BULLETIN
SKIP

SVAZ KNIHOVNÍKŮ A INFORMAČNÍCH PRACOVNÍKŮ ČR

1
2001

Aktuální číslo Archiv Obsah

Obrazek

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

KNIHOVNÍ ZÁKON BUDE!?

Během podzimních měsíců proběhla dvě zasedání Legislativní rady vlády věnovaná knihovnímu zákonu. Díky naším aktivitám se v Legislativní radě podařilo upravit či doplnit některá problémová místa zákona, jako např. otázka zřizovatelů a provozovatelů knihoven, existence Ústřední knihovnické rady jako poradního orgánu ministerstva kultury, vymezení předmětu zákona apod. V průběhu prosince roku 2000 doputoval návrh knihovního zákona do poslanecké sněmovny. Vzhledem k tomu, že z dílny ministerstva kultury vzešel velmi problematický polotovar, který vyžadoval provedení většího počtu změn, rozhodli jsme se o následujícím postupu: v prvé řadě usilovat o to, aby návrh zákona prošel v prvním čtení v parlamentu a současně připravovat návrh na změny zákona, které bychom potom předali poslancům a získali je pro jejich prosazení.

Oslovili jsme dopisem všechny předsedy parlamentních klubů a požádali je o podporu návrhu zákona v prvním čtení. Šlo především o to, aby se nestalo, že poslanci vrátí návrh zpět ministerstvu kultury k přepracování. V tomto případě bychom se vystavovali riziku, že ministerstvo kultury návrh zákona zcela stáhne nebo, že vlivem velkého časového posunu nestihne parlament v požadovaném termínu zákon projednat. Zpravodaje zákona ve sněmovně, poslance Jana Kostrhuna, jsme upozornili na hlavní problémové oblasti návrhu:

  • Návrh stanoví, že knihovnu lze považovat za veřejnou ve smyslu knihovního zákona, pokud (mimo jiné) dle § 4, odst. 1(d) "umožní přístupu k vnějším informačním zdrojům, ke kterým má veřejná knihovna bezplatný přístup, pomocí telekomunikačního zařízení". Toto ustanovení v praxi znamená, že veřejná knihovna musí být vždy napojena na internet. Tato povinnost se nám jeví jako příliš tvrdá zejména ve vztahu k veřejným knihovnám v malých obcích, které by se mohly ocitnout mimo zákon a přestaly by být součástí systému veřejných knihoven. To by mimo jiné znamenalo, že by takovým knihovnám nemohla být poskytnuta účelová dotace z peněžních prostředků státního rozpočtu podle § 15 tohoto návrhu. Koncem roku 2000 bylo na internet napojeno přibližně 500 veřejných knihoven z celkového počtu 6141 knihoven.

  • Návrh zákona je orientován především na veřejné knihovny a ve svém komplexu nenahrazuje dosud platný zákon 53/1959 Sb. o jednotné soustavě knihoven.

  • V okamžiku zrušení starého zákona není jasné, jak ostatní knihovny (např. Parlamentní knihovna, knihovny v oblasti zdravotnictví, podnikové knihovny, knihovny orgánů státní správy, školní knihovny apod.) budou spravovat své knihovní fondy, viz § 16 odst. (5) s vazbou na zákon o účetnictví. Z uvedeného vyplývá, že s knihovními fondy bude nutno nakládat jako s běžným majetkem (např. židle, stoly, počítače apod.) a každoročně provádět inventuru případně i odpisy apod.

  • Knihovny působící mimo knihovní zákon se také dostanou do složité situace z hlediska zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), viz ustanovení § 9, odst. (2)f tohoto návrhu zákona.

  • Pro neveřejné knihovny také nebudou platit principy vzájemné spolupráce v oblasti meziknihovních služeb, viz § 14.

  • Nejasný je také výklad § 4, odst. (6). "Provozovatel veřejné knihovny je povinen zajistit rovný přístup všem k veřejným knihovnickým a informačním službám a dalším službám poskytovaným veřejnou knihovnou". Rigorózní výklad tohoto ustanovení může způsobit, že např. i vysokoškolské knihovny, které primárně slouží studentům a pedagogům, mohou být chápány jako neveřejné knihovny.

Ve středu 21. února kolem půl šesté večer proběhlo v poslanecké sněmovně první čtení návrhu zákona o veřejných knihovnách a jejich provozování (knihovní zákon). Návrh zákona uvedl ministr kultury P. Dostál, na kterého navázal svou zprávou zpravodaj J. Kostrhun. Ten ve svém úvodu stručně shrnul důvody, které vedly k přípravě nového knihovního zákona a v závěru upozornil na některé jeho nedostatky: "Předkládaný vládní návrh knihovního zákona, tisk 782, není dokonalý. Jsou v něm některá problematická místa, některé požadavky jsou snad až příliš tvrdé, ale každopádně představuje velmi dobrý a kvalitní základ pro diskusi ve druhém čtení". V diskusi vystoupili postupně celkem čtyři poslanci - Martin Starec, Alena Svobodová, Jaromír Talíř a Pavel Hrnčíř, kteří věnovali pozornost některým problémovým místům zákona, jako např. zajištění regionálních funkcí, bezplatnosti služeb, evidenci knihoven, principu rovného přístupu ke službám a také upozornili na skutečnost, že zákon se nebude vztahovat na všechny knihovny. Na závěr sněmovna rozhodla zákon propustit do druhého čtení a přikázala počtem 108 hlasů ze 166 přítomných návrh k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.

Jaký bude náš další postup? Od prosince, kdy návrh zákona doputoval do sněmovny, jsme se věnovali intenzívní diskusi a shromažďování připomínek i návrhů na změny. K tomuto účelu jsme si otevřeli uzavřenou elektronickou konferenci, které se zúčastnili zástupci ze všech druhů knihoven. Na výjezdním zasedání výkonného výboru SKIP v závěru ledna v Domažlicích jsme dlouze diskutovali nad předloženými připomínkami a návrhy. Výsledkem byly shoda na základních změnách návrhu knihovního zákona. Současně začala pracovat malá odborná skupina složená ze zástupců SKIP, Asociace knihoven a SDRUK (V. Balík, V. Richter, M. Rupešová, K. Sosna, M. Svoboda, J. Vyčichlo, L. Zemánková). Cílem této skupiny bylo zpracování konečných návrhů pro změny. Návrhy byly potom předány ministerstvu kultury s tím, že proběhne společné jednání, na kterém se budeme snažit získat podporu předkladatele zákona. Prostor pro toto jednání otevřel především odchod ředitelky E. Kantůrkové z ministerstva kultury, která svým postojem znemožnila rozumnou diskusi nad problémovými místy knihovního zákona.

Dne 26. února proběhlo jednání s ministrem kultury P. Dostálem za účasti předsedy SKIP, prvního náměstka ministra ing. Nováka, ředitelky legislativně právního odboru JUDr. Smolíkové a ředitelky odboru umění a knihoven ing. Petrové. Zde byly projednány navrhované změny a bylo dohodnuto, že proběhne společné zasedání se zpravodajem zákona J. Kostrhunem, kterému budou předloženy společné návrhy na změny.

Vše nasvědčuje tomu, že zdánlivě nekonečný příběh nového knihovního zákona se pomalu, ale nezadržitelně blíží ke svému závěru. Věřme, že parlament nový zákon přijme v takové podobě, aby se jednalo o dokument, který vytvoří knihovnám v České republice dostatečný prostor pro jejich činnost v příštích desetiletích.

Vít Richter, 26.2.2001


Obsah

Optimalizováno pro MSIE 5.5 a Netscape 6.0

SKIP