaly povodňové vody Vltavy Klementinum. Avšak žádné
konkrétní zprávy se nedochovaly.
Velká a rozsáhlá povodeň, která překonala svou ničivostí a výší vody povodně
z let 1784 a 1824 a napáchala mnoho škod v Čechách i v Praze, začala koncem
března 1845, když při vydatných srážkách začalo prudké tání sněhu. V Praze
kulminovala Vltava 28. a 29. března. Na Starém Městě zaplavila “ve 2 hodiny
odpoledne 29. března Poštovní ulici až k Štěpánskému náměstí, část
Konviktské ulice, Betlémskou ulici i náměs-tí, Zlatou ulici, Annenskou ulici
i náměstí, obě Jezuitské ulice až ke kostelu sv. Salvátora, Malé náměstí,
celé Židovské město, Křižovnickou ulici, ulici sv. Ducha, Kozí ulici i
náměstí a další”. Velmi ničivě byl postižen též Karlín. V ulicích se jezdilo
na loďkách a pontonech, ale proud plavidla strhával a záchrana lidí
v zatopených prostorách byla nebezpečná. “Teprve po čtvrté hodině odpoledne
začala voda klesat”. V Klementinu byly zřejmě zapla-veny především přízemní
místnosti ve frontě do Platnéřské ulice. Ačkoliv škody musely být značné,
neboť “v Praze bylo tehdy postiženo 1667 rodin se 7564 členy a materiální
škody byly obrovské”, z písemného materiálu se o tom nic bližšího
nedozvídáme.
Další velká povodeň postihla Čechy ve dnech 2. – 5. září 1890. Způsobily ji
vydatné deště v celých Čechách. Vltava v Praze stoupla o 370 cm nad normál.
Celá níže položená Praha byla zaplavená. V Podskalí stála voda
v ulicích 1,5 m vysoko. Také Smíchov, Kampa a ulice blíže vody na Malé
Straně a Starém Městě byly pod vodou. “Platnéřskou ulicí se valila voda a
pří-zemní byty a místnosti v Klementinu byly zapla-veny až do výše půl metru.”
Pod vodou bylo nábřeží, Valentinská, Kaprova a Josefská ulice i Dušní.
V Barvířské a Klimentské ulici museli být vystěhováni nájemníci z mnoha
přízemních bytů. Ve Stromovce stála voda tak vysoko, že u železničního náspu
vyčnívaly z vody jen koru-ny stromů. Byla zaplavena Invalidovna, níže
položené ulice v Libni, Holešovicích, Karlíně i pražské ostrovy. Přestože
voda v Klementinu napáchala jistě značné škody a vyžádala si i ne-malé
finanční náklady na opravu poškozených místností v části budovy do
Platnéřské ulice, nenalézáme v archiváliích knihovny žádné zprá-vy o
zajišťování budovy při povodni, ani o ná-sledné likvidaci havárie a
pozdějších opravách.
6.10.2003
Prameny:
a) archivní: Archiv Národní
knihovny, fond Veřejná a univerzitní knihovna 1777 – 1918 (1919); Dekrety
č.56,90, 172,176, 178,193,232.
Tamtéž, Ungar.
b) tištěné: Bohemia, ein Unterhaltungsblatt, č. 38, 30.3.1845; č.41,
6.4.1845; č.45, 15.4.1845.
Literatura:
Benešovský–Veselý, Jan: Velká povodeň v Čechách 2.–5. září 1890, Alois
Hynek, Praha, 1890.
Historie povodní v Praze v grafice, malbě a foto-grafii ze sbírek Muzea
hlavního města Prahy, Muzeum hlavního města Prahy, Praha, 2001. |
